Tři úplně směšné důvody, proč je láska cenná i po letech

Vím, že se občas vztekáme a kritizujeme si své drobné nedokonalosti, ale uvnitř oba cítíme, že nejdůležitější a nejkrásnější je JEN to, že se máme. Toto jsou tři důvody, proč bychom na to neměli nikdy zapomínat.

První důvod: Jsi tady

Sobota ráno, děti ještě nejsou (nebo jsou, ale daleko, možná na táboře) a do ložnice se vkrádají sluneční paprsky. Dneska nemusíme nikam spěchat, ty si na snídani uděláš ovesnou kaši, já to asi vyřeším kafem a cigaretou, i když mi pořád říkáš, že je to nezdravé. Teď o tom ale ještě nechci přemýšlet, rozespale ještě ležíme v peřinách s povlečením, které už volá po výměně.

Ty ležíš vedle mě, možná po ránu taky úplně nevoníš, ale jsi tam, blízko. Jsme oba zdraví. Můžeme ležet ještě pár minut nebo hodinu, můžeme se obejmout, můžeme si povídat. A pak začneme nový den s vědomím, že ho prožijeme spolu.

Druhý důvod: Máš starost

Středa, tři hodiny ráno. Já se budím s bolestí hlavy a příšernou zimnicí. Měřím si teplotu a ta vystřeluje vysoko k horečce, mám sucho v krku, jenže tělo bolí tak, že nedojdu pro sklenici vody. Splašeně dýchám a je mi na umření. Možná je to nějaký vir nebo chřipka, možná to zase způsobilo moje přepracování z posledních týdnů, a tělo už to nezvládlo.

Moc nevnímám a hekám, a ty mě přikrýváš svou vlastní peřinou a potom ještě svetrem a dalšími věcmi, které najdeš okolo. Vím, že ráno brzy vstáváš, ale ty přesto se mnou ještě hodinu nebo dvě bdíš a dáváš pozor, jestli se mi ještě nepřitíží.

Třetí důvod: Rozesměješ mě

Máš už pár šedin, přibývají ti vrásky a tady máš zase nějaký ekzém. Tvé tělo ztrácí dokonalost dvacetiletých, třicetiletých a možná i čtyřicetiletých. No a pak se zase navzájem rozesmějeme. Nejdřív ty mě, a zítra nebo pozítří já tebe.

Foto: Pixabay