Teplejší planeta, dopad na ekonomiku i životy: Změny klimatu musíme řešit, klíčová je i dohoda EU

Důsledky klimatických změn můžeme už dnes pozorovat na mnoha místech, ať už jde o sucho, stoupající hladiny oceánů nebo extrémní počasí. Je proto nutné, aby se svět spojil a začal razantně řešit vypouštění emisí. Nám v Česku je momentálně nejblíže chystaná legislativa Evropské unie nazvaná Fit for 55. O co jde a jak to se změnami klimatu pomůže? V rozhovoru pro Magazín Antilopa o tom hovoří Petr Holík z projektu Fakta o klimatu, který sdružuje experty z přírodovědy, informatiky, pedagogiky a dalších oblastí a zprostředkovává současné vědecké poznání o změnách klimatu.

Když se mluví o klimatické katastrofě, co si pod tím vůbec představit? Lze jednoduše popsat, co budeme ještě v tomto století zažívat, pokud budeme vůči klimatu pasivní?

Důsledky změn klimatu můžeme pozorovat už dnes. Mají globální charakter, ale v různých částech světa se projevují různě. Zatímco Evropa a Severní Amerika dopady změn klimatu pociťuje zejména jako ekonomické ztráty – například sucho v zemědělství nebo ztráta lesních porostů v Česku – Afrika a Asie pocítí změnu klimatu ve ztrátách na životech.

Planeta je nyní o přibližně 1,2 stupně Celsia teplejší než v takzvaném předindustriálním období, tedy v letech 1850 až 1900. To je však průměrná hodnota teplotní anomálie pro celou planetu, většina míst na severní polokouli je dnes oproti referenčnímu období teplejší o 2 až 3 stupně. Česká republika se za posledních 60 let oteplila přibližně o 2 stupně.

Mezi snadno pozorovatelné dopady můžeme zařadit extrémní projevy počasí jako jsou povodně, vlny veder a sucha, vichřice, hurikány a podobně. Kvůli změnám klimatu se tyto události dějí častěji, než by se děly ve světě bez klimatických změn.

Možná ještě důležitější jsou však postupné změny, které trvají dlouho, ale jejich následky jsou o to závažnější. Jako příklad můžeme uvést stoupání hladiny oceánů. Například v Číně bude potřeba v následujícím století přesídlit asi 50 milionů lidí v pobřežních oblastech.

Podnikatel a filantrop Bill Gates ve své knize Jak zabránit klimatické katastrofě napsal, že abychom zabránili klimatické katastrofě, je nutné snížit emise na nulu, což z dnešního pohledu vypadá jako ryzí fikce. Musí to opravdu být tak razantní, nebo je jiná cesta?

Ačkoliv dosažení klimatické neutrality – stavu, kdy vypustíme jen tolik emisí, kolik dokážeme z ovzduší pohlcovat – je bezesporu ambiciózní cíl, rozhodně je cílem realistickým a potřebným. V tuto chvíli se k tomuto cíli přihlásila už většina států světa včetně Evropské unie, České republiky, USA, Číny nebo Indie.

Ve zkratce je nutné přestat spalovat fosilní paliva, tedy uhlí, zemní plyn a ropu, a přejít k bezemisní energetice. Kromě zastavení klimatické změny tak získáme i čistší ovzduší, vyšší energetickou účinnost nebo třeba výrazné úspory pro domácnosti. Fosilní paliva jsou totiž stále dražší, elektřina z obnovitelných zdrojů je stále levnější.

Možná to zní jako naivní otázka, ale není možné prostě všechny ty emise, které vypouštíme, nějak „vycucat“, a to včetně těch, které už jsme vypustili do atmosféry v minulosti?

Existují dva způsoby, jak dostat emise z atmosféry, které určitě budeme využívat, ale k zastavení klimatické změny samy o sobě nestačí. Značný technologický rozvoj zažívá odvětví zachytávání a ukládání uhlíku. Můžeme si to představit například tak, že u komína uhelné elektrárny budeme plyny vysávat ze vzduchu a ukládat je pod zem.

Velkým ukladačem uhlíku jsou ovšem také lesy a zejména zdravá půda. Pokud se budeme dobře starat o zemědělskou půdu a zodpovědně hospodařit, pomůžeme tím klimatické změně, ale nakonec i našemu zemědělství nebo posílení druhové rozmanitosti rostlin a živočichů.

Plány Evropy na transformaci

Evropská unie představila svou strategii nazvanou Fit for 55, což by mělo zahrnovat především dosažení klimatické neutrality, tedy nulových emisí, do roku 2050. Můžete srozumitelně vysvětlit, jak by se to mělo provést a zda je to vůbec reálné?

Fit for 55 je součástí dřívější nové zelené dohody pro Evropu a následující legislativy, která činí dosažení klimatické neutrality právně závazným. Fit for 55 je vlastně střednědobý cíl do roku 2030, ve kterém chce EU dosáhnout snížení emisí skleníkových plynů o 55 % oproti roku 1990. Zároveň tento plán obsahuje návrhy, jak potřebnou transformací projít tak, aby byla spravedlivá a solidární. Nemůžeme totiž dopustit, aby transformace nepříznivě dopadla na ty nejchudší z nás.

Kromě oblastí, jako jsou energetika nebo doprava, tento balíček obsahuje i strategie, jak hospodařit v lesích nebo třeba Inovační a Modernizační fond, které mají pomoci zajistit potřebné finance.

Balíček opatření Fit for 55 je v současnosti ve fázi návrhu a o jeho finální podobě se bude vyjednávat v následujících letech, zejména v době českého předsednictví v Radě EU.

Zmínil jste, že součástí Fit for 55 je také dílčí cíl, a to snížení emisí o alespoň 55 % do roku 2030. Je to dost ambiciózní? A proč je to srovnání „o 55 %“ s rokem 1990, a ne se současností? Tehdy bylo emisí více, nebo méně?

Od roku 1990, kdy dosahovaly celkové emise Evropské unie 5 miliard tun ekvivalentu oxidu uhličitého, klesly celkové emise EU o jednu čtvrtinu na 3,7 miliardy tun v roce 2019. S výjimkou dopravy klesají ve všech odvětvích. Aby bylo možné určit emisní cíle, je nutné vždy zvolit konkrétní období, oproti kterému cíle počítáme. Rok 1990 byl zvolen proto, že v této době byly emise historicky nejvyšší.

Jak moc je ambice Fit for 55 založena na ruském plynu a proč se někdy mluví o tom, že ji invaze Ruska na Ukrajinu v podstatě pohřbila?

Ruská invaze na Ukrajinu rozhodně nutí Evropu přehodnotit mnohé svoje cíle a postupy a nejspíš je ještě brzy hodnotit, jak celá situace dopadne. Odklon od ruského plynu je ovšem součástí strategie EU dlouhodobě, stejně tak jako odklon od všech ostatních fosilních zdrojů.

V tomto kontextu se dá spíše předpokládat, že válka naopak urychlí odklon od ruského plynu a přechod na alternativní zdroje energie jako je slunce, vítr, voda nebo biomasa. S plynem se však počítalo jako s přechodným palivem následujících desetiletí.

Možná tak můžeme očekávat delší provoz některých jaderných nebo uhelných elektráren. Fit for 55 však obsahuje i strategie pro oblasti, jako je lesnictví nebo doprava, a ty nejspíš válkou nijak ovlivněny nebudou.

Svět musí jednat společně

Pokud se stane EU neutrální z pohledu emisí, nebude to jen pověstná kapka v moři, když se podíváme na emise Číny, Indie, Afriky a dalších ekonomicky rostoucích zemí?

87 % emisí světa pochází v současnosti ze států, které se už zavázaly ke klimatické neutralitě. Včetně Číny, Indie a afrických zemí. Transformace k nízkouhlíkové ekonomice rozhodně není jen otázkou Evropy. Čína má největší trh s elektromobily na světě, Indie plánuje pokrýt do roku 2030 polovinu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Abychom potřebných cílů dosáhli, úsilí musí být celosvětové a je nutné postupovat společně. V tomto ohledu si ale myslím, že máme důvody k optimismu, protože mezinárodní spolupráce je v tomto ohledu každým rokem silnější. Nejedná se totiž jen o klimatické snahy, ale také o příležitost k modernizaci průmyslu. A pokud to celé uděláme dobře, tak i zlepšení kvality života v mnohých částech světa.

Je ve světě nějaký stát, kterým bychom se mohli inspirovat tím, jak být k přírodě a klimatu šetrní, ekologičtí a neničiví?

Srovnávat mezi sebou jednotlivé státy je náročné, protože geografické podmínky jsou velmi odlišné. Inspirativní pro nás mohou být třeba společnosti severských zemí nebo domorodí obyvatelé v různých částech světa. Přinášejí totiž inspiraci, jak žít v souladu s přírodou a světu kolem sebe rozumět.

Inspirativní je také přístup bank a finančního sektoru, který prochází velkou transformací v tom, kam směřuje kapitál. Komu například půjčí peníze a komu ne, do čeho investuje a do čeho ne. Udržitelnost se stává jednou z priorit nejen pro část veřejnosti, ale také pro byznys, pojišťovnictví nebo národní bezpečnost. Transformace společnosti směrem k bezemisní ekonomice je drahá, ale nedělat nic by bylo mnohem dražší.

Naše volba v Česku není v tom, zda transformace proběhne, nebo ne. Naše volba je v tom, zda se k ní postavíme proaktivně a staneme se inovačním a technologickým leaderem, nebo zda se necháme pouze vláčet ve stínu aktivnějších sousedů a promeškáme příležitost, kterou současná doba nabízí.

Foto: Adobe Stock (hlavní), se souhlasem Petra Holíka (v textu)