Už zase mě chtějí seřezat pomlázkou. Děkuji, nemám zájem

Tradice šlehání pomlázkou pro mě byla už od dětství symbolem ponížení a zmatenosti. Nechápala jsem, proč se mám nechat jeden den v roce seřezat, mnohdy docela surově, od kteréhokoliv muže, který se u nás objeví. A ještě za to mile poděkovat a nabídnout sladkosti nebo peníze.

Nevím, jestli bylo více ponižující bití od blízkého člověka nebo od naprosto cizích kluků, které jsem viděla poprvé v životě. Rozhodně jsem ale nechápala, jak by mi to mohlo přinést zdraví, nedávalo mi to žádný smysl tenkrát a nedává ani dnes. A to jsem pověrčivá hodně, věřím na kdejakou kravinu.

Pro svoje zdraví můžu třeba dobře jíst, hýbat se a více spát, ale jak moje zdraví a plodnost může posílit nechat se někým zmlátit? To mi hlava nebere.

Já vrbu také vnímám jako symbol jara. Ale než jí lámat mladé větvičky a někoho s nimi švihat, mi mnohem větší smysl dává ji neničit a místo toho sledovat, jak nasazuje kočičky, pomalu odkvétá a tvoří první svítivě zelené lístky. Anebo si ji dát do vázy, kde v kytici jarních květů udělá parádu.

Tradice mají spojovat

Argument „protože tradice“ neberu, protože je pokrytecký. Velikonoce jsou křesťanskou oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista, nebo obdobím lidových tradic spojených s vítáním jara. Oboje měly dlouhý seznam rituálů, a jsem si jistá, že lidé, kteří se dnes ohánějí argumentem, že je potřeba uctívat tradice, rozhodně nedodržují vše.

Postíte se v období před Velikonoci a vzdáváte se po celou tuhle dobu alkoholu, vajec a masa? Využíváte tohle období k usebrání, dobrým skutkům, laskavosti k lidem, pokoře a přemýšlení, jak být lepším člověkem? Necháváte se od vylískané ženy polít ledovou vodou? Vsadím se, že ne.

Spíš jste si vybrali a rozhodli se dodržovat pouze ty tradice, které vám vyhovují, baví vás a dávají vám smysl, a ty ostatní ignorujete. A stejně tak to dělám já. A tradice, která mi nedává žádný smysl, je bití pomlázkou.

Tradice v mých očích má být rituál, který stmeluje lidi a posiluje pospolitost a sounáležitost, pocit, že jsme součástí rodiny, kolektivu, národu, většího celku. Ale pokud tradice někomu ze zúčastněných ubližuje, je to špatná tradice.

Taková naopak vyživuje pocit osamělosti, vyčleněnosti a nepochopení. A pokud se to děje, možná je na čase přemýšlet, jakou lepší ji nahradit.

Foto: Adobe Stock