Kateřina Říhová z Reparády: Slow fashion vyžaduje péči a nevydrží věčně, zákazníci na to musí myslet
Kateřina Říhová se svou oděvní značkou Reparáda šije udržitelnou módu a vzdělává zákaznice, jak o své oblečení mají pečovat. Kvalitní přírodní materiály mají své velké výhody, ale i nevýhody, a pokud jsme byli zvyklí kupovat levné kousky z polyesteru, může nás to překvapit. „Když si lidé pořídí něco dražšího, mají pocit, že to bude ještě lepší a dlouhodobější než polyester. Ale to nutně nemusí být pravda. Přírodní materiál je obecně náročnější na údržbu,“ vysvětluje Kateřina v rozhovoru pro Magazín Antilopa a také radí, jak o slow fashion oblečení správně pečovat.

Nosí všichni zaměstnanci ve vaší dílně oblečení od Reparády, aby věděli, co šijí?
To úplně ne. Možná by to bylo dobré udělat, ale já jim to úplně nechci nutit. Protože ten styl není vlastní úplně všem. Je pravda, že se snažím ty věci mezi náš tým rozptýlit. Ale nejradši je testuji já, protože si hodně všímám.
Když vás třeba škrtí nějaký lem, tak to jdete hned řešit?
Ano, a i z toho důvodu, abych viděla, jak se výrobky chovají. Všude píšeme, že se nemají dávat do sušičky, ale když pere manžel, tak tam všechno hodí. Já pak vidím, jak ty výrobky vypadají, když jsou praný v sušičce, jak se sráží a jak ta látka vypadá po delší době nošení. Už si moc nekupuji oblečení jinde, protože nosím naše prototypy. Pořád dokola. (smích)
Ze sušičky se vrací oblečení poškozené?
Poškozené ne, ale většinou se v sušičce zmenší, třeba se srazí nebo zkrátí. Proto vymýšlím způsoby, jak tomu oblečení přizpůsobit, protože i když říkáme, že se to nemá dávat do sušičky, umím si představit, že u velké části lidí to bude stejné jako u mě doma, že to do sušičky půjde. Třeba u kalhot řeším, že budou mít delší zahnutý lem, který si člověk může ohrnout, ale pak se může popustit. Nevadí to, overlock není vidět z druhé strany, protože je tam delší vnější část… Takové detaily mě při používání napadají.
Takže jste připravená ideálně na všechno…
Ano, protože většina lidí mi třeba řekne: „Já vůbec nevím, kde mám žehličku, protože nežehlím.“ A já teda popravdě taky moc nežehlím. (smích) Ale zároveň tím, že máme v nabídce věci, které jsou z přírodních materiálů a ze své podstaty se spíš krčí, tak se snažím vymýšlet, jak to udělat, abychom měli v nabídce věci, co se tolik nekrčí, anebo to tak nevadí.
Třeba manšestr je v tomhle docela dobrý. Nebo třeba vzorovanější věci, na kterých je to méně vidět. Některé věci je samozřejmě potřeba žehlit a úplně se tomu nevyhneme. Ale někdy je stačí třeba vyvěsit, nebo existují různé spreje, kterými se oblečení trošku vyžehlí. Ale snažím se to v rámci možností udělat tak, aby to bylo co nejvíce uživatelsky přívětivé.
Pragmatický přístup nejen k ekologii
Označujete se jako slow fashion. Co to znamená?
Slow fashion znamená, že kromě byznysového cíle, což je zisk, se do podnikání uplatňují i další pohledy, jako je kvalita výrobků a udržitelnost z hlediska celého procesu výroby a celé firmy.
Pro mě je důležitější zisk než obrat. To znamená, že nejedu za rychlým růstem, ale spíš se to snažím dělat tak, aby to bylo dlouhodobě udržitelné, a postupně se posouvat. Snažím se, aby zaměstnanci, kteří u nás pracují, byli spokojení, cítili se dobře a aby u nás byli delší dobu. A když vybírám materiály, snažím se vybírat látky, které jsou spíše kvalitnější a šetrnější k přírodě.
Ale jsem pragmatik. Někdy by si člověk řekl na první dobrou, že je něco ekologičtější než jiná varianta, která se na první pohled jeví jako méně ekologická, ale když to zanalyzuje až do konce, ne vždycky je to tak, jak to vypadá na první pohled.
Navíc je důležité vždycky věci ukotvit v čase. Já chci, aby to bylo dlouhodobé. Třeba plastové obaly. Posíláme balíčky v plastových poštovních obálkách a na první pohled by si člověk řekl – proč? První důvod je ten, že jsme jich nakoupili velké množství a já je teď nevyhodím. Druhý je, že v těch obálkách posíláme oblečení už bez obalů. Mám obavu, že kdyby bylo v krabičce, navlhlo by. A přijde mi hloupost posílat ho v krabičce a v té krabičce ho potom dát do sáčku, protože to už jsou dva obaly. Takhle je jen v jednom obalu, navíc ten sáček člověk může využít i na něco dalšího a pak ho vytřídit.

Na materiály pro oblečení nahlížíte podobně?
Ano, tak třeba bambus. Bambusová viskóza je přírodní materiál, ale vlákno, ze kterého se vyrábí látka, tam není přirozeně, musí se vytvořit chemicky. Takže proto hodně ekologicky smýšlející lidé řeknou, že bambus není úplně na 100 procent ekologický a udržitelný.
Já s tím souhlasím, ale zase je bambus plevel, roste všude možně, nebere místo polím, kde rostou plodiny, které jsou na jídlo. Nemusí se prát tak často, protože pohlcuje pach, takže není cítit. Když si vezmu bavlněné tričko, musím ho dát večer dát do pračky, ale bambusové tričko si můžu vzít i další den. Takže se pere míň. Samozřejmě bambus neroste v Česku, bereme ho z české pletárny, oni ho kupují z Turecka. Ale barvíme ho v Česku.
Takže když vezmu v úvahu všechny tyhle aspekty, tak mi potom vychází, že je to určitě ekologičtější varianta, než jsou jiné. Snažím se na to nahlížet tímhle způsobem.
Také se snažím navrhovat oblečení tak, aby se dalo nosit delší dobu. To znamená, že třeba do kalhot dávám víc variant zapínání, nebo šaty nemají pasové záševky, ale máme tam pásek, aby se daly přizpůsobit. Většina výrobků je univerzální.
Snažím se do nabídky přidávat i ty modely, které jsou jednodušší a nadčasové, a mít je v prodeji delší dobu. I zákaznice si chválí, že si třeba oblíbí nějaký produkt a můžou si ho dokoupit v jiné barvě i po letech a ví, že to bude to stejné. Proto si držíme vztahy s dodavateli, snažíme se je mít dlouhodobé, s některými fakt fungujeme úplně od začátku.
Přiznávám, že někdy je to složitější. (smích) Kolikrát si říkám, kdybychom nedělali slow fashion, bylo by to tak jednoduché…

Myslet ve stylu slow fashion
Třeba byste vyřadila starou kolekci a neřešila byste to?
Ano. A také je někdy trošičku náročnější, že části zákaznic není slow fashion úplně vlastní. Je část zákaznic, které chtějí slow fashion věci, protože je to teď trošku trend, ale už si třeba neuvědomují, že slow fashion má více částí.
Ta první část leží na nás, ale druhá část leží také na nich. A to znamená, že i když se snažíme posílat balíčky rychle, někdy se něco opozdí. Máme menší tým, máme děti, u menších značek, které se snaží podnikat v duchu slow fashion, se zkrátka může stát, že třeba něco trvá déle. Je dobré být v tomhle chápavější. Nepsat třeba v pátek večer zprávu a v pondělí ráno nepsat další a už naštvanou zprávu, proč jste mi neodpověděli. Protože po svých zaměstnancích určitě z principu nebudu chtít, aby odpovídali přes víkend. Nám to pak přijde jako škoda. I kvůli té zákaznici nás mrzí, že se zbytečně dostává do nepříjemné situace kvůli takovým hloupostem, vždyť je to jenom oblečení.
A další stránkou slow fashion je, že jsou to přírodní materiály. Není to polyester, který prostě vydrží víc. A byť se snažíme, a myslím si, že je oblečení dobře ušité, může se stát, že se v průběhu nošení třeba strhne knoflíček, nebo se někde udělá dírka.
Stávají se nám někdy i komické situace, že se objeví třeba dírka na koleni u kalhot, které člověk nosí rok. Pak nám paní řekne, že má malé dítě, je s ním na kolenou na zemi, ale má pocit, že si koupila dražší a kvalitní výrobek a že by jí měl vydržet celý život.
Je to jako hedvábí, může to být super drahá látka, ale je to jemná látka, která se může zatrhnout. A ano, halenka ve stylu hedvábí z polyesteru vydrží mnohem víc, i když je kvalitnější ta první. Třeba merino, ano hřeje, ale udělají se tam žmolky, ale udělají se z toho důvodu, že ty chloupky se zaklesnou a ony proto hřejí. Každý materiál má nějaké své vlastnosti, ty dobré i špatné. Tak je potřeba na to nahlížet takhle.
Když se člověk zajímá o slow fashion, bylo by dobré, kdyby se trošku vzdělal o těch materiálech. My se zákazníky snažíme vzdělávat, píšeme na to téma i články. Ale nemůžeme být jenom my výrobci slow fashion, potřebujeme mít i zákazníky, kteří myslí ve stylu slow fashion.
Takže musím počítat s tím, že se o oblečení starám, zašiju dírku, odžmolkuju ho…
Aby ten výrobek vydržel, je potřeba se o něj umět i starat, správně ho prát, uchovávat ve skříni. Oblečení je také potřeba provětrat, nemít ho úplně utěsněné. Vaky, kde se odsaje vzduch, jsou fajn, ale také to není pro oblečení úplně ideální. Třeba boty se mají vždy před zimou vyčistit a není dobré je nosit každý den. Výrobek vydrží dlouho, ale potřebuje mít i nějakou péči. A je škoda, když tohle zákazníci nedělají a potom nám řeknou: „Měla jsem tu halenku rok a půl a pak se s ní něco stalo.“
Lidi jsou zvyklí třeba na polyester, oblečení z něj je prakticky bezúdržbové a do toho je levné. Proto si hodně lidí odvyklo o oblečení pečovat. A teď, když si pořídí něco dražšího, mají pocit, že to bude ještě lepší a dlouhodobější než ten polyester. Ale to nutně nemusí být pravda. I když je to oblečení dobře ušité a materiál je kvalitní, je nutné myslet na to, že přírodní materiál je obecně náročnější na údržbu.

Uklizeno v šatníku i hlavě
Doporučujete oblečení spíš věšet, nebo skládat do komínků?
Je dobré to střídat. Mít to poskládané, pak to třeba pověsit. Třeba naše bambusové šaty, které jsou z vyšší gramáže, se mohou vytáhnout, když jsou pověšené. Obecně třeba těžší úplety se mohou trošku vytáhnout. Je lepší mít je poskládané a pak vyvěsit. Oblečení potřebuje dýchat, ale zároveň, když má v sobě elastan, má tendenci se po čase prověšovat.
Takže nemít ho pověšené dlouho a hlavně je potřeba dávat pozor při sušení. Bambus nasává hodně vody, takže je ještě těžší. Není proto dobré ho sušit na ramínku, ale ani na těch tenkých šprušlích, třeba na sušáku, je dobré ho sušit položené na sušáku podobně jako třeba vlněné svetry.
Jak v Česku přistupujeme k oblečení, vnímáte nějaký posun? Začíná být v módě nakupovat u lokálních menších značek kvalitnější oblečení?
Já myslím, že se to určitě vrací. Začíná se více a více nakupovat v menších slow fashion lokálních obchodech. Řetězce byly dlouho velký trend, proto i hodně dřívějších lokálních firem a textilních výroben zkrachovalo. Ale teď se to vrací a je trošku problém zase potom najít dodavatele a partnery, ať už jsou to látky nebo komponenty vyráběné v Česku. Zkrachovala totiž i spousta externích dílen, a teď by se hodily.
Celkově je teď trend mít oblečení méně, ale kvalitnější. Jasně, já to vidím z této pozice, protože se potkávám s tímto typem zákazníků. Ale přijde mi, že navzdory tomu, že je krize, se to až tak úplně neprojevuje v tomhle segmentu. Přitom kvalitní oblečení by mohlo být to první, co lidi škrtnou.
Možná k tomu přispívá i to, že je všude strašně moc různých jiných vjemů a informací, a když k tomu má člověk i přecpaný šatník, je z toho zahlcený. Když má člověk uklizeno a má toho míň, má najednou uklizeno i v hlavě. Aspoň na mě to tak vždycky působí.
Máme s manželem a dětmi obytňák, a já miluju, že tam máme jenom pár věcí, u kterých vím, že je nutně potřebuju. Všechny jsou důležité a přesně vím, co kde mám. Cítím se tam úplně nejsvobodněji. Takhle se to snažím dělat i doma, abych těch věcí neměla moc. Pak se to i líp uklízí. A myslím si, že to tak má stále víc lidí.
Děkuji moc za rozhovor.
Další čtení: O zákulisí fungování Reparády nebo o svém rozhodování hovořila Kateřina Říhová v první části rozhovoru.