Chci prázdný byt, ona třídit věci pomalu: Jak řešíme minimalismus doma

Shodli jsme se na tom, že naše domácnost bude vystavěna na principech minimalismu. To znamená nezbytně nutné minimum věcí, čistý design a málo starostí. Dojít k tomuto vysněnému ideálu je ale překvapivě složitější, než se může na první pohled zdát.

Budeme mít minimalistickou domácnost. K tomuto rozhodnutí jsme s manželkou došli někdy před čtyřmi lety, v době, kdy řádila epidemie covidu a my jsme doma trávili většinu času. Uvědomili jsme si, že se doma chceme cítit dobře a nezahlceně, což občas množství našich věcí neumožňuje.

Také úklid bytu by měl brát co nejméně času, což zároveň vyžaduje, aby se redukovaly nejen samotné věci, ale i to, kolik je z nich vystavených na různých poličkách nebo použitých jako dekorace. Každý předmět, který je nutné nadzvednout při utírání prachu, nebo nábytek, který je nutné posunout při vysávání, konzumuje cenné minuty. Zkrátka nás děsila představa, že budeme jako naši rodiče trávit o víkendu několik hodin jen úklidem.

Cíl je tedy jasný. Mít doma co nejméně věci, které budou přehledně setříděné. Když budeme něco hledat, potrvá to chvilku. Žádné hromadění ve stylu „to se může hodit“ a žádné nostalgické uchovávání patnáct nebo dvacet let starých předmětů, o kterých už si sotva vzpomeneme, odkud pocházejí.

Naše rozhodnutí mělo i jednu velmi praktickou rovinu. Zatím nemáme děti, ale plánujeme je, takže si dobře uvědomujeme, že jejich příchod bude znamenat i příval nových věcí. Domov zaplaví výbavička, kočárek, oblečení, hračky, dárečky a mnoho dalších nezbytných i zbytných věcí, a bude velmi obtížné s tím něco dělat. Chceme proto dopředu zredukovat množství našeho majetku na minimum, abychom byli připraveni na novou etapu jeho opětovného bobtnání. (Opět ji pochopitelně zredukujeme, až se dítě postaví na vlastní nohy.)

Vše trvá nečekaně dlouho

Přestože se na všem shodujeme, zrealizovat naši vizi je překvapivě složité. Usilujeme o to už nějaké čtyři roky, ale zatím jsme tak možná v polovině zamýšleného procesu. Hodně nás to trápí a cítíme se pod tlakem, a snažíme se pátrat po příčinách.

Velkou roli hraje skutečnost, že budujeme své pracovní kariéry, takže přes týden naplno pracujeme, často s přesčasy, a na samotné třízení nezbývá tolik času. V pátek večer často doma padneme vyčerpáním, jsme rádi, že si pustíme nějaký seriál na Netflixu a jen tak relaxujeme. O víkendu si zase chceme vyrazit za zážitky, na výlet, do divadla nebo na dobré jídlo v restauraci. Na úklid a přebírání věcí k vyřazení nezbývá tolik času.

Dalším důvodem jsou peníze. Posun k minimalismu totiž zpočátku vyžaduje nemalou finanční investici, zejména do chytrých úložných prostor. Také jsme se rozhodli vyřadit některý nábytek, který je s minimalismem trochu v rozporu, a jeho praktičtější varianty stojí peníze. Jenže takové investice se nedají udělat ze dne na den, zejména pokud si chceme v době volna také něco užít a dopřát.

Razantní akt, nebo pozvolný proces?

Poslední komplikací, která se nakonec ukázala jako nejzávažnější, je náš odlišný přístup a představa toho, jak vysněného minimalismu dosáhnout. Já jsem zastáncem razantního řešení, v podstatě takového restartu. To by znamenalo okamžité vyhození téměř všech věcí, které nejsou k životu nezbytné. Náš byt by se stal v podstatě holobytem, kde by nic nebylo, a postupně bychom věci přidávali až do okamžiku, kdy by to odpovídalo naší představě minimalismu. Chtěl bych zkrátka všechno hned, a důsledky moc neřeším.

Moje manželka má ale přístup přesně opačný. Je zastáncem pomalé a postupné cesty k řešení. To zahrnuje například to, že všechny věci chce vzít do ruky, postupně přebrat a rozhodnout, jestli si je ponecháme nebo dáme pryč. Což je časově velmi náročné, tento proces trvá mnoho měsíců a předměty ubývají velmi pomalu. Někdy dokonce nastává paradoxní situace, když se doma nachází více stejných věcí, což je zcela v rozporu s myšlenkou minimalismu.

Nechceme věci rovnou vyhazovat

Příkladem je náš pracovní stůl. Ještě z dávné doby, ze studentského bydlení, jsem si přinesl velký a neohrabaný stůl, který zabírá mnoho místa a ani jednomu se moc nelíbí. Rozhodli jsme se ho nahradit minimalistickou variantou, pod kterou se bude dát snadno uklízet a nebude příliš zasahovat do prostoru. Nový stůl jsme koupili, dovezli domů, a teď máme stoly dva. Ten původní se totiž ještě nestihl prodat.

Je to vlastně poslední komplikace, která naši cestu k minimalismu brzdí. Shodli jsme se na tom, že nechceme věci rovnou vyhazovat a likvidovat. Mnohé z nich jsou velmi zachovalé, některé kousky dokonce zcela nepoužité, a mohou tak najít nový život jinde. Proto se snažíme všechny věci prodat nebo darovat. Je to ale časově náročné a zahrnuje to focení, psaní inzerátů a předání nebo odeslání balíčků. Když se takto chcete zbavit desítek kusů oblečení a jiných předmětů, rozhodně to není otázka jednoho týdne.

Našemu vysněnému cíli, minimalistickému bydlení, se blížíme. Nějakou dobu to ale ještě potrvá. Když zkrátka nechceme přistoupit na radikální řešení, je nutné zvolit kompromis, a ten si žádá čas. I když o dost delší, než jsme si na začátku mysleli.

Jak to máte vy? Snažíte se také o minimalistické bydlení?