Nevyzpytatelné mikroplasty pronikají do krve i mateřského mléka. Řeší se vliv na zdraví

Mikroplasty si nacházejí cestu do našeho jídla, vody a „konzumujeme“ je i pouhým dýcháním. Může jít až o 50 tisíc mikročásteček za rok. A nikdo zatím příliš netuší, co tyto neviditelné kousky plastů udělají s lidským zdravím nebo planetou.

Při jednom cyklu praní se může z oblečení do vody uvolnit až 700 tisíc mikroskopických kousíčků plastů. Běžným okem je nezahlédneme, standardní filtry a čističky je nezachytí, a tak pronikají dále do vodních toků, půdy či oceánů. A koloběhem se k nám vrací v dešti, který zavlažuje naše zahrady, nebo v jídle, které konzumujeme.

V poslední době neuplyne takřka měsíc, aniž by vědci při svých výzkumech a měřeních neobjevili mikroplasty na nových místech, od dna hlubokého oceánu až po vrchol Mount Everestu (a to doslova). Mikroplasty jsou v ptačích žaludcích, v rybách, vepřovém masu, pivu, medu i v lidské krvi. A nedávná studie, zveřejněná ve výzkumném časopisu Polymer, ukázala, že se mohou nacházet i v mateřském mléce, které napřímo konzumují kojenci.

Autoři studie poukázali na to, že neviditelné částečky plastů v mléce pocházely z běžně používaných plastových obalů nebo plastových předmětů. Může jít tedy o obaly, ve kterých jsou zabalené potraviny, nebo třeba plastové kelímky, ze kterých pijeme. Zkrátka vše, co nás obklopuje.

„Zatím nemáme k dispozici žádné poznatky o možném vlivu mikroplastů a souvisejících kontaminantů na kojence. Proto je naléhavě nutné provést další studie, protože raná stádia života, novorozenci a malé děti se zdají být k expozici chemickým látkám a částicím náchylnější,“ uvedl v rozhovoru pro britský list The Guardian Dick Vethaak, jeden z autorů studie a profesor z nizozemské univerzity Vrije Universiteit Amsterdam.

Vliv na zdraví je nejasný

Právě otázka vlivu mikroplastů na lidské zdraví začíná vědce stále více znepokojovat. Už proto, že podle některých odhadů lidé různou formou zkonzumují nebo vstřebají až 50 tisíc částic mikroplastů za rok. Relevantní a rozsáhlé výzkumy, které by přinesly konkrétní závěry a odpovědi, zatím nebyly provedeny. A tak není možné jasně říct, co se s mikroplasty v našem těle děje, kam míří, kde se koncentrují a co mohou způsobovat našim orgánům.

V rámci dosavadního zkoumání byly mikroplasty nalezeny prakticky ve všech lidských tkáních, včetně placenty ještě nenarozených dětí. A výzkum z března 2022, který také provedla zmíněná univerzita Vrije Universiteit Amsterdam, ukázal výskyt mikroplastů i v lidské krvi, což umožnuje jejich volný pohyb po celém těle.

„Otázkou je, co se děje v našem těle. Zůstávají částice v něm? Jsou transportovány do některých orgánů? Dostanou se například do mozku přes hematoencefalickou bariéru?“ ptal se při zveřejnění studie profesor Dick Vethaak. Podle něj je nutné se této problematice dále věnovat, už jen z toho důvodu, že dřívější laboratorní testy v rámci jiného výzkumu ukázaly, že mikroplasty mohou poškozovat lidské buňky.

Zamořování oceánů

Plasty se nacházejí v oblečení, běžně používaných předmětech, v kosmetice i obalech. Tím, že plasty používáme, dochází k jejich mechanickému opotřebovávání a tedy uvolňování miniaturních částeček. Nejvíce mikroplastů vzniká při praní syntetického oblečení, které má na svědomí až 35 procent všech mikroplastů, a sjíždění pneumatik (až 28 procent). Další mikroplasty vznikají rozpadem plastových předmětů, například plastových láhví nebo rybářských sítí.

Problém mikroplastů je už nyní vážný a situace se bude v dohledné době spíše zhoršovat, protože produkce plastů ve světě kontinuálně roste. „Očekává se, že celosvětová výroba plastů se do roku 2050, kdy bude v oceánu více plastů než ryb, ztrojnásobí,“ napsal ve své knize Neobyvatelná Země americký publicista David Wallace-Wells. Jen do oceánů se každý rok různými cestami dostane až 8 milionů tun plastových produktů a odpadů.

Ekologové už před několika lety upozornili například na takzvanou Velkou tichomořskou odpadkovou skvrnu, což je obrovská masa plastů plovoucí oceánem. Tvoří ji odhadem až 3,6 bilionů kousků plastů (z toho 94 procent tvoří mikroplasty) a dosahuje hmotnosti až 79 tisíc tun. Chmurné závěry přinesla i aktuální vládní zpráva z Nového Zélandu, která zkoumala stav místních oceánů. Konstatovala, že mikroskopické kousky plastů má v sobě 75 procent ryb.

Skončí to zákazem brček?

I přes závažnost a nevyzpytatelnost mikroplastů, které zamořují oceány, půdu i těla lidí a dalších živočichů, to zatím nevypadá, že by vlády a klíčoví političtí představitelé podnikali dostatečné a razantní kroky, které by omezily produkci plastů a vznik mikroskopického odpadu. Evropská unie například prosadila zákaz jednorázových plastů, například brček nebo plastových příborů, ale v kontextu závažnosti celého problému jde spíše o dílčí řešení.

Postup by měl být razantnější, ať už jde o recyklaci plastů, nebo účinné normy, které zajistí odstranění mikroplastů z pitné vody. Například český výzkum Ústavu pro hydrodynamiku AV ČR prokázal, že v každém litru již upravené vody z vodovodu se stále nachází 300 až 900 částic mikroplastů. A přestože jejich vliv na zdraví zatím nebyl prokázán, chceme se na to opravdu spoléhat?

Zdroje: David Wallace-Wells: Neobyvatelná Země (Host, 2020), Raman Microspectroscopy Detection and Characterisation of Microplastics in Human Breastmilk (Polymers, červen 2022), Microplastics found in human blood for first time (The Guardian, březen 2022), Mikroplasty: Odkud se berou, co způsobují a jak se jich zbavit? (Evropský parlament, listopad 2018)

Foto: Adobe Stock