„Děkuji ti, milé tělo, jsi skvělé!“ O lásce k tomu nejcennějšímu

Je krásné. Fascinující. A většině z nás přitom pořád není dost dobré... Proto bych dnes chtěla mluvit o lásce k vlastnímu tělu. A nechat mu krátký vzkaz.

Milé tělo, jsi skvělé. Odneseš mě všude, kde to jde. Umožňuješ mi využívat energii. Řekneš si, když něco potřebuješ. Bojuješ se škodlivinami, které já ani nevnímám. Každý den z vnějšího prostředí získáváš tolik vjemů, a přesto zvládáš třídit ty, které jsou důležité. Dovoluješ mi změny v životosprávě, a funguješ i navzdory všemu, co si na tebe někdy vymyslím.

Když je venku zima, ze všech sil se mě snažíš zahřát. Při vysokých teplotách se věnuješ mému ochlazení.

Jsi velmi chytré. Ovládáš samo sebe tak, abys přežilo, a ještě mi dovoluješ využívat veškerou tvou kapacitu. Dokážeš se soustředit, učit se nové informace a pohyby, a v paměti ukládat neskutečné množství vzpomínek.

Umíš být kreativní, tvořit. Zvládneš jemné pohyby prstů na rukou, ale když je potřeba, dokážeš skočit vysoko či daleko. Jemným pohybem pohladíš miminko, ale těma samýma rukama zvedáš činky těžké desítky kilogramů.

Jsi schopné vytvořit budoucího člověka. Obětovat část svých potřeb pro něj.

Umíš se zahojit, když se ti něco stane. Zacelit ránu, obnovit zlomenou kost. Přežiješ dokonce i to, když tě lékaři rozřežou a znovu sešijí.

Dáváš mi šanci. Když se o tebe nestarám, nebo tě naopak zneužívám moc, dáš vědět. Dokonce mi pak povolíš uzdravit se. Vybojuješ si válku s bakteriemi, viry, ale i jen obyčejnou únavou. Když už je toho na tebe moc, dovolíš lékařům, aby tě podpořili, a znovu se vzpamatuješ.

Dřív jsi pro mě bylo obyčejným nástrojem k co nejlepším výkonům. Vytvořila jsem si z tebe překážku. Měla pocit, že nejsi takové, jaké máš být. Nebylo jsi dost štíhlé, svalnaté, chytré, rychlé, prsaté, vlasaté…

Zoufale jsem toužila, abys bylo perfektní. Neuvědomila jsem si ale, že to všechno, co pro mě každý den děláš, je ta pravá definice dokonalosti. Že jsi to nejcennější, co mám.

Milé tělo, oba víme, že cesta ke společnému souznění byla dlouhá a bolestivá. I když už máš své mouchy, vážím si tě víc než čehokoliv na světě. Nezlob se na mě. Slibuji, že budu nadále pokračovat v tom, abych ti ze všech sil pomohla. Jsi skvělé. A já ti z celého srdce děkuji za to, že jsi právě takové, jaké jsi.

Foto: Berenika Černá