Jan Freidinger z Greenpeace: Jedno praní vytvoří až milion mikroplastů, polykáme je i při jídle

Mikroplasty se staly velmi závažným problémem současné doby a vyskytují se prakticky kdekoliv, ve vodě, vzduchu, půdě i v našich tělech. O jejich vlivu na lidské zdraví zatím nemáme přesné informace, ale výzkumy ukazují, že například až jedno procento nejmenších plastových částeček, které pozřeme, může pronikat do krve. „Běžné stotisícové město vyprodukuje jen při praní syntetického oblečení 170 až 441 kilogramů mikrovláken denně,“ říká v rozhovoru pro Magazín Antilopa Jan Freidinger z hnutí Greenpeace, které se problematice mikroplastů věnuje.

Co jsou to mikroplasty, jak si je představit a jak vznikají?

Za mikroplasty se obecně považují plastové částečky menší než 5 milimetrů. Rozlišují se na primární mikroplasty, které se do prostředí dostávají kvůli lidské činnosti přímo, a na mikroplasty sekundární, které vznikají rozpadem větších plastů.

Vědci identifikovali tři hlavní zdroje primárních mikroplastů. Praní syntetického prádla, při kterém se uvolňují miniaturní mikrovlákna. Během jednoho pracího cyklu se z fleecové bundy může uvolnit až milion mikrovláken, která končí v odpadních vodách. Část zachytí čistírny a zbytek končí v řekách a oceánech. Dalším podstatným zdrojem mikroplastového znečištění je oděr pneumatik automobilů.

Trojici uzavírají kosmetické produkty, které obsahují plastové mikroperličky. Ty by podle návrhu nové legislativy měly být zakázány v celé EU.

Průběžně se objevují nové informace o tom, kde všude se mikroplasty vyskytují. Nedávno například proběhlo médii, že se nachází i v mateřském mléce. Kde všude mohou být?

Plastové znečištění je všudypřítomné. Mikroplasty se objevují ve vodě, kterou pijeme, ve vzduchu, který dýcháme, i v půdě, která nám dává obživu. Skrze potraviny se mohou dostávat i do našeho těla. Co tam dělají, není ještě přesně zdokumentováno, ale už nyní s jistotou víme, že pro vodní živočichy představují vážné ohrožení.

Dopady na zdraví se zkoumají

Doposud se příliš nevědělo, jaký vliv mají mikroplasty na lidské zdraví. Jak se v tomto ohledu vyvíjí výzkum a víme něco nového?

Problematika mikroplastového znečištění a jeho dopadu na živé organismy je z hlediska vědeckého poznání poměrně nová a na řadu otázek – především ohledně vlivu na lidské zdraví – zatím nejsou jasné odpovědi. Přesto stále narůstá množství důkazů, které poukazují na to, že ekosystémy jsou ovlivněny jak fyzickými, tak chemickým vlastnostmi mikroplastů.

Fyzické „účinky“ nastávají při pozření mikroplastových částeček nebo vláken organismy, které je zaměňují s potravou a následkem toho mají snížený příjem nezbytných živin. Chemické efekty mohou být přímé, například když se z plastů uvolňují škodlivé složky, nebo nepřímé, když mikroplasty nasají nebezpečné látky jako polychlorované bifenyly (PCB), polyaromatické uhlovodíky, organochlorované pesticidy, polybromované difenylethery, alkyfenoly a bisfenol A z okolí. Tyto látky pak mohou ovlivňovat organismy a přenášet se v potravním řetězci.

Navíc se ukazuje, že mikroplasty ve tvaru vláken mají větší negativní dopady než částečky obvyklých tvarů, mají totiž tendenci zaseknout se v trávicí soustavě. Zde vytvářejí překážky, ohrožují růst a reprodukci a vedou k vyhladovění malých vodních organismů.

Roste stále množství mikroplastů ve světě? A pokud ano, jak by se to dalo zastavit?

Ano, bohužel roste. Řešit problém mikroplastů je velmi obtížné. Nejjednodušší to je u těch, které se vědomě přidávají do výrobků (kosmetika, barvy, hnojiva) a tam se například již v EU chystá jejich zákaz.

O poznání složitější je to u primárních mikroplastů, které vznikají při praní syntetického prádla a oděrem pneumatik či obuvi. Zatímco u praní prádla existují možnosti, jak je omezit, u pneumatik zatím nemáme v praxi technologie, které by tomu zamezily a podobně u obuvi, která je ze syntetického kaučuku a ne přírodního.

Prakticky nemožné je zamezit vzniku sekundárních mikroplastů v mořích a oceánech, které vznikají rozpadem větších plastů. Tam je jediným lékem zamezit vnosu plastového odpadu do oceánů.

Greenpeace před časem zkoumala mikroplasty v českých řekách. Co jste zjistili a co z vašeho zkoumání vyplývá?

Zjistili jsme, že mikroplasty jsou všude, kde jsme je v Labi a Vltavě testovali. I když se vždy jednalo o několik mikroplastů ve vzorku, průměrně 3,7 miniaturních plastových částic na litr vody. Což se může na první pohled zdát jako zanedbatelné číslo, ale při vědomí,  že v průměru každou sekundu proteče v Labi na česko-německé hranici 308 000 litrů vody, znamená to, že denně mohou z Česka proudit směrem k Severnímu moři až desítky miliard mikroplastových vláken a částic.

Do těla pronikají při jídle

Jaké jsou největší obavy ohledně mikroplastů v dalších letech a desetiletích?

Zatím nevíme přesně, co vše mohou mikroplasty v lidském těle způsobit. Víme jen, že jsou všudypřítomné a jsme jim vystaveni prakticky neustále. Víme, jak negativně působí na vodní živočichy.

Problém je, že nemáme technologie, jak jejich vzniku zabránit, natož se již uvolněných mikroplastů zbavit. Budou s námi desítky a možná stovky let a řešení problému přenášíme na budoucí generace.

Co se týká dopadu na lidské zdraví, nemáme od vědců zatím všechny potřebné odpovědi. Výsledky výzkumů zatím zmapovaly potencionální rizika pro člověka, která se dají rozdělit do tří skupin:

1. Mikroplasty mohou do lidského těla vstoupit při přijímání potravy nebo při pití vody. Jako pro jiné organismy i pro člověka mikrovlákna představují kvůli svému tvaru větší hrozbu než ostatní částečky.
2. Relativně velký povrch mikrovláken a jejich hydrofobní vlastnosti napomáhají vstřebávání chemikálií z okolní vody, a tak se zvyšuje riziko, že bude člověk při konzumaci mořských plodů vystaven karcinogenním i jinak škodlivým látkám.
3. Biologická rizika se vyskytují, když mikroplasty přenášejí bakterie, včetně těch spojených s gastrointestinálními infekcemi.

Zvláště velké obavy vzbuzují ty nejmenší mikroplastové částečky nazývané nanoplasty. Výzkum Univerzity v Gentu prokázal, že 99 procent mikroplastových částic, které člověk pozře, projde lidským trávicím traktem, nicméně zbylé jedno procento může proniknout až do krevního řečiště a akumulovat se v lidském těle. Jde ovlákna do velikosti 240 nanometrů.

To jasně dokazuje, že problém mikroplastů je třeba řešit okamžitě, především při vědomí, že se jich do prostředí uvolňuje stále více. Vědci odhadují, že v oceánech plave až 236 tisíc tun mikroplastů.

Ovšem plovoucí mikroplasty představují jen jedno procento všech mikroplastů v oceánech. Kilometr čtvereční mořského dna obsahuje okolo 70 kilogramů mikroplastů. To jsou jak primární, tak sekundární mikroplasty.

Pokud se podrobněji podíváme na výsledky měření ohledně mikrovláken, zjistíme, že běžné stotisícové město vyprodukuje jen při praní syntetického oblečení 170 až 441 kilogramů mikrovláken denně. Z toho se do řek a moří vzhledem k účinnosti čistíren dostane 9 až 110 kilogramů mikroplastů, což odpovídá zhruba množství 15 000 plastových tašek. Pokud si k tomu přidáme mikroplasty z oděru pneumatik a kosmetiky, dostaneme více než dvojnásobek.

Foto: Adobe Stock (hlavní) Greenpeace ČR (v textu)