Glamping v Sušárně na Křivoklátsku: Jen klid, štěkající srnec a opékání buřtů pod hvězdami

Glamping v sobě spojuje touhu po blízkosti přírody a pohodlí, je to luxusnější verze kempování. Tentokrát jsem vyrazila do útulné chatky hned u lesa, s krásným ohništěm, suchým záchodem a štěkajícím srncem za plotem.

Vydechnout si v glampingovém ubytování a na pár dnů utéct od spěchu města je druh dovolené, kterou jsem si v loňském roce zamilovala. Od té doby jsem vyzkoušela několik druhů glampingu na různých místech s různým vybavením a mírou komfortu.

Tentokrát jsem se vydala do chatičky přímo u lesa v blízkosti Křivoklátu, bývalé Sušárny švestek zrekonstruované Ditou aka Holka od Berounky. Příběh chatičky jsem už delší dobu sledovala na jejím Instagramu, kde své úsilí dokumentuje někdy dost legračním způsobem, a těšila jsem se, až relax v Sušárně vyzkouším na vlastní kůži.

Chatička je v oplocené bujně zarostlé zahradě, má omezený přístup k elektřině a pitnou vodu z místní obecní pumpy, když dojde, je třeba si zajít napumpovat novou. Ubytování má vybavenou kuchyň, venkovní sprchu a kompostovatelný záchod. Je trochu punk, majitelka si chatku opravila bez předchozích znalostí a trochu na truc, protože jí lidé říkali, že to nedokáže.

Klid a minimum online světa

Náš pobyt v chatičce byl neplánovaným digitálním detoxem. Téměř nikde na pozemku s chatičkou nebyl signál pro mobilní data, a když byl, tak jen nestabilní. Zavolat o pomoc by možné bylo, ale nedalo se scrollovat na internetu. Což se ukázalo jako největší výhoda pobytu. Odložit telefon někam na poličku a podívat se na něj až za dva dny jsem samozřejmě měla v plánu, ale dopaminová závislost mého mozku byla silnější.

A tak jsem místo koukání do mobilu musela pročítat knížky, kterých je v chatce požehnaně, koukat z okna na jedinou hvězdu na obloze v mém zorném poli, zajít do lesa pohledat houby, dřímat před obědem, prohlížet si motýly z houpací sítě na zahradě, povídat si s partnerem, opékat si buřty k večeři a poslouchat zvuky zvířat. A s těmi se dostávám k dalšímu zážitku.

Spojení s přírodou

Pokud žijete ve městě podobně jako já, možná jste trochu odtržení od divoké přírody. V parku také rostou stromy a zpívají ptáci, ale příroda je tu mnohem víc svázaná a mnohem méně rozmanitá.

K přírodě mě to táhne a ráda se o ní učím nové věci, a některé mě na našem pobytu zaskočily. Přes den jsem vyrazila do lesa omrknout, jestli najdu houby na gril k večeři. Přímo za plotem chaty začíná les, který je hojně obydlený divokými zvířaty.

Jakmile jsem vyšla z branky, narazila jsem na statného srnce. Dlouze si mě prohlídl, pak rozladěně zaštěkal a odběhl. Cože, srnci štěkají? Měla jsem za to, že nevydávají žádné zvuky. Pokud jste to do dnešního dne také nevěděli, přikládám video, jak nevybíravě se vyjadřuje naštvaný srnec vyrušený lidmi.

Sdílení ubytka s myškami

Věděla jsem, že některá zvířata jsou aktivní hlavně v noci, už jsem zažila noční les plný různých druhů pohybu a šramocení. Ale nečekala jsem, že jejich aktivitu zažijeme tak zblízka. Lehli jsme si večer do postele a nad hlavami jsme uslyšeli šramot. Pochoduje na střeše chatky myška? Nebo se dostala přímo do konstrukce střechy? Byl to nezvyk, ale nějaký malý tvor nad hlavou mě nechal docela v klidu, šla jsem spát.

Někdy po půlnoci mě ale vzbudil šramot přímo v chatce. Ježíš, něco tu běhá? Vstala jsem a rozsvítila, vzbudila jsem chudáka rozespalého muže. Vyndala jsem zbytky jídla z krosny a položila je na kuchyňskou linku, aby nám je malý návštěvník nesežral. Na zvuky jsem citlivá a vnímám někdy i ty nejmenší, proto jsem to nad ránem vzdala a dala si špunty do uší. Můj muž spal jako špalek a neslyšel nic.

Brzy ráno jsem šla na terasu a po cestě jsem si všimla, že na polici s kořenkami něco překotně prchá. Asi jsme v chatce spali s myškou, což pro mě bylo poprvé, v takto punk ubytku jsem ještě nebydlela.

Vystoupení z komfortní zóny

Glampingové ubytování s sebou přináší také určité vystoupení z komfortní zóny podle toho, na kolik pohodlí jsme zvyklí, jaké jsme zvolili podmínky a co očekáváme.

Nemáme auto, proto pro nás bývá výzvou už samotná doprava. Glampingy mívají nachystaná parkování pro auto. Ale na lidi dopravující se vlakem nebo pěšky uzpůsobená nebývají a často stojí v odlehlých částech obcí dál od zastávek vlaků nebo autobusů. Dává to smysl, majitelé své glampingy běžně prezentují jako tiché ráje bez hluku a volí proto místa bokem od civilizace. Pro pěší chodce s krosnou plnou jídla na více dnů ale může být několik kilometrů cesty výzva.

Vystoupením z komfortní zóny pro mě byl také suchý záchod. Na ten jsem se netěšila, ale nakonec mi nevadil. Hned první den mě čekal vtipný zážitek. Jen co jsem dosedla na prkénko, uslyšela jsem zlověstné bzučení a otevřeným prostorem u střechy záchodu vlétl dovnitř ten největší sršeň, jakého jsem zatím viděla.

Nechtěl odletět a odpočíval na skle (místní záchod je s výhledem). Musel na mě být legrační pohled, jak jsem vybíhala ze záchodu a pak dlouhou dobu nakukovala dovnitř a čekala, až odletí.

Vyšší cena

Snad jedinou nevýhodou glampingu je vyšší cena. Nabídky a ceny glampingů sleduju dlouhodobě a všímám si, že roste obojí – jak nabídka různých druhů ubytek, která spojuje blízkost s přírodou, a začíná být u nás opravdu pestrá, tak bohužel roste i cena a některá ubytování jsou vyloženě luxusní záležitostí.

Celkově jsou pro mě zatím glampingy všech druhů, které jsme vyzkoušeli, skvělý zážitek a tyhle malé úniky do přírody miluju. Chtěli byste si přečíst také zážitek z pididomku na louce bez elektřiny a luxusnějšího glampingu, kde nám ráno za dveře nachystali bedýnku se snídaní a k večeři zanesli čerstvého pstruha připraveného na grilování z vlastní sádky? Pokud ano, napište mi prosím do komentáře.

Disclaimer: Nejedná se o reklamní článek, ubytování v Sušárně jsem si zaplatila.

Foto: Lucie Vanišová