Já a moje Deprese

Deprese není výmysl rozmazlených lidí, kteří by potřebovali pozornost, nebo si stěžovali. Kdo se s touhle dámou nikdy nesetkal, těžko si představí, jak se člověk bojující s depresí cítí. Takhle jsem to prožívala já…

Otevřete oči. Pomyslíte si proč. Víte, že máte tolik činností, které byste měli dělat. Máte hlad, potřebujete na záchod, a místo toho jen zapnete laptop, vedle kterého jste v noci usínali.

Nesnášíte se. „Přeci nemůže existovat nikdo, kdo by měl tak slabou vůli, jako mám já.“

Koukáte na internetu na obsah, který vás ani nezajímá. Nic jiného ale prostě nezvládnete.

Moc byste se chtěli alespoň zbavit povlaku v ústech a vyčistit si zuby. Moc byste si přáli sednout si ke stolu s knihou. Tak rádi byste si uvařili něco dobrého k snídani.

Chcete se hýbat. Už týden máte v kalendáři, že dnes půjdete na kafe s kamarádem. „Prosím tě moc se omlouvám, ale je mi hrozně špatně, musím to zrušit, nerada bych tě něčím nakazila.“

Seriály, spánek, sebenenávist, smutek.

Cestou na wc možná popadnete balený pokrm, možná vám jídlo několik dnů prostě nestojí za to. Tak jako za nic nestojíte vy.

Doma se vám hromadí nepořádek, úplně stejně, jako v hlavě. Spirála jde dolů, protože v jeden velký bordel se proměňuje celý váš život.

„Jak mohu být tak nezodpovědná?“

Hledáte si návody, jak porazit prokrastinaci. Na vteřinu přijde záblesk naděje, že od zítra začnete nanovo. Na pár dnů se vám to možná podaří. Pak se ale zase probudíte s pocitem, že to nemá smysl. Každá každodenní činnost se zdá nemožná, vaše zásoby sil jsou hluboko pod nulou.

Toužíte po věcech, které vám dělají radost. Víte, že potřebujete ke spokojené existenci komunikaci s okolním světem. Zároveň ale nikoho ze svých přátel nechcete otravovat. Nerozumíte tomu, že se s vámi vůbec baví.

Dny plynou, finance dochází, zoufalství graduje. Jednou za čas se večer přistihnete, že do Google vyhledávače zadáváte hesla typu „nejrychlejší metoda sebevraždy“.

Uvědomujete si, že něco není v pořádku, ale bojíte se změny. Nevíte, co dělat, obviňujete svou nanicovatost.

S pomocí internetu a učebnic farmakologie si připravíte „záchranný balíček, co kdyby náhodou…“

Léčivá naděje

Deprese není výmysl rozmazlených lidí, kteří by potřebovali pozornost, nebo si stěžovali. Je to dlouho se vyvíjející problém, záležitost mnoha životních událostí, nebo insuficienci neurotransmiterů. Člověk trpící depresí není líný. Potřebuje pomoc, podporu a pochopení.

Depresivní epizody se mohou vracet, i přes to, že člověk pravidelně dochází na terapie, svěřuje se přátelům, a bere léky. Pokaždé na ně ale spolehlivě platí jedna věc. Naděje.

Deprese není výmysl rozmazlených lidí, kteří by potřebovali pozornost, nebo si stěžovali. Je to dlouho se vyvíjející problém, záležitost mnoha životních událostí, nebo insuficienci neurotransmiterů. Člověk trpící depresí není líný. Potřebuje pomoc, podporu a pochopení.

Tahle zdánlivá maličkost dokáže nejsmutnějšímu člověku vykouzlit krátkodobý úsměv na tváři. Přinutí sebevraha neskočit, chirurga vrhnout se do riskantního zákroku pro záchranu lidského života.

Je naprosto v pořádku, že naději občas postrádáme. Někdy je život tvrdý. Zasazuje jednu ránu za druhou, a my sami už světlo na konci tunelu nevidíme.

Každý bojovník nakonec vyhraje

Od cizí dívky na internetu to možná nezní tak působivě, ale já věřím. Jsem si jistá, že každý, který se se svými démony pere, dříve nebo později vyhraje. Zvítězí, protože žádná bolest netrvá věčně. Já tu svou chtěla ukončit předčasně, a o jedno předávkování léky a den v bezvědomí později mi došlo, že mám obrovské štěstí. Mám štěstí, že vím, jaké je to mít se moc špatně. Zároveň mám ale vidinu, že už může být jen lépe. Že jsem dostala druhou šanci dívat se na svět úplně jinak.

Deprese nezmizí lusknutím prstu. Proces léčby je dlouhodobý, a rozhodně ne lineární. Ten pocit, když ale jednoho dne jdete po ulici, a máte z ničeho nic chuť jen tak poskakovat, a jste vděční za obyčejné sluneční paprsky, ten je nepopsatelný. Za vším přitom stojí jediný nástroj, který můžeme rozdávat všichni. Naděje.

Foto: Berenika Černá/Bára Biňovcová