„Cesta ke klidu vede přes neklid.“ Michal Dvořák odhaluje tajemství redukce stresu

Negativní myšlenky, neustálé plánování i strach z budoucnosti… Sami sebe mnohdy dokážeme vystresovat více, než je kvůli okolnostem nutné. Pokud nám začínají věci přerůstat přes hlavu, může pomoci speciální kurz zaměřený na všímavost (MBSR). V Česku ho pořádá i lektor Michal Dvořák, který v rozhovoru pro Antilopu detailně popisuje, jak vše probíhá.

V první části rozhovoru Michal Dvořák hovořil o tom, že spoustu stresu a trápení si v životě způsobujeme sami svými myšlenkami. Popsal i to, co je všímavost, a jak může změnit náš život. Nyní se v podrobněji zaměříme na samotný kurz MBSR (Mindfulness-Based Stress Reduction).

Jací lidé na kurz MBSR chodí? A mají něco společného?

Je tam několik skupin a záměrů. Chodí lidé od 20 po 60 let, nejčastější věk je 30 až 45. Jednu část tvoří studenti, kde o něco vyhrávají studenti medicíny, pak lidé, kteří se o mindfulness chtějí dozvědět více, nebo ti, kteří meditují, ale nedaří se jim to dělat pravidelně. Ale nejčastěji jsou to lidé, kteří pracují ve firmách nebo neziskovém sektoru a říkají: „Mám toho fakt hodně, jsem ve stresu a přetížený. A chci s tím něco udělat.“ A také jsou to lidé, kteří už si tím prošli: „Zhroutil jsem se, musel jsem změnit práci. Teď jsem se z toho dostal a chci, aby už se to nikdy nestalo.“

Co hledají starší lidé a senioři?

V podstatě to samé, většinou pracují a cítí se přetížení nebo ve stresu. V minulosti jsem vedl také zážitkové kurzy pro lidi ve věku 55 až 90 let. A zajímavým zjištěním pro mě bylo, že lidé, kterým bylo třeba nad 60, říkali, že nestíhají, ať už pracovali, nebo nepracovali. A když nepracovali, tak třeba třídili fotky z jejich výletů, a přesto nic nestíhali. Tam jsem si uvědomil, že moje představa toho, že teď nestíhám, protože jsem mladý, ale ve stáří to bude jiné, je úplně fiktivní. Bude to stejné.

Máme hodně myšlenek, jsme netrpěliví, zažíváme úzkost, nudu nebo nás něco bolí. V kurzu se učíme nevnímat to jako problém, ale vzít si to jako něco, s čím se dá pracovat.

Jak kurzy probíhají?

Základní kurz MBSR je osmitýdenní a každé setkání trvá dvě a půl hodiny. Polovinu času se cvičí, druhou polovinu se o tom bavíme. Cílem je pochopit, jak se vše provádí, co se při tom děje a co zažíváme v životě. Máme hodně myšlenek, jsme netrpěliví, zažíváme úzkost, nudu nebo nás něco bolí. A my se učíme to nevnímat jako problém, ale vzít si to jako něco, s čím se dá pracovat. Každé setkání má navíc nějaké téma – třeba mindfulness a jídlo, všímavá komunikace, stres. Mezi šestým a sedmým setkáním probíhá celodenní setkání, kde se moc nebavíme, ale celou dobu cvičíme a upevňujeme praxi.

Ale setkání nejsou všechno, mezi nimi každý cvičí samostatně a k tomu plní úkoly typu „sním si jídlo všímavě“. Tomu cvičení se někdy říká, že je zaměřené na přítomnost, všímáme si toho, co se děje v danou chvíli, a akceptujeme situaci, jaká je.

Budování lepšího mozku

Co se tedy lidé naučí?

Lidé cvičí všímavost. Je možné si to představit jako větší citlivost na to, co se děje uvnitř nás. Rychleji si všimneme toho, jaké myšlenky nám běží hlavou a co prožíváme, což může být pro někoho nepříjemné. Najednou zjistí, že třeba záměrně nevnímal své tělo a tím přehlušoval bolesti, které souvisí se stresem nebo přepracovaností. Tělo samo o sobě je dobrým zdrojem informací a někteří lidé po skončení kurzu hovoří o tom, že si více stojí sami za sebou. Takže třeba řeknou, že někam nejdou, protože jsou unavení nebo v tu chvíli vnímají, že to pro ně není dobré.

Skrze zvyšující se všímavost si rychleji všimneme, co se v nás děje, a jsme schopni s tím rychleji něco dělat a regulovat to. Když si všimnu nějaké negativní myšlenky, která má tendenci se rozvíjet, můžu ji rychleji zastavit. Důležité je už to, že si toho všimnu a dokážu to pojmenovat – negativní myšlenka, depresivní myšlenka, plánování… Už to dává odstup a možnost ji následovat, nebo ne. A to se postupně začíná dít automaticky.

Na cvičení se dá koukat také jako na budování kvality mozku. Jeden výzkum říká, že po osmi týdnech je neocortex, který má schopnost vidět věci z nadhledu a racionálně, aktivnější a dokonce fyzicky větší. A amygdala, která je odpovědná za fyzické vnímání stresu, úzkosti a deprese, se pomaleji spíná.

Uvědomil jsem si, že moje představa toho, že teď nestíhám, protože jsem mladý, ale ve stáří to bude jiné, je úplně fiktivní. Bude to stejné.

Jak jste se k pořádání těchto kurzů dostal? Byl jste sám ve stresu a hledal cesty, jak to řešit?

Je to trochu jinak. Jedna z mých životních linek je spojena se seberozvojem a druhá se vzděláváním. Seberozvoj se ke mně váže od mých teenagerovských let, když jsem absolvoval různé kurzy, výcviky a zkoušel jsem meditace. A toto byla další věc, kterou jsem objevil, a přišlo mi to jako další forma rozvoje. Také jsem vnímal věci, které se v mém životě vyjevily, hlavně že se chci více postavit za sebe.

Řekl jsem si, že pojedu na půl roku pryč do USA a Kanady, což byl dlouholetý životní cíl. Studoval jsem tam angličtinu a ještě si vymyslel, že bych studoval mindfulness. Léta jsem totiž pracoval jako instruktor na teambuldingu a cítil jsem přetížení a vnímal jsem, že takový život je pro mě dlouhodobě neudržitelný. Říkal jsem si, že si potřebuju odpočinout, a to byla cesta, která by mi mohla pomoct. Tak jsem nastoupil na „teacher“ program, a tam se postupně dělo to, že z racionální věci, která funguje, se stávalo něco, co je srdcové.

„Nechci jen učit, také poctivě cvičím“

Je tato práce splněným snem?

Z pohledu těch dvou tří let ano. Dělám to, co mě baví, vidím v tom velký smysl. Dává mi to volnost a jsem vděčný za to, že se tím mohu živit. Vedle toho je ale i ta druhá část mě, která říká: „Měl bys dělat více, možná to nebude fungovat.“ To jsou pocity, které mi občas brání naplno si to užívat.

Aby se nestalo, že ta radost zanikne…

Ano, je to trochu ta „zrádná“ část mé práce. Nechci jen učit, ale také poctivě cvičím a využívám mindfulness ve svém životě.

Máte někdy strach z toho, že byste zlepšoval jiným život, ale sám si ho nezhoršil?

Nespojuju to s tím, že bych pomáhal ostatním, a z toho se vystresoval. Spíše je to nějaká tendence. A je jedno, jestli dělám mindfulness, nebo bych dělal jinou práci. Je to nějaký vzorec, který nasedne na cokoliv. Když jsem byl osm týdnů ve Státech, říkal jsem si: „Teď mám konečně hodně času cvičit.“ A první týden jsem zjistil, že jsem stihl cvičit jen tak tak, více než tu hodinu jsem nenašel. Uvědomil jsem si, že to je jen o osobním nastavení toho, jestli čas mám, nebo nemám.

Stává se někdy, že kurz lidem nepomůže?

Občas ano, ale je to spojené s tím, že studenti necvičí. Běžně se po měsíci věci začínají měnit, ale u těch, kteří to zanedbávají, se to nemění. Někdo má opravdu dobrý přístup a říká „cvičím, i když mě to nebaví“. Ale někdo jiný říká „cvičím jen polovinu, když mě to nebaví“. Nebo se ptají, jestli nemám něco kratšího. Pak to nefunguje.

Je takových lidí hodně?

Několik takových lidí je vždycky, ale je to malá část, třeba čtvrtina lidí, jeden dva lidi ve skupině. Očekávání lidí od kurzu MBSR je někdy jiné, než je realita. Více si přestavují ten konec než průběh.

Takže zase myslí na budoucnost, ale nikoliv na přítomnost a samotné cvičení…

Možná. To, co zažíváte během cvičení, je velmi rozdílné. Někdy vnímáte zklidnění a uvolnění, ale jindy je průběh obtížnější – nechce se vám cvičit, vaše mysl se nudí, jde na vás ospalost… Pak začnete být netrpěliví, vaše očekávání není naplněno, stavy mysli jsou nepříjemné, objevují se pochyby nebo úzkosti. A to je potřeba přejít, cesta ke klidu vede přes neklid. Navíc cvičení mindfulness je potřeba vnímat jako trénink, protože opakováním budujete nové dovednosti, které pak pomohou lépe zvládat stres či silné emoce.

Michal Dvořák (34) je lektor, který se věnuje problematice mindfulness a přes 12 let připravuje rozvojové kurzy pro firmy i neziskový sektor. V USA absolvoval expertní program MBSR teacher training a nyní v Praze a Brně pořádá kurz MBSR, který pomáhá redukovat stres. Rád cestuje, věnuje se kung-fu, vzdělává se a medituje.

Spojit se Michalem můžete na těchto kanálech: www.bemindful.cz, @bemindfulcz (IG)

První část rozhovoru o stresu a všímavosti si přečtete zde: MICHAL DVOŘÁK: SE STRESEM I NEŠŤASTNOU LÁSKOU POMŮŽE MINDFULNESS

Foto: Archiv M. Dvořáka