„Jsi stejný jako ti předchozí!“ aneb Proč si vybíráme partnery jako přes kopírák?

Už zase randíme se stejným typem člověka jako minule. A vypadá to, že jsme sáhli vedle. Je chyba v nás, nebo jsme jen narazili na „vadný kus“ z jinak docela povedené série?

„Už zase jsem si vybrala stejný typ chlapa! Moje nová přítelkyně je jako přes kopírák! Z mé nové lásky se vyklubal stejný typ, jako byl můj bývalý!“ Zní vám tyto věty trochu povědomě?

Ano, často je vyslovujeme v záchvatu zklamání v mnohem peprnější verzi. Jsou to okamžiky, kdy si uvědomíme, že jsme uvízli ve smyčce a vybíráme si dokola stále stejné typy partnerů. Ve skutečnosti to ale nemusí být špatně.

Podobné chvíle občas zažije mnoho z nás. Máme dojem, že nám současný partner někoho silně připomíná. V duchu si přehráváme společně strávené chvíle a najednou si uvědomíme, že chodíme s prakticky stejným typem člověka, který ještě před rokem obýval naši ložnici. A možná to není poprvé.

Uvědomíme si, že si stále dokola vybíráme stejný typ partnera. Je to ale vždy špatně?

Nejdříve musíme zjistit, jaká je příčina takového stavu. První možností je, že si podvědomě vybíráme typy, které nám škodí – od alkoholiků a vyděračů až po nevhodné partnery, kteří nám „pouze“ berou energii a jejich společnost nás netěší.

Příčiny mohou být různé, od přejatých pokřivených vzorců chování z rodiny, silných zážitků, které nás formují, až po negativní zkušenosti z předchozích vztahů. S tím je třeba něco dělat a postupně to změnit, najít si správnou pomoc a trpělivě na sobě pracovat.

Druhou možností je, že si vybíráme typ člověka, který k nám sedí, ale pouze jsme narazili na „vadný kus“. Pak je třeba vyzkoušet další ze „stejné série“.

Co tedy dělat, když se nás týká tato varianta?

V některých ohledech je můj současný partner jako přes kopírák bývalého partnera. Řada věcí, které říká, způsob, kterým reaguje a jedná ve vypjatých situacích i drobná gesta v každodenním životě. Láska ke knihám, podobné koníčky, introvertní fungování, podobný způsob myšlení a řada vlastností, které už dobře znám.

Soužití s bývalým rozhodně nebyla procházka růžovou zahradou. Na začátku jsem se proto ze všech sil bránila vztahu s mým současným partnerem a jejich podobnost mě děsila. Pak jsem se ale rozhodla překonat svůj strach a prostě to zkusit. A vyšlo to!

S bývalým jsem byla zoufale nešťastná a s tím současným jsem úplně spokojená. Naše soužití není úplně snadné, přesto cítím, že je vše správně a v žádném případě bych nic neměnila.

Zřejmě jsem celou dobu hledala „svůj“ typ. Tedy člověka, se kterým budu kompatibilní. Dobře vím, jak takový muž vypadá. Lákají mě přemýšliví a vnímaví introverti, které jsou obloženi stohem knih, které nemůžou nikdy za svůj život přečíst. Baví mě muži s drsným smyslem pro humor a neustálou chutí si hrát a zkoumat, až chorobnou chutí do života a velkými plány, které možná někdy splní. Takové muže jsem zatím potkala nejméně dva. Zdáli se na první pohled stejní, přesto jsou jako jin a jang.

Pojďme se na ně podívat blíže. Oba jsou intuitivně smýšlející introverti s převahou emocí. Na první pohled se mi jejich povahy zdály prakticky stejné. Přesto je mezi nimi několik velmi podstatných rozdílů.

Můj současný partner má navíc několik „maličkostí“, které vůbec maličkostmi nejsou. Má laskavé srdce, je ochotný, pečující, nesobecký a umí dát druhému dostatek lásky. Věnuje mi dostatek pozornosti a rychle jsem si zvykla na upřímný zájem. Záleží mu na tom, abychom byli spolu, a budování vztahu je dovednost, kterou si přeje zvládnout. A je ochotný pro to hodně udělat.

Zkusme dát druhému šanci

Partner věděl od první chvíle, že nám to může vyjít, a mnohokrát mě žádal, ať to jdu alespoň zkusit. Jsem moc ráda, že jsem to nakonec udělala. Díky němu jsem se naučila, že řídit se předsudky může vést k tomu, že uvízneme zaseknutí v minulosti a ochudíme se o něco krásného.

To, jestli je náš současný partner stejný typ jako bývalý, může být nepodstatné. Nebo přesněji řečeno, pouze na tom nezáleží. Opravdu důležité jsou jiné věci. Třeba to, jestli o vztah stojí, nakolik je vyzrálý, jak moc umí fungovat ve dvou, budovat lásku a přijímat kompromisy. Jak moc je ochotný na sobě pracovat a kolik je ochotný druhému dát.

Netvrdím, že vybírat si stále stejné typy je vždy v pořádku. Tvrdím ale, že to někdy může vyjít. Pokud tušíme, že hledáme ten správný typ člověka, který nám sedí, je možné, že jsme měli zatím jen smůlu.

Pokud každý den v jídelně u oběda na jednoho takového narážíme, dejme mu zítra šanci. Pojďme to alespoň zkusit. Protože nikdy dopředu nevíme, jestli ten člověk, který před námi právě žvýká hranolky, není ten pravý.

Foto: Pixabay

Přečtěte si také o čekání na lásku, která nás rozhodně nespasí.