Kniha O hvězdách víš h*vn*. Hodní kluci umí být toxičtí a velká gesta mohou zadusit vztah

Young adult literaturu běžně nečtu, knížka O hvězdách víš h*vn* přitáhla moji pozornost krásnou obálkou. Dala jsem jí šanci, nelituji a ráda doporučuji. Kromě nakouknutí do hlavy mladých lidí otevírá téma drog, finanční tísně nebo bezpečnosti v online světě.

Knížka O hvězdách víš h­­­*vn* nás pozve do hlavy Marka, studenta gymplu, který nemůže pustit z hlavy tu holku z autobusu. Konečně se odhodlá, osloví ji a požádá o číslo. Tím se rozbíhá kolo nečekaných událostí. A tísnivý odpočet…

Vztah-nevztah vypravěče Markyho a spontánní Val mi připomněl film 500 dní se Summer. Do téhle nositelky bláznivých ponožek je zamilovaný až po uši, jenže čím více se jí snaží přiblížit, tím víc mu uniká. A s každým jeho vzdálením jako by jí chyběl a snažila se ho zase přitáhnout. Možná na to ale jde špatně? Bolest a frustrace Marka učí, že být hodný kluk neznamená být pasivní a velká romantická gesta můžou rodící se blízkost zadusit.

Podle mě existujou dva druhy friendzonu. První – toho druhýho nepřitahuješ. Můžeš být kamarád, může tě mít rád, ale nepřitahuješ ho. A nechce tě. (…) A pak je ten pravej friendzone. Nebyl jsi úplně bez šance, ale pak se na té cestě něco podělalo. Friendzone je něco, kde tě někdo drží, protože tě nechce, ale taky chce a neumí se rozhodnout, a pořád tě v tom topí a pořád tě motá, protože mu tvůj zájem dělá dobře.

Hravost i tíživost

Knížka je protkaná vtípky, hravostí a Markyho pošťuchováním s Valerií a kamarády, ale není to lehké čtení. Příběh se kromě vztahu dvou mladých lidí dotýká mnoha témat – poznávání svého těla a sexuality, chaosu, objevování, hledání a nejistoty, které k dospívání patří.

Také několika temnějších – připomínky, že špatná rozhodnutí mohou mít tíživé následky, které by nás ani nenapadly, jak snadno si člověk zvykne na drogy, falešnosti na sociálních sítích a varováním, že hranice mezi bezpečím v online a offline světě může být tenká. Nebo jak se žije ve finanční tísni, která dopadá na celou rodinu a podstatně ovlivňuje rozhodování jejích členů.

Člověk není tak simple, abys ho mohl zabalit do krabice a na ni plácnout nálepku. Nebo ho podle jedné situace odsoudit. Sakra, já se třeba nevyznám ani sama v sobě, tak jak se ve mně může doprdele vyznat někdo jinej?

Bavilo mě nakouknout do hlavy teenagerů a obohatit svůj slovník o nová slova. Od chvíle, kdy jsem knihu dočetla, občas pro zábavu poslouchám rozhovory teenagerů v metru a mám poťouchlou radost, že víc rozumím, cítím se, jako bych objevila nový jazyk.

Autor si hrál se slovy nejen v dialozích, některá přirovnání mě pobavila nebo přivedla k zamyšlení. Knížka je pořádná bichle, ale nikdy jsem se nenudila, více než čtyři sta stran jsem prolítla s lehkostí.

Když se nezeptáš, odpověď bude vždycky NE.

Hudba a odpočet

Na knížce je zajímavá jedna věc – mluví se v ní hodně o hudbě, která je pro hlavní hrdiny důležitá. Na stránkách, kde v příběhu „něco hraje“, je dole QR kód vedoucí na písničku ve Spotify a vypsaná část textu skladby, o které se mluví.

Na poslední stránce knihy je autorovo pozvání, ať si zkusíte písničky ke čtení pustit, a odkaz na Markyho Spotify účet, kde najdete seznam skladeb z celé knížky, a také playlist songů, které jsou s Val „jejich vibes“. I Valerie má svůj vlastní playlist. Když jsem ty playlisty viděla, najednou jsem měla pocit, jako by postavy z knihy ožily a Marky s Val byli skuteční.

Na první stránce knihy začíná běžet odpočet k dramatické události posledního dne. Autor pak dělá střih a přesouvá se na začátek příběhu, a sem tam se navíc v ději vrací nějaký ten den zpět, když Marky své zážitky vypráví kamarádům. Střídaní časových linií je jediná věc, která mi na knize vadila a za mě knize uškodila, je takto zbytečně složitá. Kdyby vyprávění místo flashbacků plynulo přirozeně, nezlobila bych se.

Zdroj: Petr Hanel: O hvězdách víš h­­­*vn* (Host, 2024 Brno)

Foto: L. Vanišová/Magazín Antilopa