Sedni, poslouchej a nesuď: Knihovna lidí probodává sociální bubliny a léčí nenávist

Sejde se feministka a muslim u čaje a povídají si… Ne, takto nezačíná vtip s více či méně lacinou pointou, ale přesně takto může vypadat jedno z mnoha setkání, za kterými stojí organizace Human Library. Vítejte ve „knihovně lidí“, která boří předsudky, léčí nenávist a probodává neproniknutelné sociální bubliny.

Psychologové z prestižní Princenton University v roce 2006 ve své rozsáhlé studii konstatovali, že první dojem o druhých lidech si utváříme už během prvních 100 milisekund, což je desetina sekundy či doba mrknutí oka. A právě náš zrak při tom hraje zásadní roli, protože podle toho, jak lidé vypadají, máme nutkání o nich vyvozovat závěry a soudit je.

Ať už se rozhodneme věřit vědcům ze slavného Princentonu, nebo jsme sami někdy podlehli prvnímu dojmu a chybnému úsudku, zřejmě se shodneme, že to, jak vypadáme, o nás v očích druhých hodně vypovídá. A třebaže my sami si můžeme dávat velký pozor, abychom nesoudili, můžeme se vsadit, že mnoho lidí bezhlavě soudí, a to nejen nás, ale všechny kolem sebe.

Rozhovor jako lék

Nejlepším lékem na všelijaké předsudky bývá často to nejjednodušší – osobní setkání a rozhovor. A právě na setkání odlišných a zdánlivě nekompatibilních lidí se zaměřuje nezisková organizace Human Library, která sídlí v dánské Kodani. Její podstatou je, že vytváří jakousi knihovnu nesourodých lidí různých etnik, vlastností, vad nebo politických přesvědčení. Od alkoholiků po narkomany, od extrémistů po homosexuály, od invalidů s depresemi po bezdomovce, od boháčů po fetišisty.

V této „lidské“ knihovně jsou všichni a každý má svůj jedinečný příběh, který chce sdílet. A v tom tkví i celá podstata tohoto snažení. Aby si povídali dva lidé, kteří by se v běžném životě zákonitě museli nesnášet, sotva by spolu prohodili pár slov a spíše by se zhádali nebo si ublížili. Anebo by na sebe alespoň hleděli s hlubokým opovržením. Tady to ale takto nefunguje.

Televize CNN loni ve své reportáži zprostředkovala setkání v americkém městečku Muncie ve státě Indiana. Na jedné straně stolu seděla konzervativní a křesťansky založená žena ve středních letech, na druhé transsexuálka. První jmenovaná za začátku nekompromisně odmítla podání ruky, ale po 30minutovém otevřeném rozhovoru se obě ženy objaly a děkovaly si. Poznaly, že se zase tolik neliší.

Právě 30 minut má každé setkání tváří v tvář trvat, i když v některých případech se trochu protáhne. A dochází k fascinujícím rozhovorům, při kterých si své názory vyměňuje klimatická aktivistka s popíračem, muslimská žena v hidžábu s kovanou feministkou, muž s depresemi s notorickou přejídačkou, nebo rasista s černochem. Žádné otázky nejsou zakázané, ale každý může odmítnout na ně odpovědět.

Odlišnost a stigma

„Jak si máme rozumět, když nemáme příležitost spolu mluvit?“ ptá se Ronni Abergel, osmačtyřicetiletý dánský novinář a aktivista, který v roce 2000 projekt vymyslel a založil. Zajímal se o to, jestli je možné dát dohromady lidi natolik odlišné nebo stigmatizované, že to na první pohled popírá jakoukoliv vzájemnou toleranci. A začal o lidech přemýšlet jako o knihách, u kterých se také někdy nevyplácí, když jsou posuzovány podle obalu.

„Měl jsem teorii, že by to mohlo fungovat, protože knihovna je jedním z mála míst, kde je každý vítán, ať už jste bohatí nebo chudí, bezdomovci, nebo žijete na zámku, profesor nebo negramotný,“ řekl Ronni Abergel v již zmíněné reportáži televize CNN. A jak televize konstatovala, jeho nápad se šířil jako bestseller.

Projekt, který začínal jako nenápadné setkání na jednom dánském hudebním festivale, se za více než 20 let rozšířil do celého světa a organizace Human Library dnes působí v 85 zemích, kde zprostředkovává tisíce setkání ročně. Probíhají v desítkách jazyků a zapojit se může každý, jedinou podmínkou je, že se při setkáních nesmí šířit nenávist a nesnášenlivost.

Respekt a zvídavost

„Pravidla pro čtenáře jsou jednoduchá. Respektujte knihu, buďte zvědaví, vraťte knihu včas a ve stejném stavu, v jakém vám byla dána. Obě strany mají právo půjčku kdykoliv ukončit,“ píše na svém webu Human Library. A také toto: „Chceme vytvářet bezpečné místo pro osobní rozhovory, které pomohou překonávat předsudky, pomohou zbavovat se diskriminace, předcházet konfliktům a přispějí k větší lidské soudržnosti napříč sociálními, náboženskými a etnickými rozdíly.“

Do projektu se může zapojit každý, ať už jako účastník, dobrovolník pomáhající s organizací nebo rekrutér „nových knih“. Prvním krokem, jak píše organizace, je to, že budete o celé věci seriózně přemýšlet, a poté vyplníte přihlášku.

Setkání probíhají ve většině evropských zemí, třeba v Polsku, Maďarsku, Rakousku nebo Německu. V Česku zatím oficiálně Human Library nepůsobí, v Brně ale funguje projekt Živá knihovna, který vychází ze stejné myšlenky. Zdaleka nejvíce setkání mají v USA a Velké Británii, pozvánky na mezinárodní akce se objevují na oficiálním webu nebo třeba na Facebooku.

Foto: The Human Library/Elin Tabitha