Zuzana Šrýtrová uspává děti a uklidňuje dospělé: Zachumláno je můj trenažér kreativity

Ilustrátorka Zuzana Šrýtrová chtěla spojit mindfulness a rozvíjení kreativity. Díky tomu vznikl podcast Zachumláno, který je složený z něžné pohádky a relaxace. Rodiče ho využívají při uspávání svých dětí a Zuzanin medový hlas uklidňuje a pomáhá s uvolněním i dospělým. V uzamčené části projektu si navíc mohou rodiče napsat o pohádku na přání. Proč je dobré trénovat mindfulness a kde hledá nápady na nové příběhy? Nejen o tom autorka podcastu vyprávěla v rozhovoru pro Magazín Antilopa.

Jak vznikl nápad na podcast Zachumláno a o čem vůbec je?

Audio mě vždycky bavilo a pořád dost poslouchám. Moje témata, ke kterým mě to dlouhodobě táhne, jsou mindfulness a kreativita. Chtěla jsem udělat podcast, který bude rozvíjet kreativitu, kde budu třeba kreslit společně s dětmi nebo tak něco. Věřím, že kreativita je dovednost, která se v budoucnu bude hodit. Měla jsem i plno nápadů, ale bylo to moc časově náročné, a tak jsem to nakonec nerozjela.

Potom jsem ale narazila na podcast Ahway Island. Což je něco jako Zachumláno v angličtině. Strašně se mi líbila myšlenka relaxací pro děti a nějakých něžných pohádek. Nebudu se tajit tím, že to byla veliká inspirace. Přišlo mi to jako něco, co mi pomůže udržet můj kreativní mozek v kondici, občas si něco namaluju a zároveň to stihnu i s malým dítětem. Dříve vznikaly ilustrace i k jednotlivým dílům podcastu.

Proč je pro zdraví důležité budovat si návyk relaxace a všímavosti?

Rozhodně nejsem odborník na mindfulness a na duševní zdraví už vůbec ne. Ale ještě předtím, než jsem měla děti, jsem si prošla menším vyhořením. Dělala jsem práci, kterou jsem zbožňovala, ale prostě jsem to přehnala. Cítila jsem strašně velkou zodpovědnost za projekty, na kterých jsem pracovala. A moc jsem se bála toho, že zklamu, že neodvedu tu nejlepší možnou práci.

V tu dobu jsem začala mít šílené migrény, několikrát týdně. Nakonec mě to celé semlelo a já se propadla do beznaděje. Nevěděla jsem, co se sebou. V tu dobu jsem chodila na kurz ilustrace, kde jsme měli vždy půlroční projekt. A já pod vlivem jednoho článku z Respektu o tom, jak se lidi dokáží odpojit od těla, přišla na mindfulness.

Co pro vás znamená mindfulness?

Pro mě je mindfulness zastavení se a „znovunavnímání“ svého těla a svých myšlenek. Chvíle, kdy se zamyslím, jak mi opravdu je v těle a v mojí mysli. Nesoudím, nemanipuluju a jen jsem a objevuju všechny pocity, které v denním kolotoči nestíhám vnímat. Jak ty fyzické, tak ty psychické.

Našla jsem si o tom knížky a nějaká cvičení a v rámci toho kurzu jsem malovala ilustrace pro tato cvičení a pocity, které při nich mám. Nejen díky těm cvičením, ale i fyzioterapii a terapii jsem zjistila, že moje tělo je v šíleném stresu, mám úplně stažená ramena a krk a z toho mám ty migrény. Neříkám, že díky mindfulness už to nemám, ale teď jsem schopná si to uvědomit a zpomalit, uvolnit, aby se to už nerozjelo do bolesti.

Odpojila jsem se od těla

Zaměřujete se hlavně na děti, ale dospělým je vstup povolen. Proč jste si zvolila tvorbu pro toto publikum? Je třeba, aby se děti učily relaxovat a vnímat své tělo?

Tím, že jsem chtěla podcast o kreativitě zaměřit na děti, jsem nějak přirozeně zůstala v tomhle nastavení i se Zachumláno. Dávalo mi to smysl. Děti vnímají své tělo automaticky, jsou v tom mistři. Cestou do dospělosti ale tuto schopnost plno lidí ztratí. Shon, starosti, potlačování emocí…

Já jako dospělá zjistila, že jsem se úplně odpojila od svého těla. Co by se stalo, kdybych tuhle schopnost místo pošlapávání pěstovala? Možná by to nedošlo tak daleko. Možná bych mnohem dříve a vědoměji zachytila to, co mi tělo říkalo. Takhle jsem nad tím přemýšlela.

Vaši posluchači mají možnost si psát o příběhy na přání. Využívají tuto možnost rádi? A o jaké příběhy si píšou?

Využívají a já jsem za to ráda. Opravdu mi to pomáhá. Psát bez zadání je daleko těžší. Někdo napíše jen jméno dítěte, někdo oblíbené věci, barvy.

Jednou mi paní psala, že se dítě bojí v noci po schodech dolů na záchod, tak jsem psala o postupném zvládání strachu. Je to různé.

Vymýšlet příběhy v dlouhodobém projektu musí být náročné na kreativitu. Kde nacházíte inspiraci?

Zachumláno vzniklo vlastně i jako takový můj trenažér kreativity. Abych tuhle schopnost udržovala během mateřství ve formě. Ale je pravda, že byly momenty, kdy jsem to trochu tlačila a zpětně mě to mrzelo, ale nechtěla jsem děti zklamat, že díl nevyjde.

Potom mi ale hrozně pomohly podněty od posluchačů. Bála jsem se, aby to nebylo těžší, ale paradoxně zadání pomohla. Kreativita tak pracuje. Když máte čistý stůl, máte milion možností, kudy se vydat, a to člověka paralyzuje. Teprve až skutečné vykolíkování zadání pomáhá rozjet fantazii. Čím konkrétnější zadání, tím větší výzva.

Někdy mi pomáhá kouknout na Pinterestu na obrázky a něco mě inspiruje, někdy nějaké vlastní zážitky. A taky mi poslední půlrok někdy pomáhá umělá inteligence. Když dlouho stojím a prešlapuju na místě, tak jí napíšu, o čem by příběh měl být, a ona mi třeba dva až tři příběhy vykopne. Často pak její nápady ani nepoužiju, nebo jen části, ale jako by to byl olej do zarezlého stroje. Přilije se tam a kolečka se zas rozjedou. Kreativita funguje.

Jak vznikají ilustrace a další doprovodné materiály k příběhům?

Ilustrace byl vlastně jeden z hlavních důvodů, proč podcast vznikl. Miluju malování. Bohužel ale je to něco, na co později někdy už nezbýval čas. Maluju většinou na tabletu v Procreate. V posteli, když uspím dítě.

Každá relaxace obsahuje dechové cvičení pomocí dračího dechu a svoje podcasty začínáte oslovením „ahoj dráčci“. Jak to vzniklo?

To je trochu inspirace tím Ahway Island. Tam relaxaci začínají dragon breath, tedy dračím dechem. Mně se strašně líbilo, jak je to pro děti představitelné a pomáhá jim to se opravdu vědomě nadechnout. Tak jsem dračí dech použila taky. A z toho vzniklo nakonec i oslovení dráčci.

Někdy je to adrenalin

V komentářích k vašemu podcastu se vyjadřují rodiče, že váš medový hlas dobře funguje na jejich děti, ale uklidňuje i je samotné. Je třeba hlas nějak trénovat a pracovat s ním, aby meditace i vyprávění příběhu na posluchače účinkovaly a pomáhaly jim s uvolněním?

Když jsem si poslechla svůj první nahraný příběh, zjistila jsem, že čtu strašně rychle. To vás zrovna neuklidní, aby se vám hezky spalo. Takže jsem si začala na rychlost dávat pozor a vše ostatní přišlo samo.

Podcasty nahrávám, když uspím dítě, někdy mě to tedy svádělo spěchat, než se vzbudí. Ale pak nahrávka stála „za prd“ a bylo v ní plno chyb. Nejlepší nahrávky bývají, když si sama předtím dám krátkou meditaci. Je to na hlasu vážně znát, když jdete nahrávat vyzenované.

Když se to nepodaří, snažím se předtím aspoň trochu vydýchat. Nejhorší to bylo ve třetím trimestru. Strašně jsem se zadýchávala a podcast byl pěkně ufuněný. To jsem dost prostříhávala nádechy.

Kromě podcastu Zachumláno se věnujete péči o malé dítě a další miminko jste nedávno přivítala na svět. Jak lze skloubit kreativní tvorbu s péčí o děti?

No… Těžko. To je i důvod, proč nějakou dobu po porodu druhého miminka nevyšel žádný díl. Po třech měsících mi to ale už chybělo, a i do toho už se vytvořil trošku nový rytmus. Ale je to tedy adrenalin někdy. Píšu na telefonu u kojení nebo po uspání. Nebo za pohupování, když mi malý spí přes den v nosítku.

Jednou jsem zkusila nahrát pohádku s malým v nosítku, ale bylo tam slyšet to spokojené oddechovaní. A tak nahrávám, zatímco mi vedle mikrofonu stojí chůvička a já odhaduju, jestli tentokrát z toho vrtění něco bude, nebo se to tělíčko zas zklidní a já si to donahraju. Je to napínavý a zná to asi každý rodič. Zároveň se snažím co nejvíc zefektivnit celý proces nahrávání a střihu.

Poslouchají vaše děti Zachumláno? Tvoříte i pro ně?

Můj syn dlouho neposlouchal. Všichni mi psali, jak jsem zaklínačka batolat a děti jim s pohádkami hned usnou, a můj syn nic. (smích) Ale časem to vzal, zvlášť když na přání vznikl příběh o vlacích, které má rád i on. Teď má svoje tři oblíbené díly, které jedeme pořád dokola a je to součástí i našeho uspávání.

Radost z tvoření

Co vám Zachumláno přináší?

Přináší mi radost z tvoření. Pokaždé si užívám tu chvíli, kdy mě konečně napadne „to ono“. Plno skvělých posluchačů a jejich zprávy, jak jim podcast pomáhá, mi dodává dobrý pocit, že to má smysl. Píšou mi maminky spokojených dětí, ale taky plno dospívajících i dospělých. Podcast poslouchají občas i těhotné ženy a těší se, až ho budou poslouchat i se svým děťátkem. Každá jedna zpráva mě vždy hrozně moc těší.

Jaké druhy meditace, uvolnění a relaxace máte ráda, které vám osobně dobře fungují?

Já si prošla kurzem MBSR s Paulou Fassati (Mindfulness-Based Stres Reduction, program pro snižování stresu, pozn. red.). To bylo nesmírně zajímavé, a od té doby nejvíce poslouchám její meditace. Konkrétně body scan, pomalé procházení a uvolňování těla, který se dá dělat vleže, když uspávám nebo uspím děti. Ale popravdě, málokdy se teď dostanu dál než k úvodnímu uvolnění, často mě přemůže únava.

Pak ještě krátkou desetiminutovou meditaci pozorování dechu, kterou lze taky během rušného dne někam vecpat. Úplně nejčastěji ale zvládám spíš jen nádech, výdech, když je toho na mě moc nebo se dívám při procházce do korun stromů a snažím se trochu zpřítomnit. Každá maminka asi potvrdí, ze času je málo, a tak si ty momenty během dne musíte trochu hledat.

Jaký příběh ze Zachumláno je váš nejmilejší a proč?

Můj nejoblíbenější je asi O Loty lesním dobrodružství. Je to hodně inspirované mým dětstvím. Lota tam má babičku a dědu, kteří bydlí u louky, nad kterou je les. Přesně tak vypadaly moje prázdniny. Do lesu Žďáru jsem chodila stavět s babičkou a sestrami domečky, s dědou na houby a já celý den lítala venku a ve svojí fantazii.

Oba moji prarodiče už nejsou mezi námi, a tak si na ně s tímhle příběhem vždycky vzpomenu. Na ně a na prázdniny, které jsem u nich trávila.

Moc děkuji za rozhovor.

Foto: Lucie Vanišová, Zuzana Šrýtrová