Vztek je možné využít i pozitivně. Přestaňte se hádat a raději jděte něco dělat

Proč věnujeme tolik energie a drahocenného času na hodnocení práce druhých místo toho, abychom šli dělat něco vlastního?

Jednou z mých radostí je vytváření grafik citátů. Část z nich pochází z angličtiny, a proto se nevyhnu překladu. Kdo někdy dával citátům český „kabátek“, tuší, jaký je to oříšek. A přestože každému věnuji péči, ne každý je nakonec perfektní.

Je zajímavé posílat citáty do světa a pozorovat reakce na sociálních sítích. Někdy zapadnou bez zájmu, občas se dotknou citlivého místa a vyvolají rozruch. Zažila jsem i situaci, kdy na mě na Facebooku vyskočilo oznámení: 14 nových komentářů! Zvědavě jsem se šla podívat, co se děje. Otevřela jsem stránku a pod nejnovějším citátem se rozvinula šňůra vět.

Dozvěděla jsem se, že překlad je mizerný a fakt se mi nepovedl. Citát byl sporný a šel přeložit různě. A já zvolila tu nejsmutnější verzi. Další komentáře přibývaly a k večeru se zdálo, že místo své snahy o překlady bych se měla jít příště raději někam zahrabat.

Uznávám, vážně se nepovedl. Více mě ale překvapila jiná věc. Některé komentáře byly opravdu „vymazlené“ a u nejednoho na mě vykoukla historie změn. Pisatel své komentáře ladil a pečlivě je přepisoval. Zřejmě jim věnoval stejně tolik času (nebo dokonce víc), kolik já jsem věnovala tvorbě svého citátu. A tak si říkám – kdo svůj čas využil lépe?

Očekávání si dáváme k snídani

Žijeme ve světě, kde si očekávání dáváme k snídani. Ať děláme (či neděláme) cokoliv, hodnocení slyšíme ze všech stran. Dozvídáme se, že vše děláme špatně a že naši práci by druzí lidé udělali bilionkrát lépe. V našem prostředí se stížnostem dobře daří, a stejně tak sledování práce druhých z gauče a sdílení všemožně „dobře míněných rad“.

Zkusme na chvíli přemýšlet. Proč věnujeme tolik energie a drahocenného času na hodnocení práce druhých místo toho, abychom šli dělat něco vlastního?

Podobným myšlenkám věnuje umělec Austin Kleon ve své úžasné knize Kraď jako umělec celou kapitolu. Popisuje situaci, kdy trávil jeden z večerů u notebooku a vášnivě se hádal s jinými umělci. Ten večer jeho manželce však došla trpělivost a zařvala na něj památnou větu: „Přestaň se pouštět do šarvátek a jdi radši něco dělat!“

Musel uznat, že jeho moudrá žena má pravdu. Kdykoli na něj od té chvíle při čtení komentářů a zkoumání práce druhých přijde vztek, užije si ho. Vyletí do vývrtky, stejně jako dřív. Jen namísto vyrábění vzteklých tweetů se raději sebere a jde něco sám dělat.

Vztek můžeme využít pozitivně

Kleon v knize vysvětluje zajímavou myšlenku – vztek lze využít i pozitivně. Pro něj samotného je něco jako hnací motor a zdroj neuvěřitelné energie.

Pokud to máme stejně, vztek na druhé lidi, jejich práci a názory si zachovejme. Ale nechme si ho pro sebe. Neztrácejme čas tím, že se o něj půjdeme dělit. Raději za sebou zanechme své dílo. Bojujme s „nekvalitní prací“ druhých tak, že uděláme něco lepšího.

Jak Austin Kleon dodává, svět čeká na vaše dílo. Nezáleží na tom, co tvoříte, rozhodně to má smysl. Tak jděte na to! Zavřete sociální sítě, přestaňte se vztekat nad „nekvalitní, hloupou nebo špatně udělanou“ prací druhých… A jděte něco dělat.

Zdroj: Austin Kleon: Kraď jako umělec (Jan Melvil Publishing, 2012)

Foto: Adobe Stock