Tři triky pro nalezení cesty k sobě, když se zrovna ztratíme

A je to tu zas. V bláznivém kolotoči náročné práce, dojíždění, péče o druhé a zařizování všemožných povinností jsem se (opět) ztratila sama v sobě. Narazila jsem ovšem na několik triků, které mi v hledání sebe pomáhají.

Také se vám to stává? Mně pravidelně. Jednou za čas zapomenu, co jsem zač, co mi dělá dobře a kam směřuji. Postupem času jsem ale objevila tři šikovné triky pro podobné chvíle, které mi pomáhají.

1. Fajn nastavení mysli

Když zjistím, že se cítím ve svém životě ztracená a pohlcená okolnostmi, nejdříve si v klidu sednu. A poctivě si popřemýšlím, kolem jakých témat se točí mé myšlenky nejvíce. Většinou přijdu na to, že běhají stále dokola kolem jednoho dvou témat.

A pak pokračuji v otázkách na sebe samu. Jsou to problémy? Jsou řešitelné? Špatná organizace času řešení má. Věčně nepříjemná kolegyně v práci nebo nudné úkoly, které je třeba splnit, zrovna v tu chvíli příliš řešení nemají. Je prostě potřeba je udělat, zvládnout, přejít a moc se jimi nezabývat.

Když si takto roztřídím myšlenky, pokračuji s jejich selekcí. Chci těmto úvahám věnovat čas? Jsou užitečné a těší mě, nebo jsou to jen odpadky v hlavě, které mi kazí den?

Pokud zjistím, že se v mysli s chutí probírám odpadem a věnuji tomu celý den, nastává nejtěžší fáze. Dávat přes den pozor, kdy tyhle kousky připlouvají, bez hodnocení je v duši omrknout, párkrát se nadechnout… a poslat je o dům dál. Někdy to jde snáz, někdy hodně těžce, skoro vždy to ale aspoň maličko pomůže. Už to, že se snažím třídit, co mi běží hlavou, mi dává možnost to změnit.

2. Konkrétní úkol na každý den

Dalším trikem, který mi pomáhá, je splnit alespoň jeden malinký úkol na každý den. Může to být pořízení hezké věci, činnost, která mě moc baví, setkání s někým báječným nebo příjemný zážitek. Anebo vystoupení z komfortní zóny a vyzkoušení něčeho nového. Cokoliv, co mě těší, dělá mi dobře, inspiruje, nakopne nebo probudí. Cokoliv, co mě dělá mnou.

Mezi úkoly se tak může objevit voňavá odpolední káva, pořízení té krásné sukýnky z obchoďáku na rohu, návštěva parádní přednášky, čtení v tramvaji, psaní tohohle článku nebo tulení k muži před spaním.

Splněné úkoly je prima si poznačit do diáře, abych se k nim mohla vrátit i příště, až budu zase „tápat v lese“.

3. Napiš to!

A pokud nic z toho nepomáhá, přistoupím k radikálnímu řešení. Napíšu si a nakreslím, kdo jsem. Všechny své role pěkně na čistou stránku. 

A na další vypíšu třeba své vlastnosti a schopnosti – dobré, i ty špatné. A nakonec si udělám seznam lidí, které zbožňuji, a činností, které mě naplňují radostí, klidem a pocitem, že jsem to já.

Tohle všechno, anebo jen něco z toho, si můžu napsat na ubrousek v kavárně, zadní stránky do diáře, na nástěnku v pracovně, funguje všechno. Nejlépe je ale schovat tyhle zápisky někam, kde budou po ruce, kdykoliv se k nim budu zase potřebovat vrátit.

P.S. Pokud marně lovíte v paměti, kdo že to jste, co je na vás boží a co vás dřív bavilo, poproste o pomoc své blízké. Ti vám určitě poradí.

Co pomáhá s „hledáním sebe“ vám?

Foto: Pixabay