Vaření miniaturních jídel a roztomilá zvířátka. Jak nás zábavná videa okrádají o čas

Jednoduché počty říkají, že pokud každý den zhlédneme čtyři minutová videa, bude to za jeden rok neuvěřitelných 24 hodin. Což je celý den! Možná bychom se měli zamyslet nad tím, co skutečně potřebujeme vidět, a co nás jen okrádá o čas.

Facebook před časem „zaplavilo“ video, které zobrazuje, jak kdosi připravuje miniaturní lasagne. V miniaturním hrnečku uvařil těstoviny, na miniaturní pánvičce připravil maso a vlastně udělal vše, jako kdyby vařil opravdové lasagne. Výsledné miniaturní jídlo pak naservíroval na miniaturním talíři a přidal miniaturní příbor. Během pár dnů mělo toto video několik milionů zhlédnutí.

Není na tom nic zvláštního, podobně úspěšné video se na sociálních sítích objeví každou chvíli. Šokující spíše je, kolik času dokážeme podobným videím bez hlubšího významu věnovat.

Není na tom nic zvláštního, podobně úspěšné video se na sociálních sítí objeví každou chvíli. Šokující spíše je, kolik času dokážeme podobným videím bez hlubšího významu věnovat.

Video o miniaturních lasagních má asi tři a půl minuty. Sám jsem se přistihl, že při „sjíždění“ zdi na Facebooku takto zhlédnu denně nejméně dvě podobná videa – ať už jde o lidi padající na ledu, roztomilá koupající se zvířátka nebo třeba video, ve kterém Chwebacca z Hvězdných válek neustále křičí.

Jak ztratit celý jeden den

Každý den tak obvykle strávím tři až čtyři minuty sledováním videí, které mi kromě chvilkové zábavy v podstatě nic nedají. Někdy je to více, jindy méně. Každopádně pokud to budou v průměru čtyři minuty denně, za rok je to neuvěřitelných 1460 minut, což je více než 24 hodin. Celý jeden den ročně věnuji něčemu, co vlastně nedává smysl!

Překvapen a vyděšen zároveň jsem okamžitě udělal revizi stránek, které na sociální síti sleduji, a u celé řady jsem odhlásil odběr. Rozhodl jsem se, že se svým časem nebudu zbytečně plýtvat. Nechci být nijak razantní, proto se komunikace přes sociální sítě nezbavuji. Pouze si chci více hlídat, čemu věnuji svou pozornost.

Nevinné brouzdání

Dostali jsme se do doby, kdy se na nás zprávy, informace a zábava hrnou ze všech stran. Ukrajují naši pozornost, berou nám čas a my se potom opakovaně divíme, kam se celý den či víkend poděl. Přestože má den stále stejných 24 hodin, máme pocit, že toho stíháme méně, než bychom chtěli (a mohli). Naši mysl pak kvůli tomu zaplavuje více či méně intenzivní pocit zoufalství, protože nemáme čas na práci, záliby a vlastně ani na odpočinek.

Průzkumy prováděné mezi pracovníky v kancelářích ukazují, že až dvě třetiny lidí tráví přinejmenším hodinu denně jinou činností než prací. U skoro pětiny už jde o dvě hodiny. Většinou jde o nevinné brouzdání na internetu. Další desítky minut lidé na sociálních sítích tráví při cestování i doma ve volném čase.

Problém není v tom, že takto trávíme čas. Horší je, že kontinuální informační impulsy, které přijímáme, musí náš mozek zpracovávat. A to si žádá energii a čas. Není proto překvapením, že se po několika hodinách internetového „nasávání“ cítíme vyčerpaní, jako bychom celý den pracovali na zahradě nebo skládali uhlí. Naše tělo i mysl jsou po celém dni pasivní a my nemáme příliš chuť věnovat se činnostem, které vyžadují soustředění. Právě v tom ve skutečnosti tkví celé naše nestíhání. Prostě na to, co máme rádi, nemáme náladu.

Kolik různých internetových videí jste za poslední týden viděli? Zřejmě hodně. A kolik z nich si pamatujete? Asi málo. Je to podobné, jako když se podíváte v televizi na večerní zprávy a po hodině téměř nevíte, co se tam vlastně vysílalo. Informace totiž nemůžeme přijímat donekonečna, a proto náš mozek to nepotřebné účinně filtruje. Pokud si toto uvědomíme, možná nás brzy podobná internetová videa přestanou bavit.

Zdroj: Wasting Time At Work: The Epidemic Continues (Forbes)