Láska napříč kontinenty: Jak jsme přes noc zaplavili internet a dostali nabídku, na kterou nešlo říct „NE“

Léto pomalu končilo a díky Bryanově podpoře jsem napsala i anglickou verzi celého příběhu. A týden po jeho zveřejnění jsem náš příběh viděla doslova všude. Vyprávění o ultimátní Tinder rande obletělo svět a díky němu jsme dostali nabídku, kterou nešlo odmítnout.

Foto: se souhlasem V. Doleželové

Abych pravdu řekla, Bryan byl podnětem, proč jsem napsala svůj první blog o našem ultimátním Tinder rande. Z vyprávění příběhu jsem na začátku cítila ostych, protože jsem přeci jen tušila, jak asi budou čtenáři reagovat (už jsem to měla ověřené od svých rodičů, pokud si dobře pamatujete). Ale ono to mělo i mnohem hlubší smysl. Pomohlo mi to si připomenout fakt, že jsme oba dva vlastně prožili naprosto skvělé dobrodružství. Oba nás to něčemu naučilo. Napsání článku mi navíc připomnělo, že náš příběh stále pokračuje. A to mě učinilo tak šťastnou, jako jsem už dlouho nebyla.

Léto pomalu končilo a díky Bryanově podpoře jsem napsala i anglickou verzi celého příběhu, víceméně proto, že i on sám si zasloužil verzi ve svém rodném jazyce. (Jak se dalo očekávat, když se sám pokusil o hrubý překlad, Google překladač mu z prvního českého blogu vytvořil pěkný mišmaš.) Anglický blog jsem umístila na stránky Bored Panda. A týden po jeho zveřejnění jsem náš příběh viděla doslova všude.

Zaplavili jsme přes noc internet

Nové a víceméně nechtěné slávy jsem se zpočátku zděsila. Bulvár si z příběhu vzal to, co potřeboval – v jejich verzích jsem byla za naprostou magorku, která pomateně vyplýtvala veškeré své úspory na to, aby odletěla za Američanem svých snů, kterého si našla přes seznamovací aplikaci. Zní to strašně? A jak! Naštěstí ne všechny články byly tak zlé… Některé i skutečně pobavily.

Příběh se spolu s našimi fotkami postupně dostal do celého světa. Našla jsem francouzské, indické, čínské, dokonce i španělské mutace. Bylo to doslova neuvěřitelné.

Také v českých médiích se příběh rychle šířil. Brzy nás oslovila TV Barrandov a natočili dvě reportáže. Druhé se účastnil i Bryan a ve videu je tak roztomile rozespalý, že musel ukrást každé české srdce. Na mé straně planety totiž byla v době natáčení jedna odpoledne, kdežto v Coloradu bylo… 5 ráno. (Odkaz na videa na konci článku.)

Narozdíl ode mě Bryan celou věc pojal zcela opačně – byl nadšený. A i když jsem z toho byla z počátku nešťastná, opět mi pomohl trochu změnit pohled na celou situaci. Vlastně nezáleželo na tom, jak o nás psali. Já byla se svým vlastním příběhem spokojená – a doteď jsem ráda, že jsem vám ho mohla vyprávět. Hlavní bylo, že se příběh dostal mezi lidi a spoustu z nich i pozitivně oslovil. Ještě dnes mi chodí zprávy od čtenářů z Číny, Indie, Taiwanu, nebo Jižní Ameriky – a jsem za to nesmírně vděčná.

Díky virální smršti, která nám na konci srpna přelétla nad hlavou, mi Bryan jednoho dne zavolal neuvěřitelnou novinu. Kontaktoval ho samotný Tinder. Lépe řečeno – lidé, kteří stáli za vytvořením aplikace, díky které jsme se my dva seznámili. A dali nám nabídku, které se prostě nedalo říct NE.

Cesta tam a zase zpátky

Zhruba v půlce září to byly celé dva měsíce, kdy jsme s Bryanem byli od sebe odloučení. Je úžasné, že jsme náš vztah nevzdali. Díky Bryanovi a také spoustě dalších lidí, které oslovil náš příběh a rozhodli se ho sdílet s dalšími čtenáři, jsem si v půlce září mohla zabalit kufr a nasednout na letadlo do USA. Bylo to rychlé, bylo to naprosto nečekané – a bylo to famózní.

Vedení Tinderu se totiž natolik líbil náš příběh, že se nám rozhodli dopřát „druhé rande”. Ještě pořád tomu nemůžu uvěřit, ale je to tak – jsem tady, žiju a improvizuji tenhle náš společný „americký sen”. V Coloradu tentokrát strávím tři měsíce. A s Bryanem máme vymyšleno spoustu skvělých plánů, které chceme uskutečnit. Zní to jako pohádka? Mě už ani ne – já jsem už velmi spokojená s realitou…

Reportáže TV Barrandov

video z 7.9.2016 (v čase 3:08)

video z 15.9.2016 (v čase 14:45)

Zajímá vás, jak to s námi bylo dál? Realitu vztahu na dálku a celý příběh najdete pod tagem Tinder rande života.

Foto: archiv Veroniky Doleželové

Více k tématu