Moje milá smrti

Během vteřiny se Veronice Hurdové kompletně změnil život. Ve 32 letech se stala vdovou, se dvěma malými dětmi a třetím na cestě. Při své cestě smutným obdobím však zjistila něco úžasného. Že odchod našich milovaných nemusí být jenom bolest a ztráta, ale také příležitost k růstu, prožívání naplněného života a nový začátek. Se svými zážitky se svěřila v nové knize Moje milá smrti.

Veronika Hurdová, pro většinu českých čtenářů spíše známější jako Krkavčí matka, autorka stejnojmenného blogu, měla v roce 2015 velmi napilno. Po dlouhém trápení v korporátní sféře za podpory manžela sebrala odvahu a po hlavě skočila do života na volné noze. Věnovala se psaní blogu, copywritingu a v hlavě se jí převalovaly nápady na nové knížky pro děti a jejich rodiče. Se svým manželem uváděla na mezinárodní trh první hračku pro děti a kousek po kousku dávala svému životu nový směr. A chystala se do světa vypustit zprávu, že další rarášek právě roste v jejím břiše.

13. listopadu 2015 ve čtyři hodiny odpoledne k ní však dorazila nečekaná zpráva. Jejímu manželovi při focení východu slunce uklouzla noha a vypadl ze střechy pětipatrového domu. O řadu hodin později přes všechny snahy lékařů zemřel.

Během vteřiny se jí kompletně změnil život. Ve 32 letech se stala vdovou, se dvěma malými dětmi a třetím na cestě.

„V takové chvíli to můžete zabalit. Nebo si můžete říct, že o moc víc horších věcí už vás potkat nemůže. Že už nemáte co ztratit.“ (str. 25)

Veronika se však rozhodla, že nehodlá přijmout status nešťastné vdovy. Raději se obklopila přáteli a blízkými lidmi, dovolila si prožívat svůj smutek a přijala vše tak, jak je. Místo výčitek a lítosti začala naslouchat všemu, co nového jí kromě smutku setkání se smrtí přináší. Otevřela se a začala uvnitř kvést. A v jejím životě se začaly dít úžasné věci. Jednou z nich je i kniha Moje milá smrti.

„Skrz svůj osobní příběh chci zprostředkovat, že smrt se dá vnímat i jinak než ztráta. Že vedle hlubokého zármutku lze zažívat i hluboké, dechberoucí štěstí.“ (obal knihy)

Rok a půl sbírala odvahu, prožitky a pocity. Po nocích, kdy děti usnuly, svým myšlenkám dávala novou podobu. Výsledkem je osobní laskavá kniha, kde při čtení budeme plakat, ale také se smát (autorka glosuje zážitky s humorem sobě vlastním, tedy někdy dost černým). A budeme vděční za každou minutu života, kterou máme.

Kniha o smrti

Opravdu, je o smrti. Přesto není ani zdaleka tak smutná nebo bezvýchodná, jak bychom nejspíš čekali. Autorka převaluje smrt v rukou, boří zažité předsudky a nahlíží na ni z tisíci různých pohledů. Popisuje ji čistě a upřímně bez všech nánosů, které na ni naše společnost navěšela. Výsledkem je pohled na smrt, na který už nejsme zvyklí.

Veronika totiž smrt vnímá jako:

• Katalyzátor života.
• Nástroj, který může nakopnout osobní rozvoj a postrčit nás v životě o míli dál.
• Okolnost, která nás vysvleče až na podstatu našeho Já a nedovolí nám být tím, kým nejsme.
• Vidí smrt jako perfektní příležitost k přehodnocení stávajícího způsobu života a odhození věcí, které vlastně dělat nechceme.
• Ani ne tak konec, jako spíš začátek.

Autorka se smrtí nakládá tak, aby blízké lidi zesnulého manžela spíše spojovala, než rozdělovala. Popisuje smrt a zážitky s ní spojené realisticky, zároveň dojemně a láskyplně. Nahlíží na smrt nejen z filosofické stránky, ale i z ryze praktické. Kniha nabízí řadu pohledů na smrt, všechny však jedno spojuje – Veronika se na smrt nezlobí a nelituje sebe ani svého drahého muže. Místo hledání viníka se učí prožívat každý den tak, jako by byl její poslední a snaží se vnímat vše dobré, co jí zážitek se smrtí do života přinesl.

Na černobílých stránkách nalezneme zážitky z kategorie „mezi nebem a zemí“, které není možné vysvětlit. Stejně tak i praktické věci, které je potřeba zařídit, jako jsou nekonečné papírování či dědické řízení. Přečteme si vyprávění o posledním rozloučení netradičně pojatým jako procházka přírodou a o reakci autorčina těla na úmrtí manžela.

„Neměla jsem pocit, že se proti mně vesmír spiknul.

Honza neumřel MNĚ. Honza prostě umřel.

Nestalo se to MNĚ. Prostě se to jen stalo.“ (str. 115)

Kniha o životě, lásce a rodičovství

Často jsem měla při čtení pocit, že kniha je hlavně o životě. Veroničin pohled na svět je nesmírně životný a z jejích slov je cítit nakažlivá radost z každého dne a touha prožít ho co nejlépe. Na stránkách najdeme náročnější zamyšlení nad životem a smutné chvíle, ale i hlubokou radost a popis malinkých příběhů všedního dne. A hlavně spoustu lásky.

„Honzík byl můj přístav, moje opora, moje všechno. Jak říkala moje ségra – byli jsme jako dva pokažené dílky puzzle, které se ostatním zdají divné, ale dokonale do sebe zapadají.“ (str. 43)

S láskou vzpomíná na milovaného manžela, jejich krásný vztah a vše, co jí dal. Stejně tak popisuje vztah ke svým dětem, lidem a lásku k životu. Moje milá smrti je poskládaná z klasických kapitol, příspěvků publikovaných na blogu a kratičkých facebookových postů. Je doplněná fotkami celé rodiny, díky čemuž je čtení ještě osobnější.

Laskavý průvodce bolavým obdobím

Pokud jste blázni do osobního rozvoje, svobodné výchovy, minimalismu, SLOW způsobu života, nebo vás zajímá celostní medicína, budete si při čtení lebedit. Kniha se dotýká řady různých témat a ukrývá hromadu podnětů k zamyšlení, odkazy na zajímavé knihy či konference.

U knihy jsem se bavila, přemýšlela, plakala a byla smutná. Pro čtenáře vyrovnávající se s odchodem milovaného člověka se může stát laskavým průvodcem bolavým obdobím. Pomocníkem, který ukazuje smrt z její pozitivnější stránky, nenásilně ji vtahuje do našeho života jako přirozenou věc a připomíná nám, jak obrovský dar je každý nový den. Věřím, že dokáže i léčit.

Já si z ní odnesla vděčnost za všechno, co mám. A pocit klidu a jistoty. Už pár týdnů po přečtení se mi z paměti poztrácel obsah jednotlivých kapitol, zůstal ve mně ale nesmírně příjemný pocit jistoty, že nemá smysl se zlobit na věci, které nemůžeme ovlivnit. Že všechno je vlastně tak, jak má být. A že to nejlepší, co můžeme s životem udělat, je snažit se ho prožít co nejplněji, ale brát ho přitom takový, jaký je.

Veronika Hurdová

Je autorkou blogu Krkavčí matka a deseti knih a e-booků, píše pohádkové knížky i knihy pro dospělé. Po úmrtí manžela se kromě svobodné výchovy a smysluplného způsobu života začala věnovat tématu smrti a jejímu místu v našich životech. Pořádá besedy a nově i soukromé konzultace.

Informace o knize

Veronika Hurdová: Moje milá smrti

Pevná vazba, 278 stran

Přečtěte si také první část rozhovoru pro Antilopu, kde Veronika popisuje pohled nejen na lásku, růst a vzdělávání dětí, a nebo druhou část, kde vypráví, jak opustila korporát a začala dělat práci, která jí dává smysl.

Foto: se souhlasem Veroniky Hurdové