Práce se bez nás nezboří. Zdraví, koníčky ani naši blízcí nepočkají

Dostáváme se do začarovaného kruhu neustálého pracovního vytížení, z něhož není úniku. Buď pracujeme, nebo na práci alespoň myslíme. Výsledek je stejný – na své blízké, zdraví ani koníčky stále nemáme čas. Možná je čas to změnit.

Nechtějme skončit jako Japonci, kteří pracují od rána do noci, často i o víkendech a dovolenou si prakticky vůbec nevybírají. Mnozí z nich to považují za slabost a vezmou si ji jen tehdy, když jsou nemocní. Trávení času s rodinou, pokud tedy nějakou založili, pro ně není prioritou. Což je paradox, protože Japonsko je jednou z nejbohatších zemí a téměř všichni už mají všechno. Ne jeden, ale dva tablety. A třetí už nechtějí ani zadarmo.

Přesto stále nepřestávají pracovat a někteří z nich umírají přímo v práci. Dokonce pro to mají i speciální označení – karóši, smrt z přepracování. Nebo přicházejí domů natolik vyčerpaní, že na své blízké nemají náladu. Možná ani nepřekvapuje, že spolu mladí Japonci téměř nechtějí mít sex. Práce má přednost.

Měli bychom začít plánovat a nenechávat vše kromě práce na později. Není to snadné a všechny snahy nám pokaždé budou sabotovat myšlenky na faktury a na to, co by se stalo, kdybychom jeden den prostě vůbec nepracovali. Své blízké odkládáme na později a své zájmy nebo radosti na důchod.

Jenže je toto řešením? Možná nastal čas, abychom se přestali inspirovat termíny pro splnění úkolů a začali naslouchat těm, kdo pochopili, že tahle cesta nikam nevede.

„Čas na blízké si dělám uměle“

Narazil jsem na zajímavý rozhovor s herečkou Marií Doležalovou z doby, kdy byla velmi úspěšná a vytížená. V té době psala blog, vydala první knihu, vyhrála StarDance, úspěchy, herectví a další věci ji naprosto pohltily, takže nepřekvapuje, že se v té době po skončení televizní taneční soutěže na čas stáhla do ústraní. Potřebovala vydechnout, věnovat se své nové lásce i blízkým. Tak trochu přiznává, že si to sama naordinovala. „Cítím, jak mě práce požírá,“ řekla tenkrát v rozhovoru pro server iDNES.cz.

Musela proto najít způsob, jak z toho ven. A jak si udělat čas nejen na sebe, ale i na ty, na kterých jí záleží. „Na svoje blízké si dělám vlastně čas, když to tak řeknu, uměle. Nemám teď na mysli čas s Markem (přítel herečky Marek Zelinka, pozn. red.), to je jasné a přirozené, že spolu chceme být. Ale snažím se udělat si dost prostoru i pro rodiče, bráchu, babičky. Najednou cítím, že tenhle čas je hodně cenný. Ale musím to dělat uměle. Kdybych se na to vykašlala, tak se mi nastřádá tolik závazků, že už si prostor nenajdu,“ řekla dále Marie, která si podle svých slov uvědomila, že osobní vztahy jsou mnohem důležitější, než si dříve připouštěla.

Co všechno (ne)stíháme

Zřejmě měla pravdu. Myšlenky z rozhovoru jsou stále aktuální pro mnoho z nás. Sáhněme si do svědomí a zapřemýšlejme, kolikrát jsme v posledních měsících zrušili návštěvu své rodiny jen kvůli tomu, že jsme měli spoustu práce? A kolikrát jsme se ani nepokusili tuto návštěvu domluvit? Ať už jsme věděli, že budeme mít pracovní povinnosti, nebo nám to zkrátka přišlo jednoduší.

Ano, i já to na sobě občas pozoruju. A výmluvu „Nemám čas, musím pracovat“ už jsem také nejednou použil. Někdy jsme zkrátka zahlceni prací, nebo přinejmenším myšlenkami na práci. Stres, nervozita i obavy z toho, že něco nestihneme dokončit, nás pronásledují tak silně, že kvůli tomu často ani pracovat nestihneme.

Jsme přepracovaní, nervózní, protivní… A když konečně přijde volno, ani si ho nedokážeme pořádně užít.

Zvláštní metoda, tedy „umělé dělání si času na rodinu a blízké“, se ve skutečnosti stává jednou z těch mála účinných, díky níž se nenecháme prací zcela pohltit. Nutí nás k tomu moderní způsob práce.

Mnoho z nás pracuje v kanceláři a musíme stihnout odvést určité množství práce do určité doby. V práci nestíháme a potom všechno doháníme po večerech nebo o víkendech. Obvykle to nikdo nepozná, takže snadno dokážeme maskovat, že máme práce více, než v běžné pracovní době dokážeme zvládnout. Vychází to, proto to děláme stále dokola. Kvůli tomu jsme přepracovaní, nervózní, protivní… A když konečně přijde volno, ani si ho nedokážeme pořádně užít.

Láska na prvním místě

Změňme to a dejme sami sebe i naše blízké na první místo. Není důležité jak. Můžeme to zkusit jako Marie a trávení času s rodinou si dát do diáře. Nebo si, tak jako můj kamarád, nainstalujeme do mobilu aplikaci, která nám bude počítat, jak dlouho jsme pro nás důležité osoby neviděli. Možná jen bude stačit, když si řekneme, že svět ani naše práce se nezboří, když tento víkend navštívíme ty, kteří nám chybí.

Vždyť i umírající Steve Jobs si uvědomil, že všechno bohatství, které získal, je mu na smrtelné posteli k ničemu. Hledal lásku, kterou téměř celý život ignoroval. Takto zněla jedna z jeho posledních vět: „Bez ohledu na stadium života, v němž se nacházíte, budete každý jednou čelit dnu, kdy se opona zatáhne. Ochraňujte lásku k vaší rodině, lásku k svému partnerovi, lásku vůči svým přátelům. Ochraňuje sami sebe.“

Zdroj: Česká televize, iDNES.cz, The Guardian

Foto: Adobe Stock