Jsem Příroda. Lidi nepotřebuji, ale vy potřebujete mě

Zapomínáme, kde jsou naše kořeny. Máme rodinu, máme národ a jsme součástí lidstva. Uvědomujeme si však, že náš prapůvod patří do přírody? Sáláme sobectvím ve vztahu k planetě a pohltilo nás nekonečné sebevědomí, že dokážeme zvládnout vše. Ale to není pravda.

Někteří mi říkají Příroda. Někteří Matka Příroda. Jsem tady už 4,5 miliard let, 22500krát déle než vy. Lidi opravdu nepotřebuju. Ale lidé potřebují mě!

Když vzkvétám, vy vzkvétáte. Když chřadnu, vy chřadnete. Nakrmila jsem druhy větší než vy. A nechala jsem vyhladovět druhy větší než vy.

Všechno, co děláte, ovlivní váš osud. Ne můj. Já půjdu dále, jsem připravena jít dále a vyvíjet se. A co vy?

Jsme si vědomi, kam patříme?

Opusťme na jeden den civilizovaný svět a utečme do přírody. Vypněme mobil, lehněme si do trávy, poslouchejme šum okolí. Nepřemýšlejme. Zapomeňme na všechny své povinnosti a netrpělivě udýchané město, ve kterém žijeme. Vnímejme jen nekonečnost a nespoutanost přírody a čerpejme z ní energii. Aspoň na okamžik.

Oddalme návrat domů, zpátky ke všem těm malicherným starostem. Opravdu jsme si mysleli, že jsme neporazitelní a nejmocnější na této planetě?

Od této chvíle buďme pokornější a mysleme na to, že jsme součástí přírody. Buďme šetrnější a vnímavější. Vraťme se ke svým kořenům.

Nemusíme razantně měnit svůj životní a zbavovat se technologických vymožeností, které nás obklopují. Stačí drobnosti, které nás občas napadnou, ale ovládne nás lenost, takže je neuděláme. Já třeba nedávno začal vypínat tekoucí vodu, když si čistím zuby. A vůbec mi to nevadí. Ostatně, maličkostmi začala spousta velkých věci…

Jakým způsobem se k přírodě vracíte vy?

Foto: Pixabay