Dilema rozchodu: Kdy je ten pravý čas opustit vztah

Někdy je dobré zatnout zuby a dát do vztahu maximum, a těžké časy společně překonat. Ale jindy je nejlepší vztah vzdát, protože investujeme do něčeho, co už je mrtvé a za námi. Zjistit, kdy je ten pravý čas odejít, ale může být oříšek.

V každém blízkém vztahu přijdou krásná období a šťastné dny, ale také dny pod psa, trápení a těžké časy. Nejsem příznivec rychlé výměny partnerů či přátel a vzdávání vztahů předčasně. Některé věci jdou napravit a vyléčit, a do těch je dobré investovat, pokud nám za to stojí. Jiné už opravit nelze a pouze je třeba jít dál.

Ať už se jedná o manžela, partnera nebo kamarádku, může být velmi těžké přijít na to, kdy jde jen o děsné období, které je třeba prostě přežít, a kdy už je čas vztah ukončit a opustit. Protože někdy můžeme druhého milovat, ale ve vztahu s ním se cítíme tak mizerně, že nám bude lépe bez něj.

Posbírala jsem tři důvody pro rozchod z několika skutečných příběhů. Všechny spojuje jedna věc – po ukončení vztahu nepřišly pochybnosti, i když bylo bolavé a těžké, ale naopak po odeznění největší bolesti přišla úleva a pocit, že je to tak správně. A že jsme se opuštěním daného vztahu postarali dobře o sebe.

1. Každý jsme dnes na jiném místě

Myšleno hlavně duševně (i když překonávat trvale velmi dlouhou vzdálenost může být pro vztah také příliš velké sousto). Jsou to situace, kdy jsme si na začátku vztahu rozuměli, měli jsme stejné hodnoty a přání, se kterými jsme souzněli, a za pět let zjistíme, že už to tak není. Přichází změny práce, bydliště, vztahů v rodině, zdravotního stavu, přichází děti, stárnutí, změny myšlení, noví přátelé a známí, nové zážitky, dovednosti, trápení, starosti a přání.

Naše životy se neustále mění, my se měníme, náš protějšek se mění a záleží na tom, jestli stále můžeme jít stejným směrem po boku a bude nás to stále těšit, anebo se naše cesty příliš vzdálily a máme pocit, že už si nemáme co říct. Snažit se udržet vztah, kde si dlouhodobě nerozumíme, necítíme se pochopeni a nechápeme druhého, marně hledáme blízkost a společnou řeč, a snažíme se stále vrátit na začátek, i když to není možné, může být opravdu vysilující.

2. Když kvůli vztahu jdeme proti vlastním hodnotám a potřebám

Jsou to situace, kdy abychom spolu mohli trávit čas a vztah udržovat, musíme jít proti vlastním hodnotám.

Třeba když jsme zoufale zamilovaní do ženatého muže, který má doma rodinu a nám ta přetvářka a podvádění ubližuje, stydíme se za to, ale nedokážeme si pomoci. Když se snažíme skloubit vztah s druhem, který má jiné náboženské vyznání a pro nás je to naše a zároveň jeho sdílení nesmírně důležité. Když ze sebe děláme volnomyšlenkáře, který se nechce vázat, přestože se z hloubi srdce toužíme usadit a založit rodinu. Když si hrajeme na hospodyňku a trávíme s partnerem všechen volný čas doma, přestože máme obrovskou chuť sbalit si batoh a polovinu roku trávit na cestách. Když se snažíme udržet krok s vrcholovým sportovcem, přestože sport nesnášíme a nejraději trávíme volný čas v křesle s knížkou.

Tyto vztahy nás mohou požírat zevnitř, protože aby mohly být naživu, snažíme se napasovat do role, která je nám cizí, anebo obětujeme vlastní hodnoty, a tedy i důležitý kus nás samotných.

3. Když dojdou síly

Snaha budovat a rozvíjet vztahy stojí spoustu sil, obzvlášť, když jsou poškozené a dlouhodobě se je snažíme opravit. Nejvíce energie může brát, pokud jsme na tu snahu sami a partner nemá zájem nic změnit. Anebo to nedokáže.

Vyčerpávající je ale také snažit se napasovat do vztahu, kde to není ono, nebo se stále snažit vyřešit neřešitelné problémy. A také narážet na břemena, naučené vzorce chování a trápení z minulosti, která si přinesl druhý do našeho vztahu a potýkat se s našimi vlastními, učit se ve vztahu fungovat, přijímat zodpovědnost a vysvětlovat, co cítíme a co se nám honí hlavou.

Někdy je také náročné už jen to, že jsme ve vztahu s osobností, která nás trvale vyčerpává. (Třeba tichý citlivý uzavřený muž randící s hlučnou a živou ženou. Může to fungovat, když se dokážou sladit a těžit z vzájemné jinakosti. Jindy to ale může být oboustranně vyčerpávající katastrofa, pokud se například žena stále snaží muže rozmluvit a žádá po něm velkou dávku otevřenosti, a muž čím dál tím více utíká do svého světa, protože je zahlcený a unavený z přemíry interakce.)

Každý máme jinou zásobárnu energie, jiné potřeby a jinak rozvinutou schopnost si energii chránit a doplňovat. Žádná zásoba ale není bezedná a každému mohou ve vztahu dojít síly. A někdy také jen dojde chuť pokračovat a snažit se vztah donekonečna opravovat nebo na něm dál pracovat.

V jakých situacích se rozcházíte vy? A stalo se vám někdy, že jste rozchodu litovali? Napište do komentářů.

(Připravujeme také druhý díl článku zaměřený na rozchody v případech, kdy cítíme ztrátu hodnoty.)

Foto: Adobe Stock