Kde vzít sílu a uvolnění, když život přestane být jednoduchý

Když přijdou náhlé změny nebo se vyrojí problémy, které jsme nečekali, život se během chvíle otočí a přestane být jednoduchý. Nějak to vždycky dopadne, ale v tu chvíli potřebujeme přežít, oklepat se ze šoku, uvolnit ztuhlé tělo a načerpat sílu na další krok.

Sepsala jsem věci, které mi v náročných okamžicích pomáhají se uklidnit a uzemnit. A dolít trochu síly do žil, abych se mohla s novou situací popasovat. Třeba budou užitečné i vám.

Nádech, výdech

Ve stresu vnímám, že mi chybí v plicích vzduch, stáhne se mi hrudník a zapomínám dýchat. Z meditací jsem zvyklá chápat dech jako kouzelný nástroj, a snažím se vrátit k dechu i ve chvíli uvolnění se po nepříjemných zážitcích nebo nečekaných událostech. Ze začátku je úspěch prostý nádech, výdech. A nejlépe i věnování pozornosti dýchajícímu tělu, což je sakra těžké.

Pokud se potřebuju opravdu vzpamatovat a alespoň trochu uvolnit ztuhlé tělo a prodýchat se, nemusím nic řešit hned a mám 10 minut prostor pro sebe v soukromí, dobrá pomoc je nějaká nahrávka. Například video meditace Prostor k nadechnutí lektora mindfulness Michala Dvořáka. Autor uvádí, že lze cvičení dobře využít pro zklidnění.

Vědomé dýchání mi přináší pocit odstupu od problému. A vytvoření prostoru na přemýšlení a rozhodnutí, jak budu dál reagovat.

Teplé objetí

Vnímám, že ve chvílích šoku mám studené prsty a tělo mi polívá chlad. Jakékoliv teplo přináší úlevu. Ráda beru do dlaní horký hrnek s čajem, kolem krku teplý měkký šátek, schovat se do tlustého svetru nebo pod huňatou peřinu. Dát si horkou vanu nebo sprchu. Zavřít oči a nastavit obličej slunci. Plamen svíčky ohřeje prsty, ale hlavně moji duši.

Vychodit uvolnění

Dobrým způsobem, jak se oklepat, zklidnit, uzemnit a vrátit se aspoň trochu sama k sobě, je procházka. Venku vnímám počasí, nohy na tvrdé zemi, ptáky v keřích, sama sebe, když se zadaří, a po každé cestě se cítím lépe.

O přínosu chůze ideálně v přírodě mluví i psychoterapeut Adam Borzič v rozhovoru pro magazín Balanc. Vyzdvihuje cílenou procházku. „Doporučuji svým klientům jít na procházku se záměrem. To znamená, řeším nějaké téma a zkusím si ho jako vychodit. Nietzsche říkával, nevěřím nevychozeným myšlenkám. Ono skutečně už jenom tou chůzí a těmi vnějšími podněty dostáváme nové impulzy, nové podněty, prostě získáváme nové obrazy,“ říká psychoterapeut v rozhovoru. Vysvětluje, že taková procházka může pomoci i rozhodnout se a nasměrovat k řešení problému.

Velmi přínosné je ale i naopak toulání se bez cíle, psychologové říkají, že je důležité někdy nemít cíl, procházet se jen tak a prostě se ztratit, pokud potřebujeme objevit nové obzory.

V rozhovoru zaznělo, že pohled do krajiny aktivuje parasympatikus, takže nás zklidňuje. Procházka také dokáže uvolnit. „Když jsem zaseknutý v nějakém problému myšlenkovém, ono se stáhne i to tělo, tak právě to, že se jdu projít, můžu volit různé tempo, tak ono se to může rozpohybovat najednou a pak to jde třeba samo,“ doplňuje moderátor Petr Bouška.

„To že někdy prostě jsme stísnění, potom si jdeme na tu procházku a něco z nás spadne, je to na jedné straně čistě biologický proces, a na druhé straně je to také proces duše. A ta duše tam vždycky nějakým způsobem je. A ta duše potřebuje podněty, potřebuje se setkávat s barvami, tvary, tóny, potřebujeme zvuky,“ vysvětluje psychoterapeut Adam Borzič.

Naděje do uší

Když si nasadím sluchátka, uzavírám se do svého světa, kde si mohu dodat naději, uklidnění nebo energii na počkání. Těmi mě naplňuje třeba píseň Jaro z Vivaldiho Čtvero ročních období překomponovaná Maxem Richterem.

Citáty

Všímám si, že citáty, afirmace a motta mají v poslední době na internetu pachuť ezo nebo šarlatánství. Já je mám ale ráda a pomáhají mi. Čerpám v nich uklidnění a sílu na další krok.

V náročných chvílích myslím hlavně na tyto tři:

Každé těžké období má svůj začátek i konec. Nikdy nevíme, kdy se zas v dobré obrátí.

Ať se stane cokoli, vždy si nějak poradím.

Nejsme v tom sami. Jakýkoliv problém prožívají pravděpodobně v tuhle chvíli i další lidé. Nebo už prožili, a můžeme čerpat z jejich zkušenosti, jak jsem psala nedávno v článku.

Chlupatá podpora

Dříve jsme chovala králíčka a moje malá chlupatá kulička uměla zázračnou věc. Vždy, když mi nebylo dobře, vycítila to, přestala dělat skopičiny, místo obvyklého ničení nábytku mi vylezla na břicho, klidně ležela a hřála mě, dokud mi nebylo lépe.

Co vám pomáhá nalézt sílu, uvolnit se a uzemnit v těžkých chvílích?

Zdroje: Meditace Prostor k nadechnutí Michala Dvořáka, Český rozhlas: Balanc, Překomponovaná píseň Vivaldiho Jaro Maxe Richtera

Foto: Adobe Stock