Jogín a rocker Richard Holický: Zdraví je náš největší kapitál

Richard Holický (72) cvičí jógu už téměř půl století, protože mu spolu s meditacemi a zpíváním manter dělá náramně dobře. Zdraví považuje za nejcennější životní kapitál, takže se snaží každý den alespoň protáhnout. A doporučuje to i všem ostatním. „Můžete mít tři baráky, dvacet milionů, ale když budete ležet v nemocnici, tak k čemu vám to je?“ říká v rozhovoru pro Magazín Antilopa.

Na jedné z vašich lekcí jógy jste zmínil, že jste nejstarší lektor v Česku. Prozradíte, kolik je vám let a jak dlouho už cvičíte jógu?

To jsem si trošku dělal srandičky, znám ještě starší lektory jógy. My se jednou ročně scházíme na Sdružení učitelů jógy a tam jsou už opravdu letité lektorky a letití lektoři. Bohužel pomalu odcházejí do nebíčka.

Mně je 72 let a jógu cvičím odhadem 45 let, když to vezmu tak, že už jsem měl na jógu papíry a udělal si kvalifikaci na lektora. Jinak jsem cvičil už předtím a chodil jsem na různé kurzy.

Je na kondici dlouholeté cvičení jógy znát? Já mám po třicítce a s kdejakou pozicí mám co dělat, ale když jsem pozorovala vás, měla jsem pocit, že cvičíte s lehkostí.

Na kondici má vliv jakýkoliv pohyb a prospívá to tělíčku. Ale v mém případě je to také dáno rutinou, protože já už ty cviky většinou dělám dlouhý čas. Když to děláte 45 let, tak ta série cviků není nekonečná, cviky a techniky se opakují. Už si to můžete užívat, nemusíte se soustředit zuby nehty na to, co děláte nadoraz. Ale rád se přiučím nové techniky.

Já při svých lekcích hodně zařazuju věci spontánně, nic si neplánuju. Když jsem začínal, dělal jsem si rozvrhy hodin, ale teď už to chytám ze vzduchu. Podívám se, co lidi potřebují, jestli jsou mladší, nebo starší, začátečníci, nebo pokročilí, a podle toho hodinu přizpůsobuju.

Cvičíte každý den? A pokud ano, jak dlouho denně cvičíte?

Za mých mladých let jsem cvičil každý den, ale teď už ne. Jen se protahuju, protože to potřebuju, ale je pravda, že už mám jógy a praxe tolik, že spíše nechci, abych se jí přesytil. Všeho moc škodí, i toho dobrého. Spíše si jógu šetřím na ty hodiny, kde mě kontakt s lidmi nabíjí.

Jak jste se k józe dostal?

Hrál jsem fotbal, a když mi bylo nějak 22 let, začaly mě bolet klouby. Říkal jsem si, že s tím musím něco dělat, a jednou jsem uviděl knihu o józe. Tak jsem ji otevřel, viděl jsem takové divné pokrouceniny, a začal jsem podle toho cvičit. A ono mi to začalo dělat náramně dobře, protože vůči sportu to byla taková kompenzace.

Když jsem navíc dělal ty tělesné cviky, začalo to působit dobře na psychiku, protože tělo a duše jsou propojeny, to už je dneska vědecky dokázané. A tak jsem s tím pokračoval, protože mi to dělalo dobře. Proč bych to přerušoval?

Každá pětiminutovka dobrá

Od některých lektorek jsem slyšela, že cvičení denně jen pět minut nemá žádný efekt. Jak to vnímáte vy?

Každá pětiminutovka je dobrá. Samozřejmě v pěti minutách nesestavíte lekci, která má začátek a konec, nemůžete tam narvat průpravné cviky, hlavní cviky a nakonec relaxaci. Ale když se jógově pět minut protáhnete, je to dobré.

Je možné s jógou začít kdykoliv? Například moje babička s dědou se už léta nehýbají, a říkají, že to nejde, svádějí to na věk a zdraví.

Podle mě se dá začít kdykoliv. Ale jak sám vím, protože už jsem také dědeček, starší lidé se leknou, když slyší slovo jóga. Je to pro ně něco vzdáleně exotického. Když jim řeknete o józe, tak někdy paradoxně odpoví: „Ježiš, jóga, to si raději zajdu někde zacvičit.“ Dnes už je spousta jógových cviků, které do svých sérií zařazují třeba rehabilitační pracovníci, a ti lidé, kteří tam chodí, o tom často ani nevědí.

Co tedy podle vás znamená jóga?

Prapůvodně jóga znamená, a to se lidi často leknou, spojení s Bohem. Pokud bych to rozvedl, jak to chápu já, tak je to spojení s přírodou a se sebou samým. Je to harmonie uvnitř a venku.

Jóga byla původně jen duchovní cvičení, a potom ti mniši, kteří několik hodin seděli a meditovali, přišli na to, že se potřebují protáhnout, a začali cvičit. Tím také začaly vznikat různé tělesné techniky.

Stalo se vám někdy, že jste s jógou nebo meditacemi přestal?

Já ani nevím. Spíše byla období, kdy jsem to přerušil, ale těch nebylo moc. Jednou to třeba bylo kvůli vážné nemoci, to jsem nemohl praktikovat nic. Někdy mám období, kdy to dělám intenzivně, a pak období, kdy to moc pro současný život nepotřebuji. Ale mám to v zásobě, v kapse jako tahák, který můžu kdykoliv vytáhnout.

A stává se vám, že se vám někdy vyloženě nechce cvičit jógu?

Když jsem byl mladší a chodil jsem na lekce jako žák, tak se mi to někdy stalo. Když bylo venku hodně sněhu a já jsem musel pěšky na jógu, protože nejezdily tramvaje, tak se mi nechtělo. Ale když jsem šel, tak jsem toho nikdy nelitoval.

Na vaší lekci jste zdůrazňoval, že máme respektovat své tělo, nikam nechvátat a lekce si hlavně užít. Povíte mi o tom více?

Na tom trvám. Protože když cvičíte jógu, nebo cvičíte i jinak, a nutíte se do toho, tak to nemá efekt. Vždycky by to mělo být radostně dobrovolné. Je dobré si uvědomit, že děláte něco pro své duševní a tělesné zdraví, a tím pádem si navyšujete konto v bance. Zdraví je největší kapitál. Můžete mít tři baráky, dvacet milionů, ale když budete ležet v nemocnici, tak k čemu vám to je?

Je dobré zůstat dítětem

Když se dívám na vás, vypadáte, že jste ve skvělé kondici…

No, zrovna nedávno jsem byl nemocný, dva dny jsem nejedl, protože jsem v sobě měl nějakého bacila. Ale teď už je mi dobře.

Přinejmenším jste v dobré náladě…

To jsem.

A jak to děláte?

Nevím, možná je to trošku v genech. Ale vždycky se na situaci zkouším podívat z hlediska smíchu, legrace. Smích je zdrojem štěstí, je dobré zůstat pořád dítětem. Zní to paradoxně, ale když nějaká situace vypadá velmi vážně, tak najednou zjistíte, že je to prča. Musíte se na to podívat z nadhledu, nejen na situaci, ale i sám na sebe. Někdy se také o něčem hádám, a pak si sám sobě říkám: „To byla taková prkotina, co jsem to blbnul?“ Je dobré si uvědomit, že vy sami nejste středem vesmíru, a ti ostatní také ne.

Vedete také semináře meditace. Jak nám může meditace pomoci?

Když jóga začínala, bylo to hlavně o meditaci a o tom, vyprázdnit mysl od běžných lidských starostí, strachů a předsudků. Tím lidstvo trpí od nepaměti. Lidé se uměli protáhnout, ale nevěděli, jak vypudit z hlavy ty „zlé myšlenky“ nebo „zlé duchy“. A tak začali vyprazdňovat mysl.

A jak se daří vám vyprazdňovat mysl?

Docela jo, snažím se. Ale taky jsem jenom člověk. Nikdy jsem o sobě netvrdil, že jsem nějaký guru, já jsem obyčejný kluk z Libně.

Když jsem začal chodit na jógu, tak jsem také v Marušce, která byla moje taková první guru, viděl téměř bohyni. A když jednou dostala rýmu, tak jsem hned říkal: „Maruško, ty jsi onemocněla, jak je to možné? Já myslel, že to u jogínské guru není možné!“ A přitom ona dostala jen obyčejnou rýmu.

Moje první jogínská lektorka byla také Maruška, a když jsem viděla, že venku kouří, překvapilo mě to…

Ta moje Maruška byla skvělá, uměla propojit tělesno s duchovním. Možná jsme s ní více dělali takové ty duchovní věci ve smyslu buddhismu. Třeba jsme se učili buddhistické mantry a přeříkávali jsme si je, o bylo to krásné. Kdyby tam přišel neznámý člověk, tak by viděl, jak skupina patnácti lidí říká: „Gaté, gaté, paragaté…“ Takové ty mantry. Ale když to říkáte dlouho, má to něco do sebe.

Mantry neškemrají

Vy mantry také zpíváte. Jak jste se k tomu dostal?

K mantrám jsem se dostal tak, že jednou, to už je dvacet let zpátky, jsem byl v Českém Krumlově, a najednou jsem za rohem slyšel melodii, která mě přitahovala. Tak jsem za tou muzikou jako náměsíčný šel, až jsem došel do takového krámečku s deskami a kazetami. A ptám se: „Co to pouštíte?  Já to chci.“ Tak jsem nakoupil asi pět kazet. Byly to mantry, a až později jsem zjistil, že to souvisí s jógou.

Byly to mantry, které zpíval Henry Marshall. Jako malý poslouchal gospely u svých černošských pěstounů, navštěvoval s nimi nějaké buddhistické seance, a tam se mantry naučil.

Po čase ten Henry Marshall přijel také do Prahy, tak jsme na něj chodili a bylo to úžasné. Nějaké jeho mantry jsem se naučil na kytaru a začal jsem je hrát, do toho zpívám. Je to o duchovnu, takže je to s jógou spojené.

V jakém jazyce se mantry zpívají?

V sanskrtu. To je prastará řeč oblasti, kde vznikaly. Jsou to vlastně jako modlitby. Říká se, že základní mantra je „Óm“, a tomu se říká první zvuk ve vesmíru. U manter se mi líbí, že neškemrají, ale děkují, že je dobrá úroda, dobré počasí, že jsou všichni zdraví…

Důležité je, že mantra je harmonická vibrace. A když máte myšlenky, které vám v hlavě rozházejí harmonii, tak mantry, potažmo všechny harmonické akordy, je z hlavy vyženou.

Původně jsme se měli setkat na koncertu vaší rockové kapely, což mě překvapilo, protože jógu s rockem si spojí málokdo. Jak to jde dohromady?

Když jsem byl v pubertě, poprvé jsem slyšel Beatles, a to mě chytlo. Tehdy jsem o józe ještě ani neslyšel, k té jsem se dostal až po dvacítce. Takže já jsem nejdříve rocker, protože my jsme to mydlili na kytary s kamarádem a poslouchali jsme rádio Luxembourg, kde tehdy takové skladby hráli, tehdy to bylo k mání jen přes samizdatové stanice. A až později jsem začal s jógou.

Zabýváte se také vztahy dle konceptu jin a jang. Co to znamená?

To jsou dva póly, jako u baterky, které vytvářejí napětí, a to hýbe světem. Symbolizuje to, že energie jako taková má v sobě dva potenciály, jeden je jin a jeden jang, a ty se vzájemně přelévají. Vžilo se, že jang je mužská energie a jin je ženská energie, ale to vzniklo až tehdy, když se vypozorovalo, jak se chovají muži a ženy.

Jangová energie je rychlá, tvrdá, průbojná, vedoucí, rozhodná. Jinová je pomalá, trpělivá, hladivá. Žádná není dobrá nebo špatná, a každá má své výhody a nevýhody. Když se to přežene a je hodně jangu, někdo nechce ustoupit a jde si tvrdě za svým, vznikají konflikty nebo války. A jinový extrém je, že nedělá vůbec nic, všechno spolkne a akceptuje. A to také není dobré, protože ten člověk rezignuje. Proto je dobré, když jsou ty póly vyrovnané.

Je něco, co byste vzkázal mladým?

Hýbejte se – netloustněte. V této době mi připadá, že se vyrojilo takové množství obézních mladých lidí… Možná je to tím covidem, kdy nebyl pohyb, a také nechci nikomu sahat do svědomí, ale myslím si, že je to škoda. Ať chci, nebo ne, musím to srovnávat se svým mládím, kdy jsme celý den lítali po ulici, hráli fotbal a byli jsme furt v pohybu. Dneska mladí lidé pohyb nemají a ani ho nevyhledávají. Ona lenost je strašně pohodlná, ale později se to projeví na zdraví.

Co ještě byste lidem vzkázal?

Světu mír!

To si teď asi přejí všichni…

Je to aktuální. Ono se to bere jako fór, vždycky to říkaly různé miss, že by chtěly mír ve světě, takže se to trochu zprofanovalo. Ale ono je to docela krásné přání.

Děkuji vám moc za rozhovor.

Foto: Magazín Antilopa/David Budai