„Citlivé a bolestné.“ Pekarová Adamová se zastala žen, které nemohou nebo nechtějí mít děti

Pokud lidé ženám vyčítají, že nemají děti, je to šovinistická podpásovka. Je o tom přesvědčená poslankyně Markéta Pekarová Adamová, která sama čelila podobné bezcitné kritice. I v Česku jsou totiž ženy, které z různých důvodů děti nemají, ať už kvůli neplodnosti, nebo takzvanému enviromentálnímu žalu.

Markéta Pekarová Adamová odsoudila nevhodné řeči a kritiky mířící na ženy, které nejsou matkami. Reagovala tím i na urážlivá slova poslance Tomia Okamury, který na ní v létě verbálně zaútočil a prohlásil, že nemá zkušenost s dětmi. A proto by podle něj neměla nabádat k menšímu vytápění domácností, protože právě v nich mohou žít rodiče s malými dětmi.

Necitlivá a osobní slova poukazující na to, že žena nemá děti a je tedy určitým způsobem hendikepovaná, je nutné podle Pekarové Adamové odsuzovat, protože jsou znevažující. „Zdá se mi to jako jedna z šovinistických podpásovek, kterou někteří používají. Řekla bych, že jsou často zamindrákovaní vůči ženám a je to mimořádně nefér nejen vůči mně osobně,“ uvedla poslankyně v pořadu televize Nova Napřímo s tím, že ona musí s podobnými útoky v politice počítat. „Mně to vadí vůči ostatním ženám, které třeba nemohou mít děti, nechtějí mít děti a je to jejich osobní věc. A poukazovat na to jako na jednu z kvalit daného člověka, ženy, mi přijde mimořádně nefér,“ uvedla Pekarová Adamová.

„Chci se zastat všech těch, které také nemají děti jako já a třeba si to také nevybraly dobrovolně. Může se jich to dotknout, je to pro ně citlivé, osobní a velmi bolestivé,“ pokračovala poslankyně Pekarová Adamová. „Chci i ostatním ženám dodat trochu zastání, protože toto je nepřípustné. Musíme tomu nastavit nějaké hranice,“ dodala.

Slova, která mohou zraňovat

Řečníci, kteří směrem k bezdětným ženám vysílají odsudky poukazující na to, že jejich hlavní rolí je mateřství, si mnohdy neuvědomují, jak mohou být jejich slova zraňující. Pod zástěrkou konzervativního smýšlení nebo volání po tradičních rodinných hodnotách zcela opomíjejí skutečnost, že některé páry děti mít nemohou nebo se setkávají s komplikacemi při početí.

Nejde přitom o výjimky, v posledních letech se v Česku potýká s neplodností 20 až 25 procent párů a tato čísla dlouhodobě rostou. Ukazují to údaje specializovaného webu Ženská neplodnost, jehož partnerem je také sekce asistované reprodukce České gynekologicko-porodnické společnosti. Každý rok provedou čeští lékaři nižší desítky tisíc umělých oplodnění (například v roce 2015 to bylo 24 tisíc oplodnění, o tři roky později už 39 tisíc, přičemž část pacientek byla z ciziny). Úspěšnost oplodnění se pohybuje mezi 15 až 37 procenty, ukazují čísla Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS). A platí, že čím nižší mají ženy věk, tím vyšší je šance na početí.

Nejen v tomto kontextu je nutné odsuzovat všechna útočná a nevybíravá slova, která na bezdětné ženy míří. Mnohdy se ocitají v nepříjemné situaci, kdy se samotné trápí svou neschopností otěhotnět, a zároveň poslouchají slova, která je za jejich „nemateřství“ soudí. A platí to nejen o cílených útocích, podobných tomu od Tomia Okamury, ale i o zdánlivě dobře míněných radách, které se na „chybějící“ těhotenství zaměřují a které také mohou zraňovat.

Mateřství není očekávanou rolí

To, jestli žena má, či nemá děti, by mělo být osobní záležitostí, pokud o tom ona sama nezačne hovořit. Dávno bychom měli překonat stereotypní uvažování o tom, zda je mateřství očekávanou rolí ženy, nebo svobodným rozhodnutím. Správná je pouze druhá možnost.

Vedle žen, které po dítěti touží, ale dočasně či trvale ho mít nemohou, totiž přibývají ženy, které děti nemají a nechtějí z vlastního rozhodnutí. Důvody přitom mohou být různé, ať už jde o absenci mateřského pudu, jiné životní priority nebo také reakci na klimatickou (enviromentální) krizi.

Právě posledním fenoménem se v Česku začínají zabývat i první vědecké práce. Například Marie Drahoňovská v roce 2021 na Masarykově univerzitě v Brně obhájila diplomovou práci, v rámci níž zpovídala ženy, které se dobrovolně rozhodly nemít děti právě kvůli klimatu. A ukazuje, jak při rozhodování o mateřství mohou hrát roli strach z prohloubení prožívaného klimatického žalu či obavy z budoucnosti.

„Ženy, které rozhodnutí nemít dítě vysvětlovaly především prostřednictvím racionálního úsudku, velmi často argumentovaly snižováním osobní uhlíkové stopy. Za tímto cílem se ale skrývá především potřeba jednat v souladu se svými hodnotami. Environmentálně uvědomělý životní způsob je pro dobrovolně bezdětné především způsobem, jak si udržet čisté svědomí,“ uvádí Marie Drahoňovská ve shrnutí své práce.

Místo kojení touha měnit svět

Jejich motivací může být i to, že bez mateřství mohou věnovat svůj čas a sílu jiným smysluplným činnostem. „Ženy, se kterými jsem se setkala, se dobrovolně vzdávají prožitku mateřské lásky, aby zůstaly věrné samy sobě a svému poslání měnit svět. Díky tomu, že se nevěnují výchově potomků, mají prostor a velkou touhu o to víc pomáhat druhým. Mnohdy tak naplňují smyslem nejen svůj vlastní život, ale i život zvířat a lidí, kteří vzhledem k nepřízni osudu skončili na ulici, či v jinak tíživé situaci,“ píše také autorka práce. A dodává, že tyto ženy také často prostřednictvím aktivismu nebo výzkumu usilují o systémovou změnu, která by mohla vést k ochraně přírody i (cizích) dětí, které budou žít ve světě ovlivněném klimatickou krizí.

I tato rozhodnutí, třebaže mohou být v očích jiných lidí naprosto nepochopitelná či nesrozumitelná, mají svůj smysl a právo na nesouzení. Soudit druhé bez znalosti vnitřních motivací či dokonce traumat, je totiž hloupé a laciné.

Proto i v úvodu zmíněná slova Markéty Pekarové Adamové o podpoře bezdětných žen je možné brát jako významný příspěvek do aktuální společenské diskuse nejen o proměňující se roli rodiny, ale obecně o toleranci a respektu. Společnost, která není schopna tolerovat jinakost a osobní rozhodnutí druhých, je nevyspělá a zranitelná, byť mnozí konzervativci a samozvaní ochránci tradičních hodnot budou mluvit o opaku. Proto je dobré se zasadit o to, aby jejich odsuzující hlasy v budoucnu zraňovaly co nejméně.

Zdroje: Marie Drahoňovská: Dobrovolně bezdětná z důvodu klimatické krize: motivace a důsledky (FSS MUNI, 2021), Asistovaná reprodukce v České republice 2018–2019 (ÚZIS, 2021), Neplodnost v současné době (web Ženská neplodnost), stenozáznam z jednání Poslanecké sněmovny (26. 8. 2022)

Foto: PETR TOPIČ/MAFRA/Profimedia