Procházka je vždycky dobrý nápad, je mým soukromým prostorem
Procházky nabízí prostor pro třídění myšlenek, pohyb zdarma a kontakt s přírodou. A také mohou pomoci se rozhodnout a najít řešení svého problému hravou formou.
Foto: Adobe Stock
Vždycky jsem chodila ráda. Jako malá jsem s rodiči chodila na túry do přírody a hodně jsem nachodila i jako dospělá při dojíždění do školy a do práce. S pandemií kovidu se staly procházky jedním z mála highlightů mého dne, začala jsem na cestách víc odpočívat, pozorovat okolí a fotit přírodu.
Teprve na homeoffice jsem se naučila chodit ven s téměř železnou pravidelností, za každého počasí ujít alespoň kilometr každý den. A vnímám na sobě, jaké benefity mi to přináší. Nejpozitivněji mě ovlivňují tyto tři.
Můj prostor
Na procházky chodím často sama a staly se mým soukromým prostorem, místem pro sebepéči a utřídění myšlenek. Můžu jít, kam chci a potřebuju, nemusím brát na nikoho ohledy.
Chodím, když potřebuju chvíli klidu, promyslet si nová témata, utéct od rutiny nebo prokrastinovat nějakým užitečnějším způsobem než projížděním sociálních sítí. Když se mi nic nechce a nemůžu se rozhýbat, studený vzduch mě probudí, když jsem naštvaná, emoce lépe uvolním a vychodím.
Když mi chybí podněty pro kreativní práci, tajně poslouchám útržky rozhovorů lidí, pozoruju ptáky na stromě, fotím si růžové mraky po západu slunce, koukám, jaké podniky kde přibyly.
V pohybu každý den a za každého počasí
Někdy se mi nechce jít ani s košem, natož dobrovolně někam na delší cestu. Ale pokaždé jsem ráda, že jsem nakonec šla, i kdyby to bylo jen na 10 minut, protože je mi po procházce lépe.
Se zvyšující se zátěží se moje tělo dostává do lepší kondice a dojdu už dál. Všímám si navíc, že jsem otužilejší a venku už mi nebývá zima ani v mrazech, což je pro mě podstatná změna.
Jít na procházku je zadarmo a je to druh pohybu, který je stále na dosah, není třeba žádné komplikované vybavení ani složitá příprava. Stačí si vzít boty, bundu a jít. Nebo po cestě od doktora prostě nejet tramvají, nebo vystoupit dřív a dojít tři zastávky po svých.
Pořídila jsem si dobré barefoot boty, softshellovou bundu, která zvládne i déšť a vítr, nic mi nebrání jít ven za každého počasí. Nemám proto moc výmluv, proč bych neměla chodit každý den.
V kontaktu s lidmi a přírodou
Práce na homeoffice je někdy osamělá. Když jdu ven, občas chodím s cílem, koupit mléko, hodit balíčky na poštu nebo zajít do banky. Jindy jdu bez cíle, ale po cestě si jen zajdu do potravin pro koblížek a jím ho mezi stromy. Když chodím ve městě nebo v parku, jsem mezi lidmi, i když s nimi zrovna nemluvím.
A také můžu vnímat přírodu. I v městském parku zpívají ptáci, šumí listy, běhá zajíc, fouká vítr, svítí slunce, roste tráva, kachny diskutují mezi sebou. Na kontakt s přírodou nemusím být v pralese.
Vychodit problém
Psychologové navíc přidávají pár benefitů, které jsem si neuvědomovala. Přihazují třeba využití procházek k rozlousknutí problému a hledání řešení, což může být na první pohled skrytý přínos chůze.
O přínosu procházení se ideálně v přírodě mluví psychoterapeut Adam Borzič v rozhovoru pro magazín Balanc. Vyzdvihuje cílenou procházku. „Doporučuji svým klientům jít na procházku se záměrem. To znamená, řeším nějaké téma a zkusím si ho jako vychodit. Nietzsche říkával, nevěřím nevychozeným myšlenkám. Ono skutečně už jenom tou chůzí a těmi vnějšími podněty dostáváme nové impulzy, nové podněty, prostě získáváme nové obrazy,“ říká psychoterapeut Borzič v rozhovoru.
Vysvětluje, že taková procházka může pomoci i rozhodnout se a nasměrovat k řešení problému. „Pamatuji si ze své terapeutické praxe jednoho člověka, který řešil, jestli odejít z nějakého vztahu nebo v něm zůstat. A já jsem mu doporučil, ať si vyleze na nějaký kopec a podívá se na to trošku s nadhledem. A on opravdu vylezl na ten kopec a skutečně se na základě té procházky rozhodl, protože došel nějaký vjem, kdy si všimnul, že tu vesnici zná, kterou viděl z toho kopce, a najednou mu to přišlo, ten obraz, že by mohl zůstat v tom vztahu,“ uvádí Adam Borzič příklad z praxe. Hledání řešení problémů na cestě považuje za hravé a imaginativní.
Foto: Adobe Stock
Sdílet článek