Objíždím festivaly pro papíromily a tvořím s lidmi. Kreslí se mnou děti i dámy v důchodu

Před dvěma lety jsme s naším malým papírnictvím začali jezdit na papírenské festivaly. Čekala jsem, že prožijeme milé zážitky se zákazníky, nakonec nám ale díky kreslení s lidmi přinášejí mnohem víc. Vidět uvolnění a radost lidí z právě dokončeného díla je skvělé.

Přání založit si designové papírnictví s vlastnoručně kreslenými motivy jsem měla v hlavě už dlouho. Díky životním okolnostem předloni nastal ten pravý čas a s pomocí partnera jsme ho skutečně s velkou parádou spustili.

První část našeho sortimentu byla jasná volba. Začali jsme vyrábět obrázky k zarámování, přáníčka a pohlednice s barevnými květinami, čtyřlístky a dalšími krásami přírody, které ráda kreslím už od mala. Druhá ryze černobílá polovina našeho sortimentu k vykreslení vznikla prakticky náhodou.

Pojďme tvořit s lidmi

Provozovatelka kreativní komunity, do které se zapojuji, dostala nápad: „Pojďme na papírenském festivalu s lidmi tvořit a udělat workshop 3v1. Tři umělkyně s různými styly na jednom místě, lidé budou rotovat a během tří hodin si vyzkouší tři rozdílné kreativní techniky.“ Nápad mě zaujal a do workshopu jsem se přihlásila.

Pořadatelka měla jednoznačné zadání: workshop musí být pro všechny úrovně zkušeností s tvořením, jak pro zkušené umělce, tak i pro úplné začátečníky. Připravila jsem černobílé šablony květin, se kterými si mohli hrát i úplní začátečníci. Mohli na ně kreslit, rozstříhat je a slepit do koláže, pověsit je na šňůrku nebo si vyrobit pohlednici.

Přiblížil se čas festivalu a náš workshop. Vydařil se a byla jsem nadšená. Přineslo mi to nečekané zážitky. A také inspiraci a chuť dále s lidmi kreslit, a nápad zařadit do nabídky černobílé papírové výrobky k vykreslení, když jsem viděla, s jakou lehkostí se s nimi lidem tvoří. Předkreslené linky jim dodaly odvahu zkoušet míchat barvy, vytvářet barevné přechody a stínovat a já jsem mohla vidět, jak se uvolňují, tvorbu si užívají a zkoušejí si hrát.

Malé kouzlo

Od té doby máme za sebou už dva roky objíždění papírových festivalů a vždy je pro mě důležitou součástí i kreslení s lidmi. Společné tvoření mi sice přináší kapku stresu, před workshopy bývám nervózní, aby se vyvedly, nic se nepokazilo a lidé si odnesly hezký zážitek. Ale přinášejí mi také něco úžasného.

Pastelky a akvarelové fixy u nás bere do ruky pestrá paleta lidí, kreslí s námi všichni od malých dětí, ženy ve středním věku a až po starší paní v důchodu.

Někdy k nám přijde maminka se dvěma dětmi nebo starší paní a tvrdí, že nekreslily od základky a rozhodně to neumí, že kreslení pro ně není. Pak seberou odvahu, sednou si k nám, vezmou si černobílé omalovánky a vytvoří něco krásného.

Je neuvěřitelné vidět, jak se promění, když při tvorbě postupně odhazují předsudky a strach z kreslení, které na ně navěsili jiní lidé kdysi dávno nejspíš ve škole nebo v rodině. A začnou svobodně tvořit.

Pak se pohodlně usadí, pečlivě vybírají barvy na své malé umělecké dílo, míchají je a své dílo si prohlíží. Na chvíli se uvolní, hrají si a mají radost. V takových chvílích mívám pocit, že před očima mám to štěstí vidět kouzlo. To pro mě bývají ty nejhezčí zážitky z celého festivalu.

A tak nyní, když pár dnů před dalším nadcházejícím festivalem La Papera v Liberci vystřihuji malinkými nůžtičkami květiny a motýly, opět jsem nervózní, abych na nic nezapomněla, a ze všeho zařizování už jsem hodně unavená. Ale jako obvykle se těším, protože mám tušení, že spolu s lidmi zažijeme zase nad papírem a fixy něco krásného.

Máte rádi papírenské festivaly? Napište mi do komentáře.

Foto: Kryštof Susa, Lucie Vanišová