Vyprazdňování jako projev moci. Ludvík XIV. z něj udělal rituál prestiže

Na dvoře Ludvíka XIV. se i ty nejintimnější chvíle měnily v okázalé divadlo. Král Slunce vykonával svou potřebu v přítomnosti vybraných dvořanů a z návštěvy toalety vytvořil mocenský rituál, který ukazoval, kdo má jeho přízeň a vliv. Zatímco král seděl na luxusním nočníkovém křesle, ostatní stáli opodál a bojovali o místo v jeho blízkosti.

Naskytla si mi příležitost zahrát si jako komparz v historickém filmu. Děj se odehrával ve Versailles za vlády Ludvíka XIV. Bylo mi řečeno, že mě vybrali do role prominentní dvořanky. Oblékli mě do luxusních šatů, načesali a asistent režie sdělil, co nás čeká. Prý představujeme dvořany, kteří se těší královy přízně a jsou mu velmi blízko, čemuž odpovídá i následující situace. K mému překvapení se ale scéna odehrávala… za záchodě.

V dnešní době jsou tělesné děje, které se odehrávají na záchodě, spíš tématem, o kterém se nemluví, nebo námětem košilatých vtipů. Jindy je toaleta místem klidu, kam se chodíme zašít před pracovními povinnostmi, či důvodem stesku maminek, které si přejí být aspoň na WC samy bez dětí.

Nechtělo se mi věřit, že sdílení místnosti při vyprazdňování mohlo být někdy vnímáno jako projev nejvyšší přízně, důvěry a branou k získání moci. Ale zdá se, že za vlády Ludvíka XIV. to tak opravdu bylo.

Vyprazdňování jako rituál prestiže

V minulosti i tak obyčejná činnost, jako je návštěva toalety, mohla sloužit k vyjádření moci. V dobách, kdy monarcha zosobňoval stát a jeho autorita byla absolutní, se každodenní život panovníka stával veřejným divadlem. Nejznámějším příkladem je dvůr Ludvíka XIV., Krále Slunce.

Každé ráno probíhal na dvoře ve Versailles přísně stanovený ceremoniál zvaný levée du roi, tedy královo vstávání. Součástí tohoto rituálu bylo i to, že král vykonal svou potřebu v přítomnosti několika málo nejvýše postavených dvořanů, a zúčastněné si přísně vybíral.

Posadil se na luxusní nočníkové křeslo zvané chaise percée v malé místnosti nazývané garde robe. Jak si králův záchod představit: šlo v podstatě o křeslo, které mělo uvnitř otvor, pod křeslo sluha připravil nočník.

Celé královo vyprazdňování mělo přesný řád a symboliku. Panovník se pečlivě věnoval budování absolutismu a návštěvu toalety přetvořil v jeden z prostředků pro ovládání šlechty a udržování dvořanů v napětí. Možnost být přítomen při této intimní chvíli byla pro šlechtice mimořádnou poctou a jasným znamením panovníkovy přízně. Rituál Ludvíka XIV. ukazoval, že panovník je středem státu nejen při audiencích a vojenských přehlídkách, ale i v těch nejvšednějších okamžicích. Přítomnost u jeho toalety byla pro šlechtu připomínkou, že jejich postavení závisí na jeho vůli.

To, co dnes považujeme za čistě soukromou záležitost, bylo tehdy nástrojem politiky a prostředkem, jak udržet dvůr v naprosté poslušnosti. Právě tato otevřenost měla demonstrovat jeho absolutní moc: přístup stát jsem já, i když zrovna sedím na nočníku.

Vydržet zápach

Král vykonával potřebu přímo před vybranými dvořany, kteří stáli opodál a mezitím se bavili, podávali mu dokumenty, nebo mu předčítali zprávy. Králova toaletní místnost byla udržována ve větší čistotě než zbytek paláce, sluhové mu nočník ihned odnášeli, místnost se větrala a hodně se používaly drahé vonné směsi.

Přestože byl vzduch silně protkaný oblíbenými vůněmi růže, jasmínu a kadidla, zápach tam stejně byl, dvořané na to ale nesměli nijak reagovat. Šlo o zcela formální záležitost, nikdo si nesměl dovolit ani úšklebek, protože právo být v místnosti bylo extrémně prestižní. Dvořané to akceptovali jako součást rituálu, protože možnost stát u krále, i když právě kál, znamenala politický vliv.

Velmi bizarní mi přijdou zmínky, že Ludvík XIV. s oblibou během „sezení“ přijímal dokonce i diplomaty nebo řešil důležité státní záležitosti.

Mimochodem těžký zápach smíchaný se silnými parfémy byl poznávacím znamením celého dvora ve Versailles, a vykonávání potřeby ani u dvořanů nebo služebných neprobíhalo v soukromí. Naopak, dvůr byl pověstný absencí záchodů a lidé často vykonávali potřebu, kde se dalo, třeba přímo na chodbách, za závěsy nebo v zahradách. Proto možná byli lidé prostě zvyklí a královo veřejné vyprazdňování je nevyvádělo z míry.

Dnes máme klid

Připadá mi pozitivní, že v dnešní společnosti se mocenské tahanice odehrávají v jiných místnostech a alespoň na toaletách máme klid. (Maminky malých dětí nepočítám a myslím na vás.)

Nehledě na hygienickou stránku audience u Ludvíkova záchodu, která byla přinejmenším sporná.

Zdroje: Navoněný Versailles: Dvořané Ludvíka XIV. vykonávali potřebu na schodištích nebo do krbu (Bulvární historie), Zápach na dvoře krále Slunce: Jaké byly hygienické podmínky ve Versailles? (100+1)

Foto: Adobe Stock