Terapie háčkem: Práce s přízí mi přináší do života radost, klid a rutinu

Háčkování mě provází už léta. Miluju, jak praktický a nenáročný je to koníček. Můžu se mu věnovat, i když mám jen krátkou pauzu, a i malá chvíle s háčkem a přízí mi přináší radost a klid. A obrovský výběr přízí, třeba duhové nebo s metalickým efektem, z něj dělají ještě lepší zábavu.

S háčkováním jsem koketovala už od mala. Vybavuji si vzpomínky, jak jsme s bráchou háčkovali kilometry dlouhé šňůry řetízkových ok, protože nic dalšího jsme s přízí neuměli. Časem jsem se dopracovala ke krátkým sloupkům a začala si kupovat knihy o háčkování. Učila jsem se nové vzory a zkoušela praktické výrobky, šálu, obaly na kde co nebo botičky jako dárek pro miminko.

Byl to koníček, ke kterému jsem se v průběhu života mnohokrát vracela a zase ho upozaďovala. V některých obdobích háček jel pořád a jezdil se mnou i na cesty, pamatuji si krásnou dovolenou, kdy jsem háčkovala na pláži při západu slunce, nebo hodiny a hodiny na cestě vlakem na výšku, kdy mi dělalo háčkování společnost. Jindy háček zůstával dlouho netknutý a na barevná klubíčka v košíku se smutně prášilo.

Nyní mám období, kdy jsem se k háčkování s chutí vrátila (a upřímně mu trochu propadla).

Příjemná rutina

Háčkování mám tak ráda proto, že jet sloupek za sloupkem je velmi příjemná rutina. Dopředu si vymyslím, jaké dílo vyrobím a jaký zvolím vzor, připravím si háček potřebné velikosti, klubíčko a jedu.

Jakmile dokončím začátek a vzor se začne opakovat, už se nemusím na práci tak soustředit. Ruce tvoří skoro samy, mozek se přepne na autopilota a myšlenky začnou volně proudit. V tu chvíli mě obejme klid, radost z tvoření a můžu se usebrat – nikam nechvátám, všechno mám, jsem uzavřená ve svém světě. Soustředím se jen na přibývající řádky.

Nejradši jsem, když můžu háčkovat v klidu. Udělat si k tvoření teplý čaj, zapálit si svíčku nebo rozsvítit světýlka, zachumlat se – a už mi ke štěstí nic nechybí.

Praktický koníček

Háčkování je ideální koníček na studené odpoledne a večery. Pracovat v ruce s huňatou nebo hebkou přízí je příjemné a dodává chvíli odpočinku útulnou atmosféru.

Ale popravdě háčkovat můžete kdykoliv během roku a téměř všude. Jediné, co je potřeba hlídat, je, aby se vám klubíčko neodkutálelo někam na zem do špíny nebo vám háček nezapadl třeba do škvíry mezi sedadly autobusu. U větších prací, jako jsou deky háčkované v kuse, může být obtížné práci v pokročilé fázi vozit s sebou, protože je rozpracovaný výrobek objemný.

Jinak mě ale nenapadá místo nebo příležitost, kam si nemůžete háčkování přibalit s sebou. V čekárně u doktora, ve vlaku na cestě do práce, při čekání na dítě po tréninku, v posteli před spaním, i v kavárně, tady všude si umím klubíčko a háček představit.

Věnuji se komparzu a jako největší úlet mi přišlo vzít si háček a klubíčko do kabelky přímo na plac při natáčení seriálu. Měli jsme dlouhou pauzu mezi natáčením dvou obrazů, kde se chystala scéna a měnily objektivy kamery, tak jsem zkusila háčkování vytáhnout. A světe div se, prošlo mi to! Nikoho z produkce moje háčkování nezajímalo, tak si ho od té doby na natáčení beru občas s sebou a využívám přestávky užitečně.

Kromě toho, že je háčkování skladné, má další obrovskou výhodu – můžete ho kdykoliv přerušit a odložit, a zase se k němu obratem vrátit. Není potřeba si ho nějak složitě chystat, nemusíte si připravovat dopředu barvy a čekat na zaschnutí jako při malování obrazů nebo se rozehřívat před tréninkem tance – tenhle koníček můžete vytáhnout, i když máte jen 15 minut pauzu.

Duhová klubíčka

Háčkování ani nemusí být nijak drahá záležitost. Některé fajnové příze z ručně barveného merina vyjdou na pěkné peníze, pokud si chcete uháčkovat větší dílo, třeba pončo, tak to v peněžence pocítíte. Ale obecně klubíčka nemusí být drahá. Na trhu je velký výběr přízí z různého materiálu za různé ceny.

Přízi je možné také vyměnit nebo koupit z druhé ruky, zahlédla jsem nabídky třeba na Vinted nebo ve facebookových skupinách zaměřených na přízi. Anebo někdy stačí prošmejdit skříně a projít zapomenuté krabice, v mnoha rodinách se dříve pletlo a háčkovalo a můžete tak narazit i na pravé poklady. Sama jsem tak některá klubíčka využila.

Mimochodem, samotný výběr příze a promýšlení, která se na dílo bude nejvíce hodit, je radost. Baví mě obzvlášť duhová klubíčka měnící barvy v průběhu návinu, příze příjemné na dotek a také ty lesklé s metalickým efektem, ty jsou špica!

Vlastníma rukama

Na háčkování miluji, že vytvářím skutečné praktické výrobky, které sama používám a nosím. A když si něco vytvořím vlastníma rukama, uháčkuji pečlivě očko po očku a sloupek po sloupku, má to úplně jinou cenu, než když si to koupím hotové v obchodě.

Uvědomuju si, že pokaždé, když někde venku vytahuju z tašky mobil, jsem mnohem opatrnější na háčkovaný obal než na mobil samotný. Protože v případě ztráty mobilu mi to bude líto a koupit nový je drahá sranda, ale ztracený háčkovaný obal – ty hodiny pečlivé práce, ty nejde jen tak nahradit!

Narazila jsem na Instagramu u prodejce přízí Tvorboshop na legrační video, které ukazuje, že když dokončíme háčkovaný výrobek, jako například čepici, tak ji pak nadšeně nosíme pořád, třeba i doma při žehlení. Mám to stejně, jakmile dokončím nějaké dílo, cítím hrdost matky chovající v náruči novorozence, a chci ho mít pořád na očích, ať se z něj můžu radovat.

Komplimenty na moji vlastní krásu ve mně nevzbuzují moc zájmu, ale když mi někdo pochválí můj vlastnoručně uháčkovaný obal na mobil, tetelím se blahem a okamžitě se tím nominuje mezi mé oblíbence.

TIP: Pokud vás háčkování zaujalo a přemýšlíte, jak začít, na Youtube najdete mnoho videí s návody krok po kroku.

Foto: Adobe Stock (hlavní), Lucie Vanišová (v textu)