Vzestup greenfluencerů: Jak vypadá práce lidí, kteří se soustředí na klima a udržitelnost

Ve světě i v Česku přibývají tvůrci na sociálních sítích, kteří se zaměřují na klimatické změny, udržitelnost a další „zelená“ témata v běžném životě i politice. Z původního nadšení a aktivismu se v některých případech stane práce na plný úvazek, podobně jako je to třeba u běžných influencerů zaměřených na módu nebo cestování. Proč se této práci a tvorbě věnují a mohou vůbec reálně něco ovlivnit?

Říká se jim greenfluenceři, ekoinfluenceři nebo environmentální a klimatičtí influenceři a jde zpravidla o mladé lidi, jejichž hlavním tématem je udržitelný způsob života na Zemi. Na sociálních sítích zveřejňují příspěvky a videa, ve kterých se snaží upozorňovat na klimatické problémy, vyvracet nejrůznější mýty či dezinformace a ukazovat, jak se do ochrany životního prostředí mohou zapojit i jednotlivci.

Nejde o známé celebrity, jako třeba Leonardo DiCaprio, které se proslavily něčím jiným, například v showbyznysu, a svou známost nebo vliv využívají k tomu, aby upozornily na nějaké klimatické téma. Ani o prominentní dokumentaristy a tvůrce jako je David Attenborough.

Greenfluenceři představují novou skupinu lidí, kteří pracují s vlivem na sociálních sítích a cíleně nastolují témata, a právě to představuje základ jejich činnosti. Jsou to v podstatě influenceři, kteří se zaměřují primárně na „zelená“ témata, zero-waste život a udržitelnost. Často začínají od nuly jako neznámí lidé, protože cítí potřebu zlepšit stav naší planety. A s tím, jak jejich vliv a známost roste, pronikají do tradičních médií, přijímají první spolupráce a v některých případech se z greenfluencingu stane hlavní pracovní činnost nebo obživa.

Greenfluencerkou na plný úvazek

To je i případ Rozárie Haškovcové, která má dnes 62 tisíc sledujících na Instagramu a v květnu oznámila, že se stala influencerkou na plný úvazek. Rozpětí témat, kterým se věnuje, je velké, ať už jde o cirkulární ekonomiku, Green Deal, stravování, klimatické změny nebo fast fashion průmysl, vždy se k nim snaží přistupovat pozitivně a tak, aby věci vysvětlila. Její instagramová tvorba představuje jakousi kombinaci vhledů do jejího osobního života s komentováním témat, o kterých se ve společnosti aktuálně hovoří nebo které považuje za důležitá. Případně jde o témata, která souvisí s některou z jejích oficiálních spoluprací, jako je Česká spořitelna, Ministerstvo životního prostředí nebo Pan Hrášek, což je značka vyrábějící rostlinné alternativy masa.

V poslední době se věnovala například problematice jednorázových plastů. Upozornila na to, že i když byly v rámci Evropské unie od roku 2021 zakázány jednorázové příbory nebo brčka, ve fastfoodech a dalších občerstveních se s nimi stále běžně setkáváme. „Je to úplně normální plastová lžíce, ale je tam napsané slovo reusable, a tím pádem obchází ten zákon, protože nejsou zakázány plasty na více použití,“ upozornila ve svém videu.

Rozárie Haškovcová se snaží hledat cestu k větší udržitelnosti, která není extrémní, a je tedy možné, aby oslovila více lidí. Vše ukazuje na příkladech, a když narazí na nějaký problém, třeba neustálé nakupování nového oblečení, snaží se ideálně přidat nějaké řešení. „Je super být osobně zodpovědný, sama se tak snažím a propaguju to, ale hlavně se snažím dělat to, co je nejvíce efektivní. Spousta lidí padá do takového extrému, kdy se snaží žít stoprocentně udržitelně, ekologicky, hlavně žádný odpad a emise, ale to je myslím kontraproduktivní, protože člověk z toho vyhoří,“ řekla Haškovcová v rozhovoru u Čestmíra Strakatého. Hlavní podle ní je, aby každý dělal to, co může. Pozornost by měli lidé věnovat také volbám, protože ty představují nejefektivnější způsob, jak ovlivnit naše životní prostředí. Je ale důležité nejen volit, ale také politiky hlídat a sledovat, co a jak schvalují nebo jak rozdělují peníze třeba v rámci Green Dealu.

Momentálně se Rozálie Haškovcová vedle studia politologie, tvorby obsahu a komerčních spoluprací angažuje také v dalších projektech, například v rámci Tvoříme Evropu, což je informační portál úřadu vlády. Dává také i další rozhovory v různých médiích, kde hovoří o své práci a řeší otázky životního prostředí. Kvůli velkému časovému vytížení musela odmítnout nejeden rozhovor, třeba i ten pro Magazín Antilopa.

Jaká je motivace greenfluencerů

S velkou vytížeností greenfluencerů bojovala také Ivana Míšková, která letos napsala a obhájila unikátní bakalářskou práci, ve které se věnuje jejich motivacím, proč svou práci dělají. Míšková se pokusila oslovit pro rozhovor nejvlivnější greenfluencerky působící v Česku, například Karolínu Rathousovou, Jitku Nováčkovou nebo Natálii Pažickou, ale neuspěla, a to hlavně kvůli tomu, že neměly dostatek času.

Podstatné každopádně je, že Ivaně Míškové se podařilo v rámci Česka udělat jeden z prvních závěrů o tom, proč greenfluenceři přibývají a jaké jsou jejich motivace. V rámci svého výzkumu dospěla k tomu, že většinou je za tím osobní snaha něco změnit, a to hlavně nezodpovědný přístup k životnímu prostředí.

„Greenfluenceři podobně jako environmentální aktivisté či dobrovolníci jsou velmi silně vnitřně motivováni ke své činnosti. Environmentální motivace greenfluencerů jsou převážně teleologické – účelově racionální a směřující k určitému předem definovanému cíli. A tímto cílem není nic menšího než zlepšení environmentálního stavu planety. Někteří greenfluenceři pociťují silný pocit odpovědnosti vůči planetě, resp. budoucím generacím,“ píše ve své práci. A dodává, že většina greenfluencerů se těmito tématy zabývala už v brzkém věku. K výrazným aktivitám na sociálních sítích je mnohdy vedla i vlastní frustrace ze stavu planety nebo toho, jak negativně část lidí vnímá třeba debatu o klimatických změnách a možnostech jejích řešení.

Mezi další motivace pak mohou patřit také osobní tíhnutí k etickému smýšlení, zvýšení společensko-sociálního vlivu a samozřejmě také finanční benefity, ať už jde o placené nebo barterové spolupráce. „Environmentální influenceři navzdory nižšímu počtu followerů disponují vysokou mírou důvěryhodnosti. I proto jsou často oslovováni firmami, které mají zájem s nimi spolupracovat,“ píše Míšková. Dodává, že u žádného z greenfluencerů, kteří jí poskytli rozhovor, nebyla finanční motivace příliš silná, jelikož spolupráce u nich představují „pouze zlomek jejich příjmu“.

Zároveň ale Ivana Míšková v závěru své práce přiznává, že hlavním limitem její práce je, že se do výzkumu nepodařilo zahrnout více greenfluencerů, zvláště těch, kteří mají nejvíce sledujících a mají již rozsáhlé placené spolupráce. Část výzkumu se tedy zaměřovala i na takzvané nanoinfluencery, kteří mají méně než 10 tisíc sledujících a spolupráce vůbec nemají. A u těchto lidí je pak diskutabilní, nakolik jsou se svým aktuálním vlivem spokojeni a jestli se naopak nesnaží více zviditelnit a získat více sledujících, aby se k zajímavým spolupracím dostali.

Co mohou greenfluenceři ovlivnit

Právě vliv na společnost, globální firmy nebo politiku a schopnost něco reálně ovlivnit, je další klíčovou otázkou, která se s greenfluencery pojí. Opravdu mohou tito lidé něco změnit? Data z Česka nemáme, ale například magazín Forbes, který tento fenomén zkoumal, uvedl, že greenfluenceři mají sílu ovlivnit naše chování třeba ve vztahu k jídlu, oblečení nebo energetice.

Mohou také účinně vyvracet mýty, pozitivně podněcovat k tomu, abychom například vyzkoušeli veganské jídlo, nebo normalizovat vztah celé společnosti k udržitelnosti. „I když si možná myslíme, že se rádi odlišujeme, jsme lidé smečková zvířata. Rádi zapadáme a cítíme se vřele s tím, co je nám známé. Nové může být vzrušující, ale normální je klamně lákavé. Jak upozorňuje zpráva IPCC (Mezivládní panel pro změnu klimatu, pozn. red.), k tomu, aby byly stanoveny nové společenské normy, je zapotřebí pouhých 10 až 30 % angažovaných jedinců. Vlivné osoby mají nejlepší předpoklady k tomu, aby rychle oslovily lidi, kteří se zajímají o udržitelnost, a zavedly nové etické a ekologické normy,“ uvádí magazín Forbes.

Zároveň ale článek upozorňuje na to, že greenfluenceři sice dokážou pronikat do medií a nastolovat společenská témata týkající se třeba záchrany planety. Zároveň jde ale o lidi, kteří jsou sami součástí systému a mnozí z nich se tím živí, a jsou tedy závislí na partnerství s firmami a značkami. Musí tak neustále balancovat mezi tím, co chtějí jako influenceři sdělit, a co jim dovolí mantinely nastavené v rámci komerční spolupráce.

Zdroje: Bakalářská práce Ivany Míškové, Forbes, Čestmír Strakatý, Český rozhlas Wave

Foto: Adobe Stock, Instagram R. Haškovcové (náhled na profil)