Hygge, prostě kapka obyčejného štěstí a útulna

Jestli vám v životě chybí trocha útulnosti, klidu a tak trochu obyčejného štěstí, sáhněte po knize o Hygge, kterou napsal prezident Institutu pro výzkum štěstí. Jelikož tento pán štěstí studuje prakticky celý život, ví, že vás jeho kniha nezbaví stresu ani neposkytne dokonalou radu, jak vyřešit své životní trable. Prostě jen sepsal užitečný lexikon nejrůznějších podnětů, které vás zahřejí na duši už při samotném čtení.

Hyg? Hýge? Hygé? Není důležité, jak budete „hygge“ vyslovovat, či dokonce hláskovat. Na otázku, jak se vyslovuje nějaká emoce, by jeden z největších filozofů naší doby – Medvídek Pú – odpověděl: „Emoci nepíšete, emoci cítíte.“ (str. 6)

Při svých pravidelných toulkách knihkupectvími jsem začal stále častěji „narážet“ na knihy, které do světa hlásaly podivné slovo HYGGE. Nic proti trendům, mám je rád, ale obvykle je nijak zvláště neprožívám. Ale kolem hygge se točila další slova jako útulno, klid, pohoda, úkryt, štěstí, harmonie.

Jako člověku, který se z postele „vykopává“ jen velmi nerad, to lahodilo mému rozpoložení, a tak jsem popadl z těch všech knih tu, která podle obálky i při listování vypadala ze všech nejkrásněji a nejpohodověji, a koupil si ji.

První večer jsem knihou jen tak listoval a užíval si milé kresby a fotografie, které vyzařovaly klid a pohodu. Sem tam jsem si přečetl nějakou myšlenku, vysvětlující boxík nebo zajímavou statistiku. Druhý večer jsem přečetl první půlku knihy a třetí večer pak druhou.

Mazlení s domácími chlupáči má stejný účinek jako mazlení s člověkem – cítíme se milováni, v teple a v bezpečí a to jsou tři klíčové okamžiky ve filozofii hygge. (str. 57)

Po těch třech dnech jsem měl o 100 procent lepší náladu – útulnost z knihy totiž doslova sálá. Je skvělé, že když vás nějaká konkrétní pasáž nebaví nebo nezajímá, můžete ji bez výčitek jen v rychlosti proletět nebo rovnou přeskočit.

Kniha totiž není odbornou knihou o hygge ani takovou tou typickou self-made publikací, která vás krok za krokem přivede k životnímu štěstí. Je to spíše průvodce novým, myšlenkovým světem, který neznáte, a je pouze na vás, co si z něj vytáhnete. Je to podobné, jako když s turistickým průvodcem procházíte cizí město, kam jste přijeli na výlet. Sem tam si přečtete nějakou zajímavost nebo užitečné tipy. Když narazíte na památku, dohledáte si k ní v průvodci informace. Anebo se vydáte po nějaké doporučené trase, kterou průvodce nabízí.

Při čtení této knihy zkrátka máte pocit, že kolem vás informace plynou, vy si vybíráte to, co se vám hodí a zároveň přemýšlíte, co z toho zakomponujete do vlastního života. Takto jsem třeba „přeskakoval“ některé pasáže o tom, jak si máte sezvat všechny své přátele k sobě domů na společný oběd. Každý přinese suroviny, společně z toho navaříte večeři, o všechno se podělíte a zároveň si budete při svíčkách a v domácí pohodě všichni povídat. Ne, děkuji, jako introvert dám přednost spíše osamělému večeru s knihou, sušenkou a horkou čokoládou. Ale někdo si zkrátka rád povídá, tak si ty kamarády bez váhání pozve. Nebo s nimi vyrazí na piknik, budou se společně koukat na film nebo v ulici založí malou společnou knihovnu, ve které budou lidé sdílet své knihy, potkávat se a klábosit.

Setkávání s lidmi je vůbec tak trochu středobodem knihy a některé myšlenky jako by úplně opomíjely to, že mezi lidmi je spousta introvertů. Autor se s tím vypořádává v jedné dvoustránkové kapitole, což je trochu málo.

Ve výsledku to ale vůbec nevadí. Unikátnost knihy totiž spočívá v tom, že není návodem – krok za krokem, ale rozcestníkem. Nabízí třídění dojmů, pocitů, myšlenek, potřeb a věcí. Takže: pokud se cítím smutný, kouknu na kapitolu, která mi popovídá o tom, jak si drobnými věcmi zlepšit náladu. Chybí mi lidi? Tak si přečtu, jak s nimi trávit v tom či onom měsíci čas. Nelíbí se mi můj byt? Fajn, tak si „projedu“ pár tipů nebo zamyšlení, které mi ho pomohou zútulnit.

Autor v knize jako kamzík skáče z domácích doplňků na životní hodnoty, z hodnot na nápady k trávení volného času, z nápadů na výborné jídlo, z jídla na prožitky a z prožitků zase na doplňky. Každý si zkrátka individuálně vybere to, co mu vyhovuje.

Jak by řekl člověk, který už se kouzlem hygge obklopil: Mně je úplně jedno, co si z toho vezmeš a použiješ, já už svou pohodičku mám.

Vytvořit si krabičku hygge záchrany rozhodně není špatná věc. Jistě ji oceníte, když na vás dolehne únava, skleslost, jste bez nápadu, nic se vám nechce, ven vás to taky netáhne, náladu máte tak trochu pod psa a ze všeho nejraději chcete být sami. (str. 134)

Díky této knize získáte spoustu nápadů, jak svůj domov a život zútulnit a jak do nich vložit více klidu, štěstí a pohody. A hlavně – do stránek se budete nořit opakovaně. Jednou se podíváte na fotky, jindy na recept, pak zase prolistujete kapitolu, která pojednává o tom, jak si lépe a „útulněji“ užít Vánoce.

Je to geniální všehochuť podnětů, které vás zahřejí na duši už při samotném čtení. A je jich tolik, že by bylo skutečně podivné, kdybyste alespoň pár z nich nerealizovali.

Informace o knize

Meik Wiking: Hygge: Prostě šťastný způsob života

JOTA, 2017

Pevná vazba, 288 stran

Originální název: The Little Book of Hygge

Foto: Magazín Antilopa