Dalajláma vs. Teorie utopených nákladů. Moudrost číhá všude!

Moudrost na nás číhá všude. Stačí ji jenom umět poznat, přemýšlet o ní a správně ji aplikovat, protože sebemoudřejší moudro je vám k ničemu, když se jím neřídíte. Třeba takové utopené náklady...

Když jsem chodil tuším do šesté třídy základní školy, dostala se mi do rukou knížka od Platóna. Protože jsem i tehdy rád četl a sebevzdělával se, rozhodl jsem se ji přečíst. Tehdy jsem trpěl zvláštní představou, že když tuto knížku přečtu, moudrost v ní obsažená se přenese i na mě a já tedy budu mnohem sečtělejší a moudřejší, než jsem.

Samozřejmě to byl naprostý debakl, knížku jsem po cca 15 stranách odložil, protože jsem naprosto nechápal, o co tam Platónovi vůbec jde (její název už si nepamatuji, ale vím, že se tam probíraly živly – snad to byl nějaký sborník jeho kratších děl).

Řekl bych, že někteří lidé to mají obdobně jako já tehdy, jen v poněkud menší míře a s moudrostí různých filozofií. Většinou platí utkvělá myšlenka, že čím je filozofie starší a čím je zeměpisně vzdálenější, tím je moudřejší, pravdivější, využitelnější a zkrátka lepší. Cizí tráva, však to znáte.

Řekl bych, že někteří lidé to mají obdobně jako já tehdy, jen v poněkud menší míře a s moudrostí různých filozofií. Většinou platí utkvělá myšlenka, že čím je filozofie starší a čím je zeměpisně vzdálenější, tím je moudřejší, pravdivější, využitelnější a zkrátka lepší. Cizí tráva, však to znáte.

Tím není a priori nic řečeno proti cizím (či minulým) filozofiím a postojům, to rozhodně ne. Spíš jde o to, že se lehce může stát, že člověk hledá moudrost či poučení zbytečně složitě a buď dotyčnou moudrost nechápe, nebo ji chápe jen povrchně, zkomoleně a rozhodně ne v její celistvosti a daném historickém a sociálním kontextu (ať jde třeba o moudrost starých Toltéků nebo Východní filozofii).

Můj oblíbený příklad je v této souvislosti ekonomický pojem utopených nákladů a citát, který je běžně přisuzován Dalajlámovi sedmému.

Přece ty jízdy nenechám propadnout!

Utopené náklady jsou, stručně řečeno, všechny náklady, které byly vynaloženy v minulosti, nelze je vrátit zpět a neměly by tedy zasahovat do našeho rozhodování v přítomnosti. Zní to zvláštně, ale má to něco do sebe – dejme tomu, že si vyjedete na výlet na hory a zaplatíte si permanentku na vlek. Jezdíte, užíváte si, ale večer, když už je pozdě a vy jste unavení, zjistíte, že vám několik jízd zbývá.

Správně byste se na to měli už vykašlat, protože jste unavení a už vás to lyžování vůbec nebaví. Nákup permanentky jste udělali v minulosti a je jedno, jestli teď budete dál lyžovat nebo ne – peníze vám v obou případech už nikdo nevrátí. Jenže pak si řeknete – no jo, jenže přece ty jízdy nenechám propadnout! A už zase drandíte dolů po svahu, se zaťatými zuby a bolavými svaly, ale zato s hřejivým pocitem nevyhozených peněz. Znám několik lidí, kteří přesně takto uvažují.

Je to jako byste jezdili po Praze metrem jenom proto, že jste si koupili celodenní jízdenku MHD, a pak jste zjistili, že by vám bohatě stačily dvě devadesátiminutové jízdenky. Tak se svoji chybu snažíte napravit alespoň takto dodatečně a jezdíte metrem sem a tam, když už tedy tu jízdenku máte, že. Přece ji nenecháte jen tak propadnout.

(Jediný případ, kdy tohle pravidlo neplatí, je, když vás takové utopené náklady nutí dělat něco pozitivního – jako třeba chodit cvičit (přece nenechám tu permici propadnout, když už ji mám zaplacenou…))

Věci, které nemůžeme ovlivnit

Zajímavé je, že tuhle myšlenku utopených nákladů můžeme rozvinout ještě dál na všechny věci, které nemůžete ovlivnit. Tak například jedete na důležitou schůzku (např. pracovní jednání, pohovor) a najednou koukáte, že trčíte v dopravní zácpě. A pochopitelně zpanikaříte, začnete se rozčilovat nebo propadnete depresi, proč zrovna vás musí potkat dopravní zácpa zrovna když musíte být někde včas.

Podle teorie utopených nákladů byste to ale měli nechat plavat a přestat se nervovat, protože je lepší na pohovor dorazit usměvavý a v pohodě, než vynervovaný a vypsychlý. V žádném případě – ať už se budete nervovat nebo ne – dopravní situaci nezlepšíte. Je to tedy utopený náklad a neměl by vstupovat do vašeho rozhodování.

Teď již možná víte, se kterým citátem Dalajlámy tato teorie o utopených nákladech krásně „štymuje“.

Jde o: „Má-li problém řešení, nemá smysl dělat si kvůli němu starosti. Když řešení nemá, starosti stejně nepomohou.“

Samozřejmě, Dalajlámův citát je ještě docela srozumitelný a moudrost v něm obsažená je víceméně jasná (a člověk se pak těžko brání otázce, nakolik byl případně Dalajláma VII. ekonomicky vzdělaný).

Horší je to v případech, kdy takovou moudrost musíte finančně kompenzovat.

Moudré reakce

Jedna kolegyně mi totiž jednou vykládala, jak chodí cvičit tai-chi a jak je to hrozně meditativní. Prý se na začátku hodiny vždy snažili uvést do klidu, do souladu se svou energií, což mohlo trvat různě dlouho. Od několika minut, až po celou lekci. Jinými slovy bývaly lekce (a nebyly nějakou vzácnou výjimkou), kdy se tedy nedělalo nic jiného, než že se všichni snažili patřičně energeticky naladit.

Mně to přišlo docela neuvěřitelné, protože ze svých zkušeností s bojovými uměními sporty vím, že to jde i jinak. Tak například jeden z konceptů boje člověka učí, že nemá reagovat na vše, co protivník dělá. Zejména se nesmí nechat vyprovokovat k předčasné akci, a tedy k chybě, nesmí doslova vlézt někomu do rány. Má reagovat jen na to, na co je skutečně potřeba reagovat. Proto není důležitá pouze fyzická rovnováha, ale i ta psychická.

Zejména se nesmí nechat vyprovokovat k předčasné akci, a tedy k chybě, nesmí doslova vlézt někomu do rány. Má reagovat jen na to, na co je skutečně potřeba reagovat. Proto není důležitá pouze fyzická rovnováha, ale i ta psychická.

Tento koncept se dá opět aplikovat i mimo samotnou bojovou situaci – člověk by se neměl vyprovokovat kdečím, měl by reagovat jen na to, co je skutečně důležité, co ho přímo ohrožuje či se ho nějak výrazně dotýká. Jinými slovy, měl by umět nechat některé věci plavat (což je výhodné zejména v internetovém prostředí). Myslím, že mně (a spoustě dalších) tato poučka dala do praktického života mnohem víc, než dalo praktikantům tai-chi hodinové ladění na správné energetické vlny.

Moudrost na nás číhá všude. Stačí ji jenom umět poznat, přemýšlet o ní a správně ji aplikovat, protože sebemoudřejší moudro je vám k ničemu, když se jím neřídíte. Nemusíme proto nutně moudrost hledat v (pro nás) nesrozumitelných textech a praktikách z dávné minulosti, případně ji draze odebírat zkomolenou, povrchní a zabalenou do líbivých obalů.

Foto: Pixabay