Válka umění: Jak vyhrát své osobní bitvy a dokopat se k tvoření

Kniha Válka umění ukazuje každodenní tažení umělce za svým cílem – vytvořit dílo, na které může být hrdý a které bude úspěšné. Není to čtení pro uplakánky, ale pro ty, kteří to s tvůrčí prací myslí vážně. Této knihy budete mít plnou hlavu a hlavně: po přečtení budete mít urputnou chuť tvořit.

Foto: Magazín Antilopa
Válka umění není čtení pro uplakánky.

Hned na úvod je potřeba říct toto: Válka umění není sluníčkové čtení plné motivačních slov, které vám „nabulíkuje“, že jste skvělí, jedineční a při troše úsilí dosáhnete úspěchu. Spíše naopak – je to syrová kniha plná zoufalého plahočení a marného boje s vlastní slabostí, leností, nedostatkem sebedůvěry a strachem. Ale zároveň má v sobě spoustu moudrosti, humoru a užitečných myšlenek, které vás skutečně nakopnou.

Pokud mátě alespoň zrnko tvůrčího nadání a sníte o tom, že napíšete knihu, složíte symfonii, namalujete unikátní obraz nebo vytvoříte cokoliv uměleckého nebo smysluplného, možná se pravidelně dostáváte do slepé uličky. Možná se také potácíte v bludném kruhu věčného odkládání a prokrastinace, výmluv, strachu nebo nespokojenosti. Trčíte v nudném povolání, které vás neuspokojuje. A každý den, týden, měsíc a rok si neustále a znovu říkáte, že TEĎ už konečně začnete tvořit své dílo nebo začnete makat na svém podnikání, abyste se postavili na vlastní nohy a z toho mizerného povolání se vymanili. Jenže čas plyne, nic se neděje a vy propadáte zoufalství.

Spisovatel a scénárista Steven Pressfield (75) si tím vším prošel také. Chtěl se prosadit a proslavit jako umělec a tvrdě si za svým snem šel. Jenže ani zdaleka to neprobíhalo tak, jak si představoval. Ze scénářů, které psal pro Hollywood, vznikaly jen filmové propadáky. Knihy, které napsal, byly mizerné. A pak se mu ještě rozpadla rodina. Vše nasvědčovalo tomu, že jeho život nestojí za nic a on nikdy nevytvoří nic zásadního a už vůbec ne smysluplného. Ale on se nevzdal!

„Nikdy se mi nepodařilo najít nakladatelství, které by knihu koupilo. Ani tu další. Trvalo dalších deset let, než jsem dostal první šek za svůj výtvor, a potom ještě dalších deset, než skutečně vyšel můj román Legend of Bagger Vance (Legenda o slavném návratu). Ale onen první okamžik, kdy jsem napsal slovo KONEC, byl epochální. Pamatuji si, jak jsem z psacího stroje vytáhl poslední stranu a položil jsem ji na hromadu, z níž se najednou stal dokončený rukopis. Nikdo nevěděl, že jsem už skončil. Nikoho to nezajímalo. Já to však věděl. Měl jsem pocit, že drak, se kterým jsem celý život zápolil, padl mrtvý u mých nohou a vyšel z něj poslední sirnatý dech. ODPOČÍVEJ V POKOJI, ZMRDE.“ (str. 152)

Škodolibý Odpor

Pressfield se zkrátka na umění nevykašlal ani po letech protkaných neúspěchem. A navíc dospěl k unikátnímu sebepoznání, které ho posouvá dále a dodává mu energii i nadšení k další tvorbě. Dokázal analyzovat a výstižně popsat TO, co všechny umělce tak ničí. A hlavně: doplnil k tomu užitečné a inspirativní rady, jak TO porazit. Nazval „TO“ Odporem a popsal ho jako neviditelné, manipulativní, škodolibé a zákeřné monstrum, které ničí našeho tvůrčího ducha. Stručně a jasně říká: Pokud se necháme Odporem porazit, nikdy nic nevytvoříme.

„Odpor zamezuje pouze pohybu z nižší do vyšší sféry. Aktivuje se, když se začneme věnovat uměleckým činnostem, spouštíme inovativní podnik nebo se morálně, eticky či duchovně posuneme na vyšší stupeň. Jste-li tedy v Kalkatě, pracujete pro Nadaci matky Terezy a přemýšlíte o tom, že byste to vzdali a raději začali pracovat v telemarketingu… můžete zůstat v klidu. Odpor vám ochotně podrží dveře.“ (str. 37)

Pressfield Odpor definuje asi na osmdesáti stranách. Ale je to poučné čtení – zvláště poslední dvě třetiny knihy, které popisují nekompromisní boj s Odporem. Autor věří, že Odpor je možné porazit a dospět do fáze, kdy přestaneme toužit po abstraktním cíli v podobě úspěchu, ale začneme si užívat samotnou tvorbu plnými doušky.

„Racionalizace je pravá ruka Odporu. Chrání nás před pocitem hanby, který bychom cítili, kdybychom skutečně přiznali, jací jsme zbabělci, protože se nevěnujeme své práci.“ (str. 84)

Jeho slavná kniha Válka umění, kterou napsal už před 15 lety, ale v Česku vyšla až nyní, je unikátní v tom, že se s nikým a s ničím nesere. Čtenářům naservíruje život umělce takový, jaký skutečně je. Bez všech pozlátek. Pressfield je jízlivý, ironický, depresivní, ale také motivující a plný nadšení pro svou uměleckou práci. A říká, že občas každý potřebuje pořádně nabít držku, aby nejenže dokázal tvořit, ale aby si zároveň začal vážit samotné skutečnosti, že tvořit může. Protože, přiznejme si, je na světe spousta lidí, kteří by rádi tvořili, ale z mnoha důvodů nemohou.

Jakmile tuto knihu dočtete, budeme jí mít několik dnů plnou hlavu. Ale pak se s velkou pravděpodobností rozhodnete, že svůj život změníte a konečně začnete zodpovědně tvořit. Budete na to mít neuvěřitelnou chuť!

Dávám knize 90 %. (10 % dolů za to, že Melvil tuto knihu nevydal už před pěti lety. Dokázali bychom předejít tolika chmurným dnům utrápených umělců…)

Informace o knize

Steven Pressfield: Válka umění: Odblokujte svou kreativitu a vyhrajte tvůrčí bitvy

Jan Melvil Publishing, 2017

Brožovaná, 232 stran

Originální název: War of Art: Break Through the Blocks and Win Your Inner Creative Battles

O kouzlu kreativity se ve své knize Velké kouzlo rozpovídala také Elizabeth Gilbert.

Foto: Magazín Antilopa

Více k tématu