Můj upřímný pohled na MDŽ. Místo čokolády v jeden den ocením respekt a vlídnost po celý rok

Mezinárodní den žen ve mně vyvolává spíš smutek než radost. Protože místo upřímného respektu k ženám bývám v každodenním životě svědkem spíše narušování hranic, hrubého chování nebo shazování. A v tomhle kontrastu se jeví přání k MDŽ jako pouhé pokrytectví a přetvářka.

S blížícím se MDŽ se plní květinářství, papírnictví s přáníčky a sekce sladkostí v supermarketech růžovou barvou nebo srdíčky, a e-shopy se předhánějí v dárkových průvodcích. A s růžovou barvou jako by přicházela do našich srdcí i vlídnější nálada.

Jako kdyby 8. března někdo mávnul kouzelným proutkem a svět obrátil pozornost k ženám. V ten den stojí za pozornost všechno jejich úsilí a dobré vlastnosti, zasluhují ocenění, uznání a péči.

Jenže pak odbije půlnoc a kouzlo pomine. Jsme zpátky v každodenní přítomnosti, kde chování k ženám mívá k obdivu, vlídnosti a respektu daleko.

Když kouzlo pomine

Alespoň tak to vidím ve svém okolí, slýchám ve vyprávění blízkých žen a čtu příspěvky na sociálních sítích. Více než na respekt a vlídnost narážím na hrubé bezohledné chování. Situace, kdy „hodné“ ženy fungují jako živé hromosvody nepříjemných nálad a frustrací svých mužů, otců, šéfů, kolegů nebo dokonce cizích řidičů v autobuse. Vše zmíněné jsem mimochodem prožila i na vlastní kůži.

Od žen se často očekává milé a vstřícné jednání a úsměv na tváři za každých okolností, přestože s nimi samotnými mile a vlídně jednáno není. Zažívám nastavení, kde potřeby ženy jsou druhořadé a mají menší důležitost než ty mužů, protože ženy se přece „narodily, aby pečovaly“, a na další potřeby nemají nárok. A když i ženy vypění, okamžitě dostanou nálepku „přecitlivělé hysterky“.

Raději ženu shodit

Ani v nastavení společnosti příliš uznání, respektu a vlídnosti vůči ženám nevidím. Když dojdou argumenty v debatě se vzdělanou ženou, je stále ještě považováno za normální jí tykat nebo shodit zdrobnělinou, jako to udělal třeba v nedávné době Mirek Topolánek Rozárii Haškovcové v pořadu České televize Události, komentáře. Případně jí vyčíst, že nemá děti, jako zažila Markéta Pekarová Adamová, znevážit její úsudek, protože „má určitě PMS“ nebo nasměrovat k plotně, „kam patří“.

Stejně tak se bere jako normální narušovat osobní prostor žen, komentovat jejich těla, vzhled, osobní volby, a dokonce i tak intimní rozhodnutí, jestli se stanou matkou. Výjimkou není ani naprosté narušení intimních hranic. „S nějakou formou sexualizovaného násilí se v ČR během svého života setká více než polovina žen – konkrétně 58 %,“ uvádí výzkumná zpráva o sexualizovaném násilí, kterou realizovala společnost proFem.

Když pak vidím neosobní přání k Mezinárodnímu dni žen nebo marketingové akce oslavující sílu, úsilí a schopnosti žen, je mi smutno. Raději než kytici květin a čokoládu v jeden den ocením respekt a vlídnost po celý rok.

P.S. Než mi budete psát rozzlobený urážlivý komentář, zamyslete se, jestli se v tu chvíli nechováte přesně jako jeden z těch nadřazených hulvátů, o kterých v článku píšu. Pokud se k ženám chováte uctivě a s respektem po celý rok a MDŽ slavíte jako milé připomenutí, proč vám na vašich ženách záleží, jen dobře – o vás tento článek není.

Foto: Adobe Stock