Bez emocí se rozhodovat nedokážeme, nezmění to ani odstranění části mozku
Ryze racionální rozhodování neexistuje, vždy je postavené na emocích a zasahují do něj dokonce i úplní cizinci, ukazují výzkumy. V každé situaci ale máme možnost se svobodně rozhodnout, zda si zachováme svou lidskost. A v lepším rozhodování nám mohou pomoci i cvičení.
Každý se chce rozhodovat správně. Nechme stranou, co to přesně znamená a jaké z toho plynou morální důsledky (protože to, co je dobré pro jednotlivce, nemusí být dobré pro jeho rodinu, okolí, společnost, ba i celý svět…).
Zaměřme se na myšlenku, že pokud se člověk chce rozhodovat správně, musí to dělat racionálně. V tomto smyslu tedy naprosto bez emocí, protože emoce jsou nepřítelem racionality. Nejrůznější prodejci to dobře vědí, takže pokud vám chtějí prodat například bezpečnostní systém, nejprve se ve vás často pokusí vyvolat strach ze zlodějů. Nemusí se ale jednat jenom o strach – často se využívá i pocit závazku, kdy je vám například na začátku jednání věnován dárek. Ukazuje se ale, že je celá věc trochu složitější, než by se na první pohled mohlo zdát.
Homo economicus (člověk ekonomický) je vymyšlený model člověka, jehož důležité vlastnosti jsou racionalita, sobeckost, snaha maximalizovat svůj zisk a minimalizovat náklady. Takový člověk ale v praxi neexistuje. Ať chceme nebo ne, nikdy se nerozhodujeme „jen tak“.
Vždy máme nějakou náladu, nacházíme se v konkrétní situaci, máme určité cíle a tak podobně. To všechno nás při rozhodování určitým způsobem ovlivňuje.
Ovlivňují nás i cizinci
Tak například v experimentu Billa Underwooda a Jamese F. Berensona se ukázalo, že lidé, kteří v kině viděli veselý film, posléze byli více altruističtí (přispěli po skončení filmu na dobročinné účely) než ti, kteří viděli film smutný. K tomu ostatně můžete dojít pouhou introspekcí – člověk, který má plnou hlavu starostí sám o sebe, v sobě většinou altruistická nutkání úspěšně potlačí.
Dále je obecně známý fakt, že při vysokých letních teplotách se výrazně zvyšuje počet násilných trestných činů jako je vražda, znásilnění a napadení. Počet ostatních „lehčích“ trestných činů také narůstá, ale již ne tak razantně, jak uvádí ve studii Craig A. Anderson a Kristina M. DeNeve.
Ukazuje se ale, že jsou v této otázce důležití i ostatní lidé, kteří nás svým chováním ovlivňují. Přitom to mohou být i naprosto cizí lidé. Když totiž vidíme někoho, kdo někomu pomáhá, může nás to inspirovat k tomu, abychom následně pomohli také. Což samozřejmě ale může platit i obráceně v případě špatných činů.
Dále nás utváří i naše práce. Například ekonomové mají tendenci přispívat na dobročinné účely mnohem méně než příslušníci ostatních povolání.
Emoce, ostatní lidé, teplota, naše povolání, to jsou jen příklady toho, co nás při rozhodování může ovlivňovat.
Jít na změnu přes emoce
Dále je zajímavé, že pokud chceme provést nějakou zásadnější změnu ve svém chování (například přestat jíst maso), je účinnější jít na to „přes emoce“. Spíše než racionální úvaha typu „jím toho masa moc, je to pro mě nezdravé, jíst méně masa je ekologičtější“ a podobně pomůže podívat se na obrázky z jatek, jak ve své knize Hypotéza štěstí zmiňuje Haidt. V některém z rychlých občerstvení si pak mnohem pravděpodobněji vybavíte patřičně krvavé výjevy než suché racionální úvahy, takže vás chuť na tučný hamburger přejde mnohem snáze.
Člověk zkrátka není chladně uvažující stroj typu homo economicus, jak to dokazují některé výzkumy. V jednom z takových výzkumů byli účastníci rozřazeni do dvojic a náhodně určený z dvojce měl rozdělit částku 50 dolarů mezi sebe a svého kolegu takovým poměrem, jaký sám uznal za vhodný. Ovšem pozor, pokud druhá osoba rozdělení peněz nepřijala, nezískal nikdo nic.
Ukázalo se, že lidé z principu odmítali částku menší než 20 % (tedy 10 dolarů). Z čistě racionálního hlediska je 10 dolarů lepší než 0 dolarů, ale ve většině případů zvítězila v lidech emoce – touha potrestat očividnou nespravedlnost, vysvětluje Frank ve své knize Mikroekonomie a chování.
Chirurgický zákrok „nepomůže“
Ani tak zásadní zákrok, jako je chirurgické odstranění části mozku, která je za emoce zodpovědná, z lidí chladný racionální stroj neudělá. Lidé, kteří takový zákrok podstoupí (například kvůli nádoru na mozku), nejsou následně vypočítaví homo economicové, naopak. Nejsou schopni učinit ani ta nejmenší rozhodnutí, protože emoce, konkrétně pocit libosti a nelibosti, je pro rozhodování naprosto zásadní. Tím, že o tuto emoci lidé přišli, přišli i o možnost rozhodovat se, doplňuje Haidt v knize Hypotéza štěstí.
I přes vše řečené ale člověk nutně nemusí být pod bičem své biologické podmíněnosti, okolí a daných situací. Alespoň podle Viktora Frankla a jeho knihy A přesto říci životu ano máme i v mezních situacích (kterou pobyt v koncentračním táboře bezesporu je) možnost svobodně se rozhodnout, zda si zachováme svou lidskost a důstojnost a budeme druhým pomáhat, tu dobrým slovem, tu rozdělením se o jídlo… či zda se z nás stane „typický koncentráčník“, který myslí hlavně na sebe.
Také může pomoci učení stoicismu a jeho praktická cvičení – uvědomit si, jaké emoce v dané situaci cítím, odstoupit od nich (ale být s nimi v kontaktu, nepotlačovat je) a následně upravit svoje mínění o situaci, a tím i své chování.
Například pomáhá zeptat se sám sebe: „Mám situaci plně v moci, nebo ne? Proč ano, proč ne? Co mi teď nejvíce pomůže, když se budu rozčilovat, nebo když zachovám klid? Co by se změnilo, kdybych se teď zaměřil jen na věci, které mohu ovlivnit?“
Něco takového se samozřejmě velmi snadno řekne, ale hůř v praxi udělá. Jedná se o náročný vnitřní výkon, možná spíš ideál, ke kterému je vhodné směřovat. Ale odměnou pak bude svoboda v rozhodování v nejrůznějších nepříjemných situacích a možnost jít příkladem – to, když budete vy ti první, kteří v případě nouze pomohou, takže se vámi nechají ostatní dosud nečinně přihlížející ovlivnit.
Zdroje: Bill Underwood a James F. Berenson: studie Attention, negative effect & altruism: and ecological validation, Personality and Social Psychology Bulletin (1977), Craig A. Anderson a Kristina M. DeNeve: studie Temperature, aggression, and the negative affect escape model, Psychological Bulletin (1992), James H. Bryan a Mary A. Test: studie Models and Helping: Naturalistic Studies in Aiding Behavior. Journal of Personality and Social Psychology (1967), Robert H. Frank, Thomas Gilovich, a Dennis T. Regan: studie “Does Studying Economics Inhibit Cooperation?”, Journal of Economic Perspectives (1993), Jonathan Haidt: Hypotéza štěstí: hledání moderních pravd ve staré moudrosti (Dokořán, 2016), Robert H. Frank: Mikroekonomie a chování (Svoboda, 1995), Viktor Emil Frankl: A přesto říci životu ano: Psycholog prožívá koncentrační tábor (Karmelitánské nakladatelství, 2018)
Foto: Adobe Stock