Analytička Kateřina Kolouchová: Musíme se zbavit závislosti na fosilních palivech

V Egyptě právě probíhá klimatická konference COP27, na které se setkávají politici i experti z celého světa. Klíčovým tématem by mělo být hlavně to, jak dřívější klimatické závazky uvést do praxe, a řešit se bude také finanční podpora rozvíjejících se zemí v Africe či jihovýchodní Asii. „Ač jsou tyto státy historicky za změnu klimatu odpovědné nejméně, již dnes významně pociťují její dopady, například zvyšování hladin oceánů, sucha, extrémní počasí a další,“ uvedla v rozhovoru pro Magazín Antilopa Kateřina Kolouchová, analytička z projektu Fakta o klimatu.

V egyptském městě Šarm aš-Šajch právě probíhá klimatická konference COP27. Co od ní můžeme očekávat? Kdo se jí účastní a je v něčem důležitá?

COP je takzvanou konferencí smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, tedy států, které k této dohodě přistoupily. Zástupci a zástupkyně z celého světa se každoročně setkávají, aby zhodnotili naplňování svých závazků týkajících se ochrany klimatu, včetně vzájemné spolupráce.

Letošní konference v Egyptě nese podtitul „společně pro implementaci“, tedy leitmotivem dvoutýdenního setkání je právě implementace klimatických závazků z papíru do praxe. Jedním z hlavních témat je přitom finanční podpora rozvíjejících se zemí, jako jsou státy Afriky či jihovýchodní Asie. Ač jsou tyto státy historicky za změnu klimatu odpovědné nejméně, již dnes významně pociťují její dopady – zvyšování hladin oceánů, sucha, extrémní počasí a další.

Na stole je tak otázka klimatické spravedlnosti a odpovědnosti hospodářsky vyspělých zemí. V tomto kontextu budou státy jednat o navýšení finanční podpory rozvíjejícím se zemím v již existujících fondech i o vzniku nových fondů – především pro financování takzvaných ztrát a škod v důsledku změny klimatu, například kompenzace škod na úrodě nebo obydlí v důsledku extrémních událostí, ztráty biodiverzity.

Jak se do jednání promítne současná politicko-ekonomická a energetická krize v souvislosti s válkou na Ukrajině?

Kontext je velmi odlišný od loňské konference, která probíhala v Glasgow. Kromě uvedených krizí se stále potýkáme s pandemií koronaviru, byli jsme svědky dalších extrémních událostí, například bezprecedentních vln veder a požárů nebo povodní v Pákistánu. Trefným termínem, který pro souběh několika krizí najednou používá historik Adam Tooze, je polykrize.

Do jednání se tyto okolnosti samozřejmě promítají, ale i z jiné strany, než bychom možná čekali. Jak vidíme na energetické krizi, její řešení jde ruku v ruce s ochranou klimatu. V obou případech se potřebujeme zbavit závislosti na fosilních palivech a vyrábět energii v co největší míře z čistých zdrojů.

Dají se od konference očekávat nějaké zásadní závěry nebo ujednání? Může taková konference něco zásadního změnit?

Je potřeba zmínit, že mezinárodní vyjednávání probíhají po celý rok, tyto konference jsou pouze jakýmsi vrcholem, na kterém se setkávají lídři a lídryně jednotlivých států a domlouvají se ta nejzásadnější usnesení. V roce 2015 v Paříži jsme viděli, že tato platforma může přinést zásadní změnu. Téměř všechny státy světa zde podepsaly dohodu, ve které se zavázaly nepřekročit globální oteplení planety o 2 °C a zároveň se snažit udržet oteplení pod hranicí 1,5 °C. Konference tedy mohou být důležitým prvním krokem a signálem ke změně.

Úspěchem letošní konference bude, pokud se státy dohodnou navýšit finance směrem k rozvíjejícím se zemím, a v ideálním případě některé z nich navýší vlastní závazky ve snižování emisí skleníkových plynů.

Česko má nyní významnou roli

Za Česko se zúčastnil také premiér Petr Fiala. Co si od toho můžeme slibovat? A má nyní Česko díky předsednictví EU nějakou významnější roli?

Ano, Česko má díky tomu, že aktuálně předsedá Radě EU, tedy instituci, která v Unii reprezentuje členské země, významnou roli. Tato role spočívá v zastupování všech 27 členských zemí a jejich společné pozice pro vyjednávání, Evropská unie totiž na klimatických konferencích vystupuje jako jeden blok. V rámci Unie se aktuálně dojednává podoba klimatického balíčku Fit for 55, který obsahuje opatření, jež by měla zajistit snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 v porovnání s rokem 1990.

Premiér Fiala pak za Česko ve svém projevu oznámil obnovení příspěvků do Zeleného klimatického fondu, jehož finance směřují rozvíjejícím se zemím na ochranu klimatu. Také uvedl, že se Česko připojí k závazku snížit do roku 2030 emise metanu o 30 % oproti roku 2020. Tyto iniciativy je třeba ocenit, nicméně je nezbytné, aby Česko představilo aktualizované a konkrétnější strategie pro snižování emisí všech skleníkových plynů a dekarbonizaci energetiky.

Jaké jsou nyní priority Česka ohledně boje s klimatickými změnami? Například v souvislosti s úspěchem takzvané klimatické žaloby, kdy občanský spolek žaloval stát za neplnění klimatických závazků, se může zdát, že žádný plán nebo priority nemáme. Je to tak?

Česko je součástí společných unijních cílů, jednak dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality a jednak dosáhnout do roku 2030 snížení emisí skleníkových plynů o 55 % v porovnání s rokem 1990, jak jsem již zmiňovala. Máme tedy cíle, ale, a to uvádí i žaloba, kterou zmiňujete, chybí konkrétnější strategie k jejich dosažení.

V příštím roce se očekává aktualizace Národního energeticko-klimatického plánu a snad i energetické koncepce Česka. To jsou důležité kroky pro dekarbonizaci české energetiky, ve které máme velké mezery. Energetika je totiž zodpovědná za 40 % emisí skleníkových plynů ČR, přičemž slunce se na energetickém mixu podílí 3 % a vítr pouze 1 %. Jejich potenciál je přitom několikanásobně vyšší. Mimo přechod k obnovitelným zdrojům energie je potřeba podporovat energetické úspory a účinnost.

Jak transformaci energetiky a hospodářství financovat? Do Česka plynou finance například z Fondu spravedlivé transformace, v rámci kterého bude přibližně 40 miliard rozděleno mezi Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský kraj. Významným zdrojem prostředků pro modernizaci ekonomiky jsou výnosy z prodeje emisních povolenek. Velká část prostředků, které získáme od znečišťovatelů, plyne zpět společnosti, známým programem je například Nová zelená úsporám.

Emise musíme snižovat rychleji

Jak už jste zmínila, na konferenci v Paříži v roce 2015 se státy zavázaly, že se budou snažit udržet růst globální teploty pod 1,5 °C. Budou tyto cíle naplněny?

Podle nové studie OSN směřuje svět k oteplení 2,1 až 2,9 °C, přitom každá desetina stupně hraje roli v tom, k jak velkým změnám v planetárních ekosystémech dojde. Dosud se svět v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí oteplil asi o 1,2 °C. Tedy abychom dosáhli cíle, ke kterému jsme se v Pařížské dohodě zavázali, je potřeba snižovat emise skleníkových plynů rychleji.

Co dalšího se od konference v Paříži v roce 2015 změnilo či nezměnilo?

Pozitivní zprávou je, že 87 % světových emisí oxidu uhličitého je aktuálně pokryto závazky k uhlíkové neutralitě. Uhlíková neutralita označuje stav, kdy státy nebudou do atmosféry vypouštět více oxidu uhličitého, než dokáží zpětně pohltit (klimatická neutralita je podobným pojmem, akorát se týká všech skleníkových plynů, nejen oxidu uhličitého, pozn. red.). Kromě Evropské unie, která se zavázala dosáhnout neutrality v roce 2050, se k uhlíkové neutralitě hlásí i největší světoví emitenti, tedy USA (rok 2050), Čína (rok 2060) a Indie (rok 2070).

USA letos schválily klíčovou legislativu, takzvaný Zákon o omezení inflace, která významně podpoří investice do čistých zdrojů energie, elektromobility atd. Evropská unie představila Zelenou dohodu pro Evropu, ve které představuje, jakými mechanismy dosáhne svých klimatických cílů, které pak zavádí do praxe legislativními návrhy v balíčku Fit for 55. Indie se zavázala vyrábět do roku 2030 50 % spotřeby energie z čistých zdrojů.

Změna už je tak nastartována, ale stále je potřeba, aby státy byly ve snižování emisí skleníkových plynů rychlejší a důslednější.

Foto: Adobe Stock (hlavní), se souhlasem Kateřiny Kolouchové (v textu)