Na dno a zase zpět: Holky to někdy nemaj lehký

Deset příběhů žen, které se dostaly na dno a zase zpět. A navrch povídání novinářky Kláry Mandausové s psychiatrem Radkinem Honzákem. To nabízí kniha Holky to někdy nemaj lehký.

Jako první mě zaujalo, že knížka je docela netradičně uspořádaná a nabízí inspiraci z více pohledů. Jeden po druhém vypráví skutečné příběhy deseti žen, které v životě trápili rozliční strašáci, překážky, závislosti, zdravotní problémy, bolavé události z minulosti, které si nesly jako těžký batoh životem s sebou. A každá se s nimi dokázala poprat po svém.

Najdeme mezi nimi třeba příběh ženy, které úzkosti a paniky ukrajovaly ze svobodného života, až ji nakonec uvěznily doma. Postavila se jim a s pomocí psychiatričky se dokázala postupně vrátit do aktivního života, a změnit to, co ji do tak těžkého stavu dostalo.

Žena prý vydrží víc než kůň. Zvíře ladné, věrné, tiché, chápavé, ochotné táhnout do padnutí, vystačit s málem, vzdorovat nebezpečí, ale taky se splašit, vyvádět a bezhlavě letět hlavou proti zdi. Ať to stojí, co to stojí. A toto rčení platí i pro muže. (str. 8)

Další je příběh ženy, která propadla závislosti na nakupování a nadělala si dluhy, kam se podívala, ženy, která boj proti závislosti na alkoholu přetavila v nový smysl života, anebo umělkyně, které vyšívání svým způsobem chránilo po velkou část života duševní zdraví.

Mrazivý příběh vypráví žena, které zemřela dcera na otok mozku na maturitním plese v kruhu rodiny. Její smutek byl tak neúnosný, že přemýšlela o sebevraždě. Rozuzlení ale nebudu prozrazovat.

Tvůj těžký příběh bude možná návodem k přežití pro někoho jiného. (str. 23)

Každé vyprávění z pohledu dané ženy je zakončeno laskavým komentářem, kde psychiatrička Alena Večeřová Procházková nabízí shrnutí situace, ve které se žena nacházela. A ze svého pohledu lékařky vysvětluje čtenářům souvislosti, spouštěče, vzorce chování a důvody, proč daný problém v jejím životě vznikl.

Úzkost je obvykle výrazem toho, že se v životě snažíme nasoukat do něčích představ či nároků, které nám jsou doslova „úzké“. Pak je potřeba se oprostit od přesvědčení, že v pořádku budeme tehdy, když těm nárokům vyhovíme. V dalším kroku musíme pochopit, která oblast našeho života potřebuje změnu, dobře se na ni připravit a pak ji udělat. A nečekat, že nás lidé, kteří na nás mají nepřiměřené nároky, za naši změnu ocení, nebo že nás budou podporovat. (Alena Večeřová Procházková, str. 39)

A také komentuje řešení – jaké byly možnosti a kdy bylo vhodné po kterém řešení sáhnout, k čemu je dobrá psychoterapie, proč je u úzkostí nutné jít přes duševní bolest, co dělá psychiatr, jak vypadá emoční manipulace, k čemu jsou dobrá nenávyková antidepresiva. A proč je pro duševní zdraví tak důležité rozvíjet zdravou míru sebelásky, péče o sebe, sebedisciplíny, pokory a vděčnosti vůči životu, uvědomění si vlastních omezení a možností a respekt k nim.

Cesty ze dna existují

Poslední částí knihy jsou střípky rozhovorů novinářky Kláry Mandausové s psychiatrem Radkinem Honzákem. Jsou propletené celou knihou a točí se kolem témat, která s lidským trápením souvisí – otázka morálky, cenzury a autocenzury, povídání o fyzickém a duševním zdraví, o pohádkách, stavu společnosti. Jsou poskládané z malých příběhů, odkazů na psychiatrické výzkumy, ale také zrcadla, které Honzák nastavuje samotné novinářce. V těchto rozhovorech Radkin Honzák vysvětluje široké souvislosti, proč se lidé chovají tak, že někdy sami sebe dovedou až ke dnu. A nastiňuje řešení, jak se můžou dostat zase zpátky nahoru.

Ve své každodenní praxi lidem doporučuju – když máte starosti a trápení, hoďte si to na papír. Protože v hlavě se to sice honí sem a tam, ale dokud to není věta, která má podmět, přísudek a předmět, je to těžko uchopitelné. Hodit na papír znamená začít to rovnat. (Radkin Honzák, str. 78)

Knížka je zajímavým vhledem do duše nejen silných žen, které si sáhly na dno a zase se dokázaly zvednout zpět a žít více či méně naplněný život, ale také ukazuje zranitelnost, lidskost a sílu, kterou v sobě všichni máme.

Díky kontextu vyprávěnému z pohledu obou odborníků může knížka přinést skici jakýchsi návodů a „aha“ momentů, kdy si uvědomíme, proč se tyto ženy dostaly do tak prekérních situací a jestli na stejné místo nemíříme my sami. Protože často se jejich cesta ke dnu rozvíjela nenápadně a vážného stavu si ony samy či jejich blízcí všimli, až když problém narostl do obřích rozměrů.

A taky přináší povzbudivý pocit, že většina trápení má nějaké řešení a cesty ze dna existují, i když se to někdy zdá nemožné. Kniha rozhodně nabízí hodně k zamyšlení.

Zdroj: Alena Večeřová Procházková, Klára Mandausová, Radkin Honzák: Holky to někdy nemaj lehký (Mladá fronta, 2020)

Foto: Magazín Antilopa/Lucie Vanišová