Loono. Kdo nezná název této organizace, možná zaznamenal její zdravotní osvětové kampaně #prsakoule a Žiješ srdcem. Stojí za ní Kateřina Vacková, akční žena, která si ve 22 letech prošla rakovinou vaječníků, a v důsledku toho se rozhodla, že Čechy naučí, jak si hlídat své zdraví. V rozhovoru pro Antilopu prozradila, jak jí nemoc (ne)změnila přístup k životu i to, jak se brání vyhoření. „Bát se, že se vám to za deset let vrátí a všechno chtít do té doby stihnout, to by si člověk život ani neužil,“ říká Kateřina.

Milujete svého partnera a vaše láska je oboustranná, přesto ve vašem vztahu „něco drhne?” Na vině může být rozdílný způsob vyjadřování lásky, na který slyší vaše srdce. Manželský poradce Gary Chapman ve své knize popsal 5 jazyků, kterými nejčastěji vyjadřujeme lásku druhému.

„Svět je mizerné místo k životu, štěstí mě míjí obloukem a všechno je na houby.“ Pokud se vám chce křičet něco podobného, vezměte si do rukou novou knihu Atlas štěstí a zjistíte, že jste se svým „bolístkováním“ spíše trapní. Na štěstí se totiž nečeká a najít si ho musíte sami, ať už žijete v bohatém Německu, válkou zdevastované Sýrii nebo chudém Bhútánu. Univerzální návod vám ale nikdo nedá.

Nebudeme si nic nalhávat, pod pojmem láska si většina z nás představí tu partnerskou, případně mateřskou. Já chci ale mluvit o lásce k sobě samé. A o způsobech, jak ji pěstovat, když jsme si ji z dětství nepřinesli.

Vím, že se občas vztekáme a kritizujeme si své drobné nedokonalosti, ale uvnitř oba cítíme, že nejdůležitější a nejkrásnější je JEN to, že se máme. Toto jsou tři důvody, proč bychom na to neměli nikdy zapomínat.

Žijeme a myslíme si, že víme, co a proč děláme. Ve skutečnosti je to většinou naopak. Za vším, co se nám dostane do vědomí, stojí nepředstavitelně mnoho neviditelných procesů, které naše rozhodnutí ovlivňují. Naštěstí ale můžeme trénovat, jak toho „řídit“ více.

Je krásné. Fascinující. A většině z nás přitom pořád není dost dobré... Proto bych dnes chtěla mluvit o lásce k vlastnímu tělu. A nechat mu krátký vzkaz.