Intersexuálové mohou mít varlata i vaječníky zároveň, matou vzhledem a mívají problémy s úřady

Narodili se s obojími pohlavními orgány, mají jiné chromozomy a někdy mohou fyzicky vypadat jako opačné pohlaví, než mají uvedeno v občanském průkazu. Řeč je o intersex osobách nebo také intersexuálech. Debata o nich je nejen v Česku omezená, a v důsledku toho se dostávají do nepříjemných situací.

Úřad ombudsmana před šesti lety v rámci problematiky diskriminace řešil specifický případ muže, který se setkává s nepochopením okolí. Přestože je muž a má to uvedeno i v občanském průkazu, fyzicky vypadá jako žena a lidé ho za ženu považují. A to mu v životě způsobuje komplikace a nepříjemnosti.

Například úředníci ho vnímají jako nedůvěryhodnou osobu a pozastavují se nad nesouladem úředního dokladu. Jako podnikatel navíc často cestuje do zahraničí a v minulosti byl dokonce zatčen na hranicích cizího státu. Celníci pak přes české úřady složitě ověřovali jeho totožnost. Proto se muž obrátil na tehdejší ombudsmanku Annu Šabatovou, aby mu pomohla získat oficiální dokument, například průkaz ZTP, který by osvědčoval jeho zdravotní postižení.

Bohužel se pomoci nedočkal, protože z hlediska antidiskriminačního zákona není osobou se zdravotním postižením a nemá tedy nárok na speciální ochranu. „Ráda bych vyjádřila politování nad tím, že Vám nemohu nabídnout pomocnou ruku jinak než zprostředkováním kontaktu na organizaci, která má zkušenosti s problémy osob, jejichž fyzický vzhled se odlišuje od tradičního pojetí mužského a ženského těla,“ napsala Anna Šabatová.

Selhává dělení na mužský a ženský svět

Lidí, kteří trpí podobným fyzickým nesouladem pohlaví a biologie, jsou ve světě miliony a v Česku půjde o desítky až stovky, možná jednotky tisíc lidí. Alespoň podle odhadu sociologa Zdeňka Slobody, který působí na Univerzitě Palackého v Olomouci. Když jsem před časem pracoval v deníku Blesk, připravil jsem s ním rozsáhlý rozhovor o problematice intersexuálů, někdy též intersex lidí.

„Naše představa o dělení světa na mužský a ženský tady selhává. Jde zpravidla o lidi, u kterých se dříve používal termín hermafroditismus. To jsou lidé, kteří mají nejednoznačné pohlavní orgány, nebo mají přítomny oboje. Také jde o lidi, u kterých se vyskytuje variabilita v chromozomálním pohlaví vůči biologickému,“ řekl mi tehdy Zdeněk Sloboda ve zmíněném rozhovoru s tím, že jde například o ženy s chromozomem XY, nebo ženy s XXY variantou. Případně se může stát, že druhý chromozom je nejasný.

Zásadní je, že nejde o rozpor v pohlavní identitě, který může vést například k tomu, že se někdo cítí jako nebinární osoba, tedy ani jako muž, ani jako žena. V tomto případě mají lidé svou identitu i pohlaví v pořádku, ale problém je v biologii. Navíc si svou situaci nemusí dlouho uvědomovat. Někdy je intersexualita odhalena až v dospělosti při různých vyšetřeních. Třeba když chce žena otěhotnět, ale není to možné, protože má mužský chromozom XY.

Velké nepochopení světa

Známým mezinárodním příkladem intersexuality je africká atletka Caster Semenyaová, která vzbudila pozdvižení i otázky veřejnosti tím, že má v těle zároveň mužské i ženské pohlavní orgány. V důsledku vyšší hladiny mužského hormonu testosteronu byla při sportovním klání výkonnější než její soupeřky a získávala tím jasnou výhodu. Intenzivně se proto řešilo, jestli se může účastnit ženských disciplín. A skončilo to zavedením pravidel, kdy ženy s vyšší hladinou testosteronu nemohou bez hormonální léčby na některých tratích závodit.

Intersexuálové jsou pro mnoho lidi velkou neznámou, a proto vyvolávají emoce, nepochopení a často se stávají terčem diskriminace. „Vymykají se představě o tom, jak by měl vypadat muž nebo žena. To znamená, že jsou genderově nekonformní, třeba muži jsou příliš feminní, ženy příliš maskulinní nebo jsou androgynní. To znamená, že mají znaky obou pohlaví,“ popsal Zdeněk Sloboda.

Potíže jsou i praktické. Zatímco třeba v případě transsexuálů (ti mají nesoulad mezi fyzickým pohlavím a pohlavím, kterým se cítí být) existuje jasný legislativní rámec a postup léčby, s intersexuály si společnost často nedokáže vhodně poradit. Zároveň nemají, na rozdíl od zmíněných trans lidí, přidělenou zvláštní diagnózu. A to přesto, že intersexualita je „změřitelná“, protože tělo vykazuje známky obou pohlaví, nebo naopak známky obou pohlaví postrádá.

Tlak na rychlé určení pohlaví

V Česku se tento biologický nesoulad navíc střetává s přísným administrativním tlakem na to, aby se do několika týdnů po narození dítěte určilo jeho pohlaví a zapsalo se do rodného listu. „Problém je v tom, že medicína může do určité míry dělat z intersex lidí trans lidi, když jim přiřkne pohlaví, se kterým se oni pak neidentifikují. Největší problém je ale určit za každou cenu nějaké pohlaví, a pak velmi často následuje korektivní léčba,“ uvedl v rozhovoru pro Český rozhlas Wave sociolog Martin Fafejta, který se problematice intersexuality věnuje. Jinými slovy, lékaři předem operativně určí pohlaví, které potom neodpovídá realitě, a musí následovat další operace, která vše vrátí zpět.

„Některé stavy jsou život ohrožující a je třeba provést nějaký operativní zákrok. Ale spousta stavů fyzické zdraví neohrožuje, a přesto se přistupuje k operativním zákrokům na základě toho, že člověku bylo přisouzeno nějaké pohlaví. Jeden ze způsobů, jak se vyhnout raným operacím, by bylo netrvat na tom, že člověk musí mít v rodném listu hned určeno mužské nebo ženské pohlaví,“ myslí si Martin Fafejta s tím, zvláště v minulosti, v 70. nebo 80. letech, se v této souvislosti často přistupovalo k nepromyšleným operacím.

Foto: Adobe Stock