Nejsem křehká květinka a maso jím. V každém z nás je víc, než se zdá

Na svou osobu jsem už nasbírala dlouhou řadu nálepek a předsudků. Cítím se osamělá a naštvaná, když slyším něco, co nejsem. V každém z nás je víc, než se na první pohled zdá. Předsudky jen okrádají o příležitosti.

Mám drobnou sportovní postavu a mluvím poměrně tiše a pomalu. Ráda jsem přátelská a laskavá. V lidech často vyvolávám pocit nejen, že mě dobře znají, ale že i ví, co je pro mě nevhodné, vhodné nebo nejlepší. A nestydí se mi své rady sdělit. Jako kdyby měli pocit, že si sama neporadím, potřebuju ochránit a kvalitní rada se mi bude hodit.

Bohužel jejich názory na mě a rady jsou často úplně mimo, nemají se mnou ani s mými hodnotami a záměry mnoho společného.

Křehká květinka

Co často poslouchám? Že jsem něžná křehká květinka, éterická bytost. Nehodím se na špinavou práci rukama. Realita je, že jsem podstatnou část mládí strávila manuální prací na brigádách v zemědělské firmě, kde jsem házela lopatou, zametala, natírala a brousila. Po směnách jsem chodila pečovat o koně a ráda jsem pracovala na zahradě. K manuální práci mám blízký vztah dodnes a dělá mi radost, v naší domácnosti mám opravy všeho na starosti já. Ano, ráda kreslím a mám své papírnictví s něžnými přírodními motivy. Ale stejně tak umím nařezat, osmirkovat a natřít clonu na balkón.

Do nějaké míry „éterická“ jsem. Ráda přemýšlím o lidech, přírodních zákonech a světě kolem sebe. To ale rozhodně neznamená, že jsem křehká. Jsem vysoce citlivá, ale když jde o náročné životní situace, ustojím hodně. A když se nedaří, nemám problém vytrvat.

Také prý jsem humanitně zaměřená a hodím se jen na empatické práce a aktivity. Což je pravda jen z poloviny. Kromě poměrně rozvinuté empatie mám dobré logické myšlení, vystudovala jsem elektroenergetiku a léta jsem pracovala v oboru. Vyzkoušela jsem kde co, věnovala jsem se lukostřelbě a udělala si svářečský kurz. A čerstvě mám za sebou vojenský nácvik na roli v komparzu. Tyhle zkušenosti v lidech vzbuzují údiv a odmítání, protože se ke mně prý nehodí. Mě ale všechny do jedné obohatily, určitou část života bavily a jsem za ně moc ráda.

Kdo rozhoduje o tom, co se ke mně hodí? Očividně ne já, ale moje okolí. Tedy alespoň si to mé okolí myslí. To mi rozum nebere.

Veganka už od pohledu

Další oblíbená nálepka směřuje k mému jídelníčku: už od pohledu jsem vegetariánka, veganka nebo držitelka jakékoliv myslitelné diety. Jednou se mi dokonce stalo, že jsem stála v Albertu ve frontě u pokladny, cizí chlap za mnou oskenoval očima můj nákup a usoudil, že držím low carb dietu, protože nevidí žádné pečivo. A samozřejmě se nerozpakoval mi své závěry sdělit. Žádná z těchto nálepek na mě nesedí, protože jím v určité míře většinu potravin, striktní diety mi blízké nejsou.

Kradou příležitosti

Unavuje mě a vytáčí poslouchat podobné názory a domněnky, i když mám pro ně pochopení. Lidé se často snaží být laskaví a nemyslí to zle. Jsou nejspíš přesvědčení, že jejich závěry a rady pomáhají. Ve skutečnosti spíše škodí, cítím se osamělá, když mě škatulkují, protože jsem někdo jiný, než očekávají. Než dělat rychlé závěry a dávat knížecí rady, byla bych raději, kdyby se mě nejdřív zeptali, jak to mám.

Hodně mi ale vadí, když mě nálepky a nepravdivé dojmy obírají o příležitosti. Hlásila jsem se na brigády, kde byl velký podíl manuální práce, a přestože jsem opakovala, že mi práce rukama nevadí a očekávám náročný provoz, stejně mě nepřijali.

Nesoudit podle oblečení

Kromě vlastností nebo předpokladů je také užitečné nesoudit finanční možnosti lidí podle vzhledu.

Vyslechla jsem si vyprávění od bývalého pracovníka ostrahy v obchodě s luxusním zbožím. Tahle pracovní zkušenost ho naučila nesoudit lidi podle oblečení ani vzhledu. Zákazník, který dorazil v mercedesu a zaparkoval ho před obchodem, často koupil jen levnější zboží. Kdežto nenápadná paní se síťovkou vybrala velmi drahé prémiové zboží, a ještě ho zaplatila cash. Z jeho zkušenosti ti nejmajetnější lidé běžně oblékají nenápadné oblečení a nepoutají příliš pozornosti.

Předsudky nás od sebe vzdalují

Předsudky jsou limitující a zužují nám prostor pro život, pokud jim to dovolíme. Potýkat se s nimi je nepříjemné a bere to energii. Navíc nesvědčí prohlubování vztahů, spíš naopak nás od sebe vzdalují.

Proto mám prosbu na nás všechny, než nějaký závěr o někom nebo knížecí radu vypustíme z pusy, pojďme se nejdřív zeptat, jestli se náhodou nemýlíme. Anebo úplně mlčet, protože upřímně, často nám do druhých nic není.

Jak to máte vy? Potýkáte se s předsudky okolí, nebo sami druhé lidi škatulkujete? Napište do komentáře.

Foto: Adobe Stock/Generováno AI