Atlas štěstí: Barevná sbírka návodů, jak k němu dojít a prožívat ho

„Svět je mizerné místo k životu, štěstí mě míjí obloukem a všechno je na houby.“ Pokud se vám chce křičet něco podobného, vezměte si do rukou novou knihu Atlas štěstí a zjistíte, že jste se svým „bolístkováním“ spíše trapní. Na štěstí se totiž nečeká a najít si ho musíte sami, ať už žijete v bohatém Německu, válkou zdevastované Sýrii nebo chudém Bhútánu. Univerzální návod vám ale nikdo nedá.

Když v roce 2017 zaútočili teroristé v Londýně na slavném London Bridge, sociální sítě i média zaujala jedna fotka prchajícího davu, která se lišila od všech ostatních. Byl na ní muž, později identifikován jako Paul z Liverpoolu, který prchal také – ale s nedopitou sklenicí piva v ruce. Stal se z něj symbol anglické houževnatosti, vzdoru i smyslu pro humor.

Zkrátka si své malé štěstí, jakési „jolly“, jak ho Britové nazývají, nenechal vzít ani ve chvílích, kdy mu na záda „dýchala“ smrt. A svůj osobní vzdor si zachovává i dnes, kdy bojuje s rakovinou prostaty, jak zjistil novinář z listu The Guardian. Paul se drží zažitého britského rčení „hlavu vzhůru, vždycky může být hůř“, nepropadá beznaději a hlásá do světa: „Ve hře životních průserů jsem zatím nasbíral jen dva body z deseti!“

Jak prožívat štěstí

Tento příběh, mimochodem jeden z mnoha, které v knize naleznete, ukazuje, že štěstí není trvalé, a ono pověstné „jolly“ pomáhá Britům přežít trápení už od nepaměti. Lidé z válkou zmítané Sýrie, kde v poslední době bezmála polovina lidí přišla o svůj domov, zase mají svůj „tarab“, intenzivní a emotivní prožívání hudby, a Kostaričané „pura vida“, tedy životní optimismus navzdory tomu zlému.

Kniha je jakousi encyklopedií či almanachem štěstí, nebo spíše návodů, jak k němu dojít a prožívat ho. Autorka Helen Russelová v něm popisuje zkušenosti a prožitky svých přátel i neznámých lidí, které při cestách po světě potkala a vyzpovídala. A pátrá, jak lidé v různých koutech světa odpočívají, radují se a čerpají radost a optimismus.

V Evropě si často nevážíme věcí kvůli jejich patině. Pokud na starém křesle začne praskat potah, opravíme ho nebo vyměníme. Pokud se nám ve tváři objeví vrásky smíchu, vyplníme je botoxem. A co mám dělat já se svým třikrát těhotným břichem? No přece do konce života nosit plandavé šaty. (Jakživ nikdo neřekl: „Nemám vytahanou kůži – to je jenom patina!“) Zmíním se o tom Jukiko a ta opáčí: „V Japonsku to chodí jinak. Respektujeme, když se něco opotřebuje a stárne – ať už člověk, nebo třeba hrneček.“ (z kapitoly o Japonsku)

Když si procházíte příspěvky o jednotlivých zemích, dojdete nakonec k tomu, že štěstí většiny lidí spočívá vlastně ve vykouzlení nějakého příjemného pohodlí kolem nás, ve kterém se cítíme v bezpečí, příjemně a máme příležitost dělat věci, které nás těší, a prožívat drobné radosti. Podle toho, jestli jde o jižní, severní, americké, konzervativní nebo muslimské země, se jen obměňují přísady tohoto pohodlí – někde lidé preferují více „domáckosti“, jinde zase potřebují kontakt s lidmi či rodinou, případně více sladkostí, svíček, knížek, umění nebo ručních prací.

Žádná „jednorázová“ kniha

Atlas štěstí je unikátní v tom, že přináší pohled napříč národy, kulturami, temperamenty, dějinami i zvyklostmi. Na rozdíl o běžnějších „jednorázových“ knih, které popisují životní styl a hledání štěstí v jedné konkrétní zemi, což jsou typické publikace zaměřené na hygge, lykke, lagom a kdovíjaké další styly, se tady dočtete nejen o tom, jak žije Dán, Němec nebo Američan, ale také co je důležité pro obyvatele Japonska, afrických zemí a pro lidi žijící ve válkou zmítané Sýrii nebo v Karibiku.

Česko chybí, což je ale nakonec spíše jako výhoda, protože čtenář se nesoustředí na hodnocení a srovnávání svých vlastních zvyklostí a potřeb s tím, co je v knize napsáno, ale naopak přesune pozornost na zvyklosti jiné. Není přece nic lepšího, než se tu a tam inspirovat tím, co činí šťastné jiné národy, a potom se vrátit ke svému nitru a hledat potřeby vlastní. Ostatně jen my sami nejlépe víme, co nám dělá dobře.

Jak snadné je sledovat zprávy a získat dojem, že to se světem jde z kopce, že se z nás stávají čím dál věští izolacionisté a že zkrátka žijeme v pochmurných časech. Nezapomínejme však, že se zprávy zaobírají tím, co se děje, nikoliv tím, co se neděje. (z úvodu knihy)

Vnímejme a naslouchejme

Atlas štěstí je ideálním kandidátem na knihu, kterou budete mít léta v knihovně, a čas od času po ní sáhnete a začtete si do náhodné kapitoly, abyste se potěšili, inspirovali nebo jen pobavili. Je psána čtivě, příběhově a zároveň pohodově. A každý z 33 příspěvků doplňují krásné ilustrace.

Kniha jako taková vám nenabídne univerzální návod na to, jak být konečně šťastný, ale spíše naznačí, co ve svém životě vnímat a čemu naslouchat. Nejde totiž o to, v jaké mizérii se nacházíme a co špatného se nám zase děje, ale o hledání štěstí tomu všemu navzdory. Ostatně autorka už v úvodu trochu nekompromisně konstatuje, že „optimismus není lehkovážný, nýbrž je nezbytný“.

Atlas štěstí: 33 mezinárodních návodů, jak dosáhnout štěstí

Helen Russellová

Nakladatelství Jota, 2019

Pevná vazba, 288 stran

Foto: Magazín Antilopa