Bezpečné prostředí a vědomá láska: Jak se pozná ten pravý partner

Ten pravý je postava z pohádky opředená mýty a hromadou očekávání. Místo hledání toho jediného člověka, který nás učiní šťastnými, je mnohem užitečnější vytvořit prostor se tím pravým stát. Je důležité si uvědomit, jak by takový vztah měl pro nás osobně vypadat.

Bude náš život o sto procent lepší, jakmile s ním začneme chodit? Pokud na něj narazíme, jak ho poznáme? A je pro nás na světě jenom jeden, nebo se jím může stát více lidí? Tyto otázky v nás vyvolávají romantické filmy, pohádky a příběhy z médií, a vedou k očekávání, že až navázání vztahu s tím pravým nám přinese do života lásku, štěstí a klid. V reálném životě nám tento způsob přemýšlení ale pravděpodobně nebude dobře sloužit.

Místo vztahu s tím pravým by bylo lepší používat označení ten pravý vztah, který je zdravý, oboustranně funguje a je nám v něm celkově dobře. Protože vnímat jednoho člověka jako toho jediného pravého, čekat na něj celý život a úporně ho hledat, upínat se k představě, že až s ním bude náš život skvělý a kompletní, může být velmi frustrující.

Nemyslím si, že „tím pravým“ se člověk rodí, ale kromě svého charakteru, jedinečné minulosti a naučeného chování, které si přinesl do dospělého života, tam může dojít rozvojem svých dovedností a stát se pro svou lásku dobrým partnerem/partnerkou.

Kompatibilita je výsledek

Narazila jsem na myšlenky psycholožky Elišky Remešové v rozhovoru pro DVTV na toto téma, které mě zaujaly. Moderátor se tázal, jak poznáme, že náš partner je ten pravý. Psycholožka vysvětlila, že pokud se na to díváme tak, že kompatibilita je výsledek partnerského vztahu, nikoliv vstupní podmínka, dává nám to prostor s tím něco dělat.

„Můžeme si to představit, prostě jsme jeden kus puzzlí a druhý kus puzzlí, a máme různé dílky. Některé dílky na sebe perfektně nasedají, a to je to, co na začátku si říkáme, tohle klikne, tohle funguje, s tímhle to bude super. (…) To jsou ty puzzlíky, co na sebe jakoby nakliknou. To je to, když někde je ten výběžek a někde ta dírka. Ale pak je tam spoustu věcí, které nesedí“, uvedla v rozhovoru psycholožka.

Vysvětlila, že kdybychom přemýšleli o kompatibilitě a komplementaritě s druhým člověkem jako o něčem, co je vstupní požadavek vztahu, tak u metafory puzzle potřebujeme najít někoho, kdo má úplně přesně stejný reliéf. „Ano, pak ho můžeme v rámci těch 8 miliard hledat a najít toho jednoho, co přesně sedí. Anebo můžeme nad tím přemýšlet tak, že tam máme prostor, abychom dorostli,“ řekla psycholožka Eliška Remešová.

Jak vypadá ten pravý?

Pro každého člověka má navíc „ten pravý“ partner, nebo lépe řečeno ten pravý vztah, jinou podobu, protože jsme jedinečné bytosti a každý chceme a potřebujeme něco trochu jiného.

Pokud nejsme zvyklí být napojení sami na sebe, nevnímáme své pocity, nerozumíme svým emocím, minulosti a nemáme jasno v našich přáních a potřebách, vztah pro nás může být jeden velký zmatek.

Jak tedy vypadá vztah s tím pravým, jak víme, že jsme na správném místě vedle toho pravého partnera, se kterým můžeme vybudovat hezký vztah? A jak poznáme, že už v tom stavu aktuálně jsme? Odpověď má každý ukrytou sám v sobě.

Sdílím pro inspiraci tři věci, které jsou jasným znamením u mě, že můj vztah to důležité má. A pokud se něco z uvedených začne ztrácet, je to varovným signálem, že je třeba na vztahu pracovat.

Bezpečné prostředí

V tom pravém vztahu máme mezi sebou bezpečné prostředí. Žádné téma není tabu, můžu říct cokoliv, ať už sdílet radostné události a úspěchy, na které jsem hrdá, nebo trápení, obavy a přání, co potřebuji změnit. Partner nemusí všemu rozumět, ale dokáže vše přijmout, jak to je. A je to oboustranné.

Každá hádka a neshoda je ukončena usmířením a žádné hádky si ideálně nepřenášíme do dalšího dne. Žádné problémy nenecháváme vyhnít, bublat pod povrchem bez komentáře, schované pod mlčením nebo uraženým trucováním. Každý problém dostává v našich debatách prostor a věnujeme se hledání řešení.

Vidí ve mně to dobré

A to i ve chvílích, kdy to já sama nevidím. Má mě rád, i když jsem nevyspalá a protivná, lichotí mi, že jsem hezká, i když jsem si zrovna nestihla umýt vlasy a sama sobě se ten den nelíbím. Oceňuje moji práci a úsilí, a přijde mě obejmout, i když mám propad a cítím se jako ta nejvíc neschopná bytost na celém světě. Vidí ve mně člověka, do kterého můžu dorůst, a oceňuje moje pokroky.

Vím to

Když jsem ve vztahu s tím pravým člověkem, tak to vím. Občas prožíváme špatné dny a pochyby přijdou, ale jen prolétnou hlavou a jsou pryč. Nehryzají mi v mysli každý den. Vnímám ten ohromný rozdíl mezi vztahem, který je ten pravý, kde pociťuju jistotu své volby a vnitřní klid, a vztahy, které jsem vnímala jako na vodě, neuchopitelné, plné pochybností, otázek a zvratů.

V podstatě cítím, že jsem na správném místě s tím správným člověkem a že je to mé vědomé rozhodnutí. Má láska není náhoda, ale vědomá volba. Nejsem s druhým jen proto, že „jsme si zbyli“ nebo protože se bojím samoty, jak v některých párech slýchám, ale jsem s ním, protože jsem se tak rozhodla a moje rozhodnutí do dnešního dne nic nevyvrátilo. Naopak ho čas potvrdil.

Cítím, že se svým partnerem ráda trávím čas a sdílím život, soukromé vtípky a intimitu, zajímá mě, jak se má, je to můj nejlepší přítel, partner in crime a nejbližší bytost. A vím, že všechno úsilí, kompromisy a překonávání překážek za to stojí.

Jak vypadá „ten pravý vztah“ pro vás? Napište do komentáře.

Foto: Adobe Stock