Jediný možný způsob, jak vyhrát partnerský konflikt

Co je vlastně smyslem jakéhokoliv konfliktu ve vztahu či manželství? Na tuto otázku si často neumíme správně odpovědět, a proto jsou naše hádky naprostou katastrofou. Naučme se partnerské krize řešit jinak.

Foto: Adobe Stock
Výhra v hádce je prohra pro váš vztah.

Pokud od tohoto článku čekáte návod na to, jak vyhrát hádku, můžete přestat číst. Vaše výhra hádky je totiž zároveň prohrou pro váš vztah. Ptáte se proč?

Začněme zajímavým vyjádřením, které se rozhodně nedá přehlédnout:

„Je to vynikající pomůcka. Dosáhl jsem velkého zlepšení v komunikaci s manželkou. Drtivou většinu diskuzí teď vyhrávám já. A manželka neví, čím to je. Knihu si čtu tajně, aby nevěděla.”

Jde o referenci Petra na knihu, která by měla zlepšit prezentační a argumentační dovednosti. Je určena pro každého, kdo „prohrává diskuse“ nebo ho „brzdí špatná komunikace“.

Stručně řečeno: Petr má zřejmě problematické manželství, často v něm dochází k vážným konfliktům a on má potřebu manželku v debatě či hádce porážet. Má potřebu prosazovat svůj názor a společný život směřovat tak, jak on považuje za nejlepší. Nakolik za tím stojí jeho vlastní sobectví, není tolik důležité. Zásadní je skutečnost, že snaha vyhrávat partnerský konflikt je základní chybou.

Nutkání vymezovat svůj prostor, prosazovat vlastní názory a dokazovat tomu druhému, že jsou správné, se postupem času objeví v každém vztahu. Jde do značné míry o přirozenou potřebu pramenící ze strachu či obavy, že budeme bezbranně vláčeni svým okolím.

Emoci, která je s tím spojena, nedokážeme nikdy zcela potlačit, proto je důležité, do jaké míry ji dokážeme zvládat. O tom, jak budeme úspěšní, rozhoduje nejen náš temperament, ale také to, jak dobře svým emocím rozumíme a do jaké míry s nimi umíme pracovat (tedy abychom se například dokázali ve správnou chvíli zklidnit).

Vůbec nejdůležitější však je, abychom si uvědomili, proč vůbec konflikty vznikají a jaký je jejich smysl.

Výhra není vždy výhrou

Jakákoliv konfliktní situace nastává v okamžiku, kdy partneři mají na určitou okolnost odlišný názor. Pokud tento základní rozpor nedokážeme správně zvládnout, změní se v diskusi, otevřený argumentační boj nebo dokonce v hádku. Všechny tyto konfrontace jsou přirozenou součástí vztahu a nikdy se jim nelze zcela vyhnout. Jejich smyslem je totiž nalezení kompromisu ohledně dalšího společného fungování.

Dosažení kompromisu by mělo být cílem ve všech případech. Většinou se tak ovšem neděje a kvůli chování jednoho či obou v páru dochází k naprosté deformaci původního smyslu těchto konfrontací.

Pokud výsledkem partnerské konfrontace není kompromis, který vzájemný rozpor vyřeší smírem, tedy ke spokojenosti obou, nastane jedna ze svou situací: partneři se buď na ničem nedohodnou a stav je stejný jako před konfrontací, nebo si jeden z partnerů bez výhrady prosadí svůj názor. V obou případech jde o špatný výsledek.

V prvním případě se nic nevyřeší, což znamená, že dojde pouze k oddálení konfliktní situace. Neúspěšná hádka se tedy dříve či později zopakuje, často s ještě větší intenzitou. V druhém případě vyhraje pouze jeden partner, čímž nejenže dojde k narcistnímu uspokojení sebevědomí (máme totiž přirozenou potřebu odcházet z boje jako vítěz), ale především k ponížení toho druhého.

Zpočátku je to velmi nenápadné, ale pokud se tato situace opakuje, nevyhnutelně tím dochází k vážnému narušení vzájemné partnerské úcty. A když si jeden druhého přestaneme vážit, brzy se objeví mnohem vážnější konflikty, které mohou mít za následek až rozpad vztahu.

Zatímco v jiných životních situacích, například v zaměstnání, nakupování či při obchodním jednání, je vítězství v konfrontaci mnohdy žádané, v partnerském vztahu je tomu přesně naopak. Vztah, ve kterém je jeden z partnerů vytrvale ponižován (a to je i případ Petra v úvodu článku), případně se partneři ponižují navzájem, je vztahem nemocným.

Vždy bychom proto měli dbát o to, aby z případného konfliktu vzešel vzájemně uspokojující kompromis, nikoliv jeden z partnerů jako vítěz. Společným vítězstvím naopak bude to, že si jeden druhého nepřestaneme vážit.

Už když o těchto slovech budeme přemýšlet, začneme ke každému novému konfliktu přistupovat s úplně s jiným očekáváním. A rozhodně nebudeme mít potřebu toho druhého argumentačně (či jinak) ubít…

Foto: Adobe Stock

Více k tématu