Veronika Hurdová „sekla“ s korporátem: Ztratila jsem strach měnit věci, ve kterých mi není dobře

Řadu let šplhala vysoko po kariérním žebříčku a došplhala až k dobře placené pozici. Po narození dětí Veronice došlo, že práce v korporátu nedává jejímu životu smysl. S podporou manžela pověsila uhlazené kostýmky na hřebík a vydala se na volnou nohu.

Na své nové cestě volnonožce vyzkoušela ledaccos, třeba kurzy vaření a žonglování pro dospělé. Nedávno oslavila křest v pořadí již desáté knihy, je autorkou úspěšného blogu Krkavčí matka a psaním (s občasným pořádáním besed) se živí. Lze skloubit zpomalování tempa a péči o malé děti s vlastním podnikáním? Nestala se z psaní knih povinnost? O tom jsme si s Veronikou povídali v druhé části rozhovoru. (V první části najdete Veroničin pohled nejen na lásku, růst a vzdělávání dětí.)

Ze dne na den jste po letech v korporátní sféře dala výpověď a skočila na volnou nohu. Rozhodla byste se jinak bez podpory, kterou vám manžel v té době nabídl?

Teď už ano, protože jsem ztratila strach měnit věci, ve kterých mi není dobře. Tenkrát by mi to ale bez něj trvalo o poznání dýl. Kdo ví, jestli bych tam ještě dneska neseděla a nedatlila do počítače něco, z čeho bych byla nešťastná.

„Zajetý“ svět korporátu touží opustit řada lidí, ale většina z nich k tomu nemá odvahu, někteří nakonec vyhoří. V čem jsou jiní lidé, kteří to nakonec dokážou a vydají se svou cestou?

Já myslím, že v zásadě v něčem jiní nejsou. Jen měli v daný okamžik víc kuráže udělat ten první krok. A teď už můžeme spekulovat o tom, co toho konkrétního člověka donutilo ten krok mimo komfortní zónu udělat.

V poslední době jste začala zpomalovat. Co je podstatou tohoto zpomalování a jak lze skloubit s péčí o tři malé děti a prací na volné noze?

U mě je to zpomalování hlavně o tom, že zužuju svůj fokus. Jsem člověk mnoha zájmů a snadno se mi stane, že dělám tisíc věcí najednou a žádnou pořádně. Takže si jen hlídám, abych si toho nenabrala moc, abych neodbíhala s pozorností, neskákala mezi projekty.

Děti jsou v tomhle skvělými průvodci. Pro ně nic jiného než teď a tady neexistuje. Nikam nespěchají, nenechají se vytrhnout z toho, co je zajímá, mírou jejich úspěchu je jejich vlastní uspokojení. Máme se od nich co učit.

Děti jsou v tomhle skvělými průvodci. Pro ně nic jiného než teď a tady neexistuje. Nikam nespěchají, nenechají se vytrhnout z toho, co je zajímá, mírou jejich úspěchu je jejich vlastní uspokojení. Máme se od nich co učit.

Většinu vašich pracovních aktivit spojuje psaní. Nemáte ho někdy „plné zuby“ a nestala se ze zájmu povinnost? Kde berete disciplínu k pravidelnému psaní?

Zatím ne. Psaní je pro mě podobně snadná věc jako dýchání. Navíc zrovna teď mám období, kdy objíždím besedy a dělám konzultace, takže víc mluvím, než píšu. Disciplínu mám navíc asi vrozenou, jsem docela činorodá a myslím, že i poměrně efektivní, moc se s ničím nepářu a dlouho se nerozmýšlím. Spíš to mám naopak, že se musím někdy vědomě zpomalit, zastavit a jen tak koukat do zeleného.

Máte za sebou řadu besed. Setkáváte se s tím, že se vás lidé ptají stále na ty stejné věci? A na co nejčastěji?

Každá beseda je jiná, ale máte pravdu, některé dotazy se opakují. Třeba jak jsem dětem oznámila smrt jejich tatínka, jak se vypořádávám s tím, když se moje dítě vzteká, jak na to, aby si člověk nic nedělal z toho, že si o něm někdo něco myslí, jestli vidím v nejmladším Jankovi Honzovo pokračování.

Uvádíte, že jste se dala na cestu „antimarketingu“ a spoléháte na přirozené šíření vašeho příběhu, přestože víte, že díky znalostem marketingu a trhu byste mohla vydělávat víc. V honu za co nejvyšším ziskem nevidíte prioritu. Jaké jsou vaše priority?

Co se podnikání týče, tak moje priority jsou vydělat právě tolik peněz, které stačí k zajištění základních potřeb mé rodiny, a jako stejně důležité vnímám, že skrz sebe můžu pomáhat lidem, kterým mé psaní dává smysl a inspiruje je na jejich vlastní cestě.

Veronika Hurdová

Je autorkou blogu Krkavčí matka a deseti knih a e-booků, píše pohádkové knížky i knihy pro dospělé. Po úmrtí manžela se kromě svobodné výchovy a smysluplného způsobu života začala věnovat tématu smrti a jejímu místu v našich životech. Pořádá besedy a soukromé konzultace.

Foto: se souhlasem Veroniky Hurdové

V první části rozhovoru jsme si povídali o lásce, růstu a dětech…

…a také jsme psali o Veroničině netradiční knize Moje milá smrti.