Politici hrají role a často ohýbají skutečnost. Berme je s rezervou

Předvolební kampaně se rozjíždějí a je snadné nechat se strhnout silnými emocemi. Než se na nich svezeme, neměli bychom zapomínat na několik důležitých věcí. Politici jsou profesionálové, vystupují v rolích, které se nemusí shodovat s jejich osobními názory a hodnotami. A v rámci honu za hlasy ohýbají skutečnost.

Vrcholní politici jsou profesionálové. Svá vystoupení si dopředu pečlivě připravují, a využívají všechny dostupné komunikační nástroje, aby v nás voličích vyvolali silné emoce, udělali jsme si rychlé závěry a ideálně nad jejich volebními programy příliš nepřemýšleli.

Pódium se zásadně neliší od jeviště. Politici jsou ve svých rolích jako herci pouze s rozdílem, že jim nejde o to nás pobavit nebo přimět k zamyšlení, ale získat moc a peníze.

Pokud jste si právě vyslechli vystoupení politika a odcházíte s přesvědčením, že mluvil spatra, upřímně a bez předchozí přípravy, a navíc že vás vnímá, má pochopení s vašimi problémy a zlepší váš život, znamená to, že co se týká komunikace, odvedl dobrou práci. Ale vůbec to neznamená, že dokáže, nebo chce a plánuje, svá slova proměnit v činy.

Ohýbání reality

Politické vystoupení snad žádné strany v Česku není střízlivým odrazem reality. Navádějí naši pozornost tam, kde ji chtějí mít. Politici přifukují a zveličují skutečnosti, které se jim hodí do programu, a vynechávají nebo zlehčují skutečnosti, které se jim nehodí. O vlastních chybách skoro nemluví a moc se k nim nehlásí, odpovědnost se snaží přehodit na vládu nebo opozici, podle toho, kde se zrovna nachází.

Jako velmi nebezpečné vnímám zjednodušování a vypouštění kontextu. Je jasné, že do hodinového vystoupení není možné nacpat všechno a je potřeba věci zjednodušit, aby bylo možné předat posluchačům sdělení. Ale když slyším, jak vynecháním kontextu, vypíchnutím konkrétní skutečnosti a zjednodušením, nebo záměrnou lží či polopravdou, dokážou politici vykouzlit opačný závěr konkrétní situace nebo skutečnosti, je mi úzko.

Mnohdy navíc na pódiu říkají věci, na kterých se domluvili ve straně nebo s koaličními partnery, ale oni osobně s nimi nesouzní a mají jiné vlastní hodnoty. Přetvářka patří k jejich práci. Když se s politikem bavíte v zákulisí, můžete mít pocit, že mluvíte s jiným člověkem. Politici, kteří jsou na pódiu agresivní, ostří a sprostí, se mohou „po práci“ chovat slušně a příjemně, nebo naopak. Politici kteří veřejně tvrdí, že jim záleží na lidech a rádi by se pro ně rozkrájeli, mohou být v osobním životě bezohlední a bezcitní zmetci.

Málo společného

Zároveň se někteří snaží vzbudit dojem, že s námi voliči, běžnými občany, mají mnoho společného. Můžeme pak vidět situace, kdy Andrej Babiš cvičí se staršími ženami na skákacím míči, Tomio Okamura dojí plastovou krávu, nebo Petr Fiala kupuje nutellu v Německu.

Snaží se v nás vzbudit pocit, že jsou jako my. Jenže stačí, když si vypneme zvuk, a podíváme se na video nebo na pódium. Ve všech případech uvidíme pečlivě upravené muže či ženy v drahém kvalitním oblečení, bez ohledu na to, která politická strana mluví.

Tito lidé rozhodně nejsou chudí. Jsou bohatí, protože za svou práci pobírají slušné platy.

Pokud si neznepřátelí někoho důležitého nebo nejsou na těch nejvyšších postech, kde to více fouká, mají stabilní práci. Stres běžných lidí, kteří mají práci nejistou nebo špatně placenou v těžkých podmínkách, a nutně ji potřebují, nezažívají.

Jsem přesvědčená, že snad nikdo z nich nechodí se síťovkou do obchoďáku pro mléko, nejezdí tramvají, nešetří několik měsíců na opravu zubu, nikoho příliš netrápí zdražování, protože papriky za stovku na kilo jsou pro ně s jejich platy zanedbatelné položky v rozpočtu.

Babiš nechodí cvičit se seniorkami každý čtvrtek, Okamura nechová za svým hradem krávu a nevstává každý den ve čtyři ráno, aby ji šel podojit. Fiala zřejmě nechodí nakupovat potraviny do nákupáku a neukládá doma nákup, protože kdyby tahal pytle s bramborami, uklízel pytlíky s moukou nebo vajíčka, asi by si na to nevzal oblek.

Všechno tohle dělají jen v rámci svých rolí, a nejvíce před volbami, protože se snaží vyvolat dojem, že žijí stejný život ve stejných podmínkách, abychom se s nimi ztotožnili a získali si naši důvěru. Jenže s naším každodenním životem mají společného velmi málo.

Teplé místo

Křeslo v Poslanecké sněmovně pro každého z nich znamená zajištěný stabilní příjem na další 4 roky bez ohledu na to, jak kvalitně budou svou práci odvádět. Politikům jde o hodně a pro teplé dobře placené místo udělají mnoho.

Nezapomínejme na to a vše, co k nám v předvolební kampani proudí, berme s odstupem. Kritické myšlení je na místě, protože nám jde taky o hodně –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ o budoucnost a podmínky, ve kterých budeme následující 4 roky žít.

Mám proto velkou výzvu pro nás všechny –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nepřijímejme automaticky vše, co k nám z úst politiků proudí. Pokud vám nějaká myšlenka vrtá hlavou, vyhledejte si ji a ověřte si z více zdrojů, jak to je. Ptejte se na kontext, zajímejte se o souvislosti, háčky a otazníky. Nespokojte se s rychlým snadným řešením. Jakmile nám politici nabízejí zářivě vypadající, velmi jednoduché a snadné řešení, něco tu dost možná smrdí. Pravděpodobně lžou, nezmiňují složitosti a negativní stránky řešení, nebo zatajují podstatnou část kontextu.

Kritické myšlení je jediná možnost, jak se můžeme bránit, nenechat se manipulovat a volit to, co může být dobré ne pro politiky, ale pro nás.

Foto: Poslanecká sněmovna PČR