Přestaňme čekat na lásku, která nás spasí

Můžeme mít lásku a nebýt šťastní? A můžeme být šťastní a nemít lásku? Ať už si na obě otázky odpovíme jakkoliv, měli bychom si uvědomit, že láska je relativní a štěstí jako takové nám nikdy nezaručí.

Nemáme vztah, lásku a jsme nešťastní. Co teď? Budeme jako mátohy proplouvat životem a hledat spasení u sklenice vína s přáteli nebo v náručích těch nesprávných? Budeme propadat zoufalství a život nás postupně přestane těšit?

Hloupost! Tohle přece nemá smysl…

Měli bychom se smířit s tím, že láska není hlavním zdrojem našeho štěstí. Láska je spíše výsledkem našeho života. Je vytvářena námi samotnými – děním kolem nás i v naší hlavě.

Pokud budeme žít s pocitem, že nebudeme šťastní, dokud nenalezneme lásku, bude nás život neustále a opakovaně zklamávat. Dokonce se může stát, že budeme nešťastní velkou část svého života!

Když však budeme žít tak, abychom byli co nejvíce šťastní i bez lásky, stane se láska jen další z mnoha životních okolností, které vytvářejí náš šťastný život. Pokud totiž náhodou láska nikdy nepřijde, nebudeme méně šťastní. Naopak, budeme vždy šťastnější, než kdybychom na lásku čekali jako na něco, co nás zbaví neštěstí, a ona nepřišla!

Láska, na kterou donekonečna čekáme jako na spásu, je toxická a postupně až na kost rozežírá naše pečlivě budované štěstí.

Spásná láska je nereálná a kazí nám radost z dobré práce, z hezkého života a zamořuje naši mysl toxickými myšlenkami, které nám nedají spát. Máme strach, že budeme sami a že bez skutečné lásky náš život nemá smysl.

„Chtěla bych konečně lásku. Chci mít milého, pohledného a zábavného muže, který na mě bude hodný, bude mě mít rád a budu s ním mít krásnou a šťastnou rodinu.“ Tohle mi jedna kamarádka říká stále dokola. A nejenom ona. Říká to spousta žen, které by se pod toto okamžitě podepsaly. A možná i krví, pokud by se jim tento sen vyplnil. Za své štěstí by totiž daly cokoliv.

Jenže mám také jinou kamarádku, která žije s mužem splňujícím všechny tyto představy. Možná je i překračuje. Ale ani tato kamarádka nemá pocit, že je šťastná. Něco neurčitého jí chybí. Možná její lásku odvál čas. Možná jen vyprchala zamilovanost. Možná jen neví, co dalšího od života očekávat. Možná je tento vztah až natolik dokonalý a sterilní, že ji přestal bavit. Pravděpodobně je ještě o trochu nešťastnější, než ženy, které nemají lásku žádnou.

Kdo je teď na tom hůře? Myslím, že my všichni, kteří se topíme v očekáváních, že najdeme lásku, která náš učiní dokonale šťastnými. Když s tím přestaneme, je docela možné, že si razantně zlepšíme život. I bez lásky, pokud ji zrovna nemáme. Láska je přece jen jednou z okolností, které vytváří naše štěstí a náš hezký život.

Láska samotná štěstí nevytváří. Musíme ji vnímat ve vztahu k našemu vlastnímu životu a jeho aktuální fázi. Je totiž nepochybné, že stejnou životní situaci a vztah se stejným partnerem můžeme vnímat jinak nyní a jinak za rok. Míra lásky a štěstí se totiž proměňuje, a to do značné míry nezávisle na sobě.

Pokud budeme žít s pocitem, že nám láska v životě až tolik neschází a přestaneme ji hledat na každém rohu, nakonec se objeví sama. Stačí jen, když se setkáme ve správnou chvíli, na správném místě a ve správné náladě s tím správným člověkem. A ta šance je hodně vysoká!

Foto: Pixabay