Spalující realita: Vlny veder si zaslouží naši pozornost, protože mohou zabíjet

Další horké léto je pomalu za námi a meteorologové přepsali několik nových historických teplotních rekordů. Mnozí si oddychli a těší se na podzimní ochlazení, ale někteří to bohužel nepřežili. Vedro je zabilo, ale my to ze statistik vyčteme zřejmě až za několik měsíců nebo let. Čekat na to bychom ale raději neměli.

Nejteplejší léto v historii Evropy. Nejvyšší teploty od doby, kdy se měří v pražském Klementinu. Další superhorké léto. Už nejde jen o atraktivní titulky webových serverů, které se v posledních letech objevují napříč internetem a lákají ke kliknutí. A nejde ani o adrenalinovou ochutnávku toho, co by mohlo přijít někdy v budoucnu. Jde o realitu, která nás obklopuje a jen tak sama od sebe nezmizí.

Je nutné si připustit, že jízda bezstarostného popírání končí a my se musíme začít připravovat na to, že vlny veder budou častější, vyčerpávající a budou hmatatelně ovlivňovat náš každodenní život. A co více – budou mnohem více zabíjet.

Tiché zabíjení

Vlny veder v Evropě v roce 2003 zabily celkem 70 000 lidí. A v roce 2018 kvůli extrémním horkům zemřelo ve světě zhruba 300 000 lidí starších 65 let, zejména v Indii nebo Číně, což za poslední dvě desetiletí představuje nárůst o více než 50 procent. A podle nedávné studie publikované v prestižním časopise The Lancet Planetary Health Journal by extrémní počasí včetně veder na konci století mohlo napříč Evropou zabíjet přes 150 000 lidí ročně.

Pro kolik lidí se vysoké teploty a žhnoucí města staly osudným letos, to zatím můžeme jen odhadovat. Potíž je v tom, že vedra zabíjí pomalu, nenápadně a potichu, mimo pozornost našeho všedního vnímání. Zhoršují kardiovaskulární problémy i jiná onemocnění, takže ne všechna úmrtí s nimi lze přímo spojovat, ale mohou výrazně přispět k úpadku zdravotního stavu a smrt uspíšit. Podobně jako to dělalo i onemocnění covid-19.

Zatímco v případě zemětřesení nebo hurikánu se o počtech obětí dozvíme obvykle během několika málo dnů, statistiky úmrtí v důsledku extrémních teplot si žádají čas. Třeba důsledky zmíněné vlny veder z roku 2003 začaly být zřejmé až v roce 2008, tedy o pět let později.

Prchající lidé

„Planeta je nyní o přibližně 1,2 stupně Celsia teplejší než v takzvaném předindustriálním období, tedy v letech 1850 až 1900. To je však průměrná hodnota teplotní anomálie pro celou planetu, většina míst na severní polokouli je dnes oproti referenčnímu období teplejší o 2 až 3 stupně. Česká republika se za posledních 60 let oteplila přibližně o 2 stupně,“ konstatoval Petr Holík z projektu Fakta o klimatu v rozhovoru pro magazín Antilopa.

Zní to jako suchá fakta, ale on tím chtěl krom jiného upozornit na skutečnost, že extrémní výkyvy počasí, včetně neúnosných období veder a sucha, souvisejí právě s celosvětovým oteplováním. A zásadní je, že tyto výkyvy budou mnohem častější a budou mít destruktivní následky.

Kvůli změnám klimatu budou horka intenzivnější a některé regiony v Africe, Austrálii, USA, Asii nebo Jižní Americe se stanou neobyvatelné. Podle odhadů Světové banky, která se soustředí na pomoc rozvojovým zemím, se kvůli klimatickým dopadům objeví až 140 milionů uprchlíků, kteří nebudou schopni vydržet v místech, kde doposud žili.

Nejde o vzdálenou budoucnost, tyto miliony až desítky milionů lidí se dají do pohybu už v dalších třiceti letech. Z Jižní Ameriky zřejmě půjdou na sever, z Afriky a Asie pak do Evropy. Uprchlická krize v roce 2011, kdy se na cestu vydal asi milion uprchlíků, bude vypadat v kontextu toho, co nás čeká, bude vypadat jen jako úsměvná šaráda.

„Kvůli změně klimatu budou vlny veder běžnější a extrémnější. I kdyby se emise skleníkových plynů do poloviny tohoto století snížily na nulu, teploty budou stoupat po celá desetiletí,“ napsal v červenci renomovaný britský časopis Economist, který se na svých stránkách klimatickým změnám pravidelně věnuje. A konstatoval, že na ochranu lidí před extrémním horkem bude nutné zavést speciální opatření, což si vyžádá investice vlád z celého světa.

Není na co čekat

Z těch urgentních a přímočarých opatření zmiňuje například zlepšení městské infrastruktury, tedy zřízení zastíněných nebo klimatizovaných oblastí, vodních parků nebo mlžných míst, kde se budou moci lidé ochladit. A to si obratem vyžádá investice do vodní a elektrické infrastruktury. Rovněž bude nutné, aby extrémní vedra zvládly stávající obytné a kancelářské budovy, což se dá řešit například zahrnutím bílých ploch, které tolik neakumulují teplo, nebo rozvojem nových typů zelených budov, jako je například Bosco Verticale v italském Milánu. A pomůže také hromadná výsadba stromů a rozšiřování ploch zeleně, které šikovně ochlazují okolí.

Svět má v současné době mnoho starostí s ekonomickými a geopolitickými krizemi, třeba s válkou na Ukrajině. Je ale nutné si uvědomit, že mohutné vlny veder, které nás v dalších letech čekají, mohou masivně zabíjet. Budou představovat neméně závažný problém, podobně jako jsou obezita, rozvoj demence a Alzheimerovy choroby nebo třeba rostoucí rezistence vůči antibiotikům.

To, že se další a zřejmě ještě intenzivnější vlny veder objeví, je pravděpodobné. Podstatné je, že o riziku víme a také velmi dobře známe dopady veder na lidi. A máme i různá řešení, jak naše města velkým vedrům přizpůsobit. Je proto nutné jednat a investovat, abychom si pak nemuseli vyčítat zbytečná úmrtí.

A stejně tak, mnohem více a důsledněji, se musíme zaměřit na to, co vedra způsobuje – hlavně klimatické změny v důsledku emisí oxidu uhličitého. Když začneme oteplování planety řešit okamžitě, možná ještě dokážeme zabránit největším tragédiím a umírání.

Foto: Adobe Stock