Umění, drogy a hippie život: Autonomní čtvrť Christiania v Kodani málokoho nechá v klidu

Když Christianii navštívíte poprvé, provází vás podivná nervozita a obklopuje vás jakési neznámé tajemno. Všudypřítomné nápisy a přeškrtnuté foťáky odrazují od focení, chátrající budovy nevzbuzují důvěru a ve vzduchu je cítit marihuana. Ale také je tady zajímavý street food a v uměleckém obchůdku nebo na hipsterském baru za pivo zaplatíte kartou. Vítejte na nejpodivnějším místě v dánské Kodani.

Malé stánky, u kterých extravagantně vypadající osoby prodávaly marihuanu, hašiš a zřejmě i jiné drogy mě nepřekvapily, protože jsem je čekal. Věděl jsem, že v Christianii, do určité míry nezávisle fungující a alternativní kodaňské čtvrti, jsou snadno k sehnání.

Když jsem hlavní prodejní uličkou Pusher Street procházel, všiml jsem si na několika strategických místech postávajících chlápků, kteří střídavě koukali do mobilu a pak provrtávali pohledem kolemjdoucí turisty. Bylo jasné, že když spatří někoho podezřelého, hlavně policisty, rychle dají signál prodavačům, aby zmizeli.

A přesně to se stalo. Trvalo to sotva pár vteřin a stánky s barevnými cedulemi, které byly v obklopení lidí a zboží, najednou zely prázdnotou. Atmosféra se změnila, místní obyvatelé i turisté se rozhlíželi a koukali na konec ulice. Otočil jsem se a uviděl, jak ke stánkům míří skupina dvaceti nebo více policistů. Rozjela se razie a policisté začali stánky důkladně prohledávat. Jenže ti, kteří prodávali a měli u sebe něco nelegálního, už byli daleko, ukrytí v některém z omšelých domů nebo v jedné z mnoha tajuplných uliček.

Svobodné město plné alternativců

Pro mě jako turistu to byl intenzivní zážitek, ale pro místní nešlo o nic výjimečného. Christiania je přítomností a prodejem drog proslulá a dlouhodobě je s ní spojena kriminalita, takže podobné policejní přepadovky zažívají pravidelně. Úplně vymýtit zdejší kriminální živly není snadné, protože tato čtvrť, připomínající spíše vesnici nebo velkou zahrádkářskou kolonii, měla celá desetiletí neuchopitelné právní postavení – někde mezi autonomní svobodou a úředními mantinely.

V roce 1971 skupina squatterů a anarchistů v čele s publicistou Jacobem Ludvigsenem obsadila areál opuštěných kasáren a vyhlásila existenci svobodného města. Obyvatelé vytvořili komunitu, která se řídila vlastními zákony a ideály a kolektivně rozhodovala o svém fungování. Vytvořili vlajku, zavedli vlastní menu a začali opravovat kasárenské budovy, ve kterých tehdy nefungovala voda ani elektřina.

Svobodná atmosféra komunity začala rychle lákat nejrůznější umělce, feministky, hippies a jiné alternativně smýšlející lidi nebo bohémy, kteří se chtěli vymanit ze svázaného života běžné společnosti a komunita se postupně rozrostla na několik stovek osob. Dnes v Christianii žije už třetí generace residentů a jejich počet se odhaduje na zhruba tisícovku, z toho asi 200 dětí.

Problémy s úřady i přerod komunity

Během desetiletí existence měla Christianie řadu právních a jiných potyček s úřady a místními vládami. Přeli se o vlastnictví pozemků a budov, dodržování zákonů a velký problém představovala právě i všudypřítomnost drog, s nimiž bylo spojeno mnoho násilností i několik smrtelných přestřelek. Žádný politik neměl odvahu Christianii vyklidit, přestože soudy rozhodly o neoprávněném užívání areálu, a komunita žila léta svým životem. Až po roce 2011 se podařilo fungování právně formalizovat a místí obyvatelé si museli pozemky zakoupit.

Do určité míry tím skončila úplná svoboda, protože do ryze alternativního a komunitního způsobu života najednou začaly promlouvat závazky k městu, peníze, splátky hypoték nebo nájmy za bydlení. A pro řadu původních obyvatel, kteří tam žili od 70. nebo 80. letech, začal být život v Christianii finančně neúnosný, takže někteří ji dokonce opustili.

Umění, street food a turisté

Svou jedinečnou atmosféru si však Christiania udržuje dodnes, jen je tady přítomno mnohem více komerce. Místní se přeorientovali hlavně na turisty, kterých tady každoročně zavítá na půl milionu, a tak si v různých kamenných obchůdcích nebo na tržištích můžete koupit oblečení, přívěsky, šperky, obrazy, pohlednice a mnoho dalších uměleckých předmětů z místní produkce. Je tady i několik street food podniků, kde můžete ochutnat veganská i jiná alternativní jídla, často připravovaná z toho, co se tady vypěstovalo. Zajímavé je, že v každém ošuntělém obchůdku nebo stánku je k dispozici platební terminál.

Christianii jsem navštívil v páteční podvečer, takže jsem mohl zažít i místní společenskou zábavu. Na jednom z náměstí u stolů seděly nebo kolem postávaly stovky místních obyvatel i turistů. Lidé popíjeli pivo, kouřili cigarety nebo hašiš, živě diskutovali, hráli deskové hry, tančili nebo poslouchali hlasitou hudbu.

Pivo mi u baru načepovala potetovaná žena s mnoha piercingy a extravagantním účesem, která mluvila anglicky. Zaplatil jsem kartou a měl jsem pocit, že jsem v hipsterském podniku nebo na nějaké technopárty. Atmosféra byla hodně rušná, vzduch byl nasáklý odéry z trávy a hašiše a všude byly davy nesourodých lidí. Mnozí vypadali zvláštně, byli podivně oblečení nebo omámení, z čehož jsem byl chvílemi nervózní.

Zákazy focení a neurčité tajemno

Pak jsem se ještě chvíli procházel stezkami a uličkami mezi cihlovými budovami s graffiti, skleníky a různými dřevěnými i pestrobarevnými domy nebo provizorně vypadajícími příbytky. V ohradě se pásli koně, všude byla opřená kola, na kterých se místní přepravují, a míjel jsem hromady harampádí a záhonů se zeleninou nebo bylinkami. Často jsem ve vysokých porostech zahlédl i rostliny marihuany.

Tu a tam jsem se snažil něco tajně vyfotit, zvláště když nebyl nikdo blízko a v dohledu, ale stále se nade mnou vznášely nepříjemné obavy, protože je to až na výjimky zakázané a místní to nemají rádi. Ostatně jak už jsem psal, cedule nebo kresby s přeškrtnutým foťákem jsou tady na každém rohu, a já jsem se nechtěl dostat do nějaké potyčky nebo jiných problémů.

Protože i když je Christiania plná turistů, stačí se zatoulat do některé z vedlejších uliček, a najednou jste úplně sami. A ať chcete, nebo ne, v takových chvílích na vás padne určitá tíseň, protože i když se hodně změnilo, zdejší život stále zůstává zahalen určitým tajemstvím a svými vlastními pravidly.

Doplňující informace: V dubnu 2024 proběhl v ulici s drogovými stánky, kterou místní nazývají Pusher Street, velký policejní zásah. Jeho cílem bylo narušit zdejší drogovou scénu, která je úzce provázaná s podsvětím. Policisté strhli stánky a místní obyvatelé začali z ulice symbolicky vytahovat a odnášet dlažební kostky. Právě místní obyvatelé často nemají tuto drogovou ulici v oblibě, protože podle nich narušuje autentický život v Christianii. Podle aktuální iniciativy by se v lokalitě místo stánků měly postavit nové byty, na které chtějí přispět i dánské úřady. Jestli se podaří tento záměr uskutečnit, nebo se do Christianie stánky s drogami naplno vrátí, zatím není jisté.

Foto: Magazín Antilopa