Nebudeme si nic nalhávat. Prožíváme náročné období a to horší máme ještě před sebou. Některé z nás bude stát koronavirus zmařené dovolené, jiní ztratí výdělky, práci, firmu, vztah. A někdo bohužel zdraví nebo život. Chtěla bych ale, abychom nezapomínali na jednu důležitou věc.
„Svět je mizerné místo k životu, štěstí mě míjí obloukem a všechno je na houby.“ Pokud se vám chce křičet něco podobného, vezměte si do rukou novou knihu Atlas štěstí a zjistíte, že jste se svým „bolístkováním“ spíše trapní. Na štěstí se totiž nečeká a najít si ho musíte sami, ať už žijete v bohatém Německu, válkou zdevastované Sýrii nebo chudém Bhútánu. Univerzální návod vám ale nikdo nedá.
Nebudeme si nic nalhávat, pod pojmem láska si většina z nás představí tu partnerskou, případně mateřskou. Já chci ale mluvit o lásce k sobě samé. A o způsobech, jak ji pěstovat, když jsme si ji z dětství nepřinesli.
Tohle „letní“ čtení je všechno, jen ne obyčejné. V knize Radost z obyčejnosti vyrazíte na roadshow v té nejlepší společnosti. Na cestu po slunné Itálii se s vámi vydají samotný papež a dalajláma.
Můj první rok na vysoké škole měl být krokem k novému, lepšímu životu. Přestěhovala jsem se do jiného města, začala studovat vysněný obor, a byla daleko od všeho, co připomínalo mou minulost. Když ale opadlo původní nadšení, zjistila jsem, že jsem na tom psychicky ještě hůř.
Co je vlastně smyslem jakéhokoliv konfliktu ve vztahu či manželství? Na tuto otázku si často neumíme správně odpovědět, a proto jsou naše hádky naprostou katastrofou. Naučme se partnerské krize řešit jinak.
Zamilováváme se do stejných blbců. Po každém pokusu jíst zdravě sklouzneme zpět k čokoládě a brambůrkům. Sport ne a ne, pohodlnost prostě vítězí. Proč to tak je? Odpověď nabízí psychologie.
